Expert vysvětluje jak zvrátit proměnu životadárné řeky v poušť

/Od našich zvláštních zpravodajů/

Jeho prací je starat se o to, aby v Pádu, největší italské řece, nebylo málo, nebo příliš mnoho vody. Letos Marco Gardella zažívá těžký rok. Itálie je uprostřed historického sucha, které podle něj jasně ukazuje, že Itálie musí změnit vztah k vodě. A nejen ona.

„Myslím si, že potřebujeme změnit naši celkovou mentalitu v kontextu používání vody. Musíme na ni nahlížet jako na něco, co neslouží jen pro místní spotřebu, ale musí vystačit i pro ostatní,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Letošní sucho v Itálii je nejhorší za 70 let. V čem je teď jiné než dřív?

Že je sucho nejhorší za 70 let, je fakt a ukazují nám to data. Horší než dřív je ale v tom, že už je to několikátý suchý rok v posledních letech. Opravdu hodně suchých sezón jsme měli za poslední dvě dekády už šest a přijdou další. Je to dáno tím, že pociťujeme důsledky změny klimatu, které přišly dřív, než jsme se na ně stačili připravit.

Jak přesně klimatická změna se suchem souvisí?

Klimatická změna mění frekvenci a intenzitu srážek. Množství vody, která spadne, sice zůstává stejné, ale srážky se koncentrují do časově i prostorově užších úseků. Kvůli změně klimatu se stále víc stává, že například měsíc neprší a pak naopak hodně prší třeba jediný den.

Vysušená půda v takovém případě nestihne velké množství vody vsáknout a rychlý intenzivní déšť je nám kvůli tomu vlastně k ničemu. Typicky je déšť také stále víc lokalizovaný, takže vám zaprší hodně na jednom místě, ale klidně jen o dva kilometry dál nespadne ani kapka.

Hydrolog z Turínské univerzity Stefano Fenoglio mě upozorňoval i na další problém – kvůli vysokým teplotám se v horách neudrží sníh a řeky jsou nyní v létě netypicky odkázané jen na déšť. Například i hora Monviso, pod kterou pramení řeka Pád, je letos poprvé bez sněhu…

Ano. Monviso ale ve skutečnosti není hlavním zdrojem vody řeky Pád. Tím jsou řeky pramenící v alpských jezerech na severu země, jako je například Lago Maggiore, Lago di Como nebo Lago di Lugano. Jsou to přírodní jezera, ale my z nich vodu do řek řízeně upouštíme. Letos však byly hladiny těchto jezer hluboko pod normálem už v zimě.

Jak je problém sucha rozložený napříč regiony severní Itálie?

Není to problém jen řeky Pád. Do té teče 141 dalších řek a problém mají v podstatě všechny, takže to zahrnuje celý sever Itálie. Sucho je ale problém pro úplně celou Itálii a nejen pro ni. Rychlá změna klimatu a pomalá reakce je něco, co se týká celé Evropy.

Proč je ale situace tak špatná zrovna tady u vás v Itálii?

Ještě před měsícem bych řekl, že o něco horší než u nás je to ve Španělsku a Portugalsku. Nyní už máme asi opravdu největší problém z celého kontinentu my. Pěstujeme tady totiž vysoce kvalitní zemědělské produkty, takže sucho obzvlášť vážně ohrožuje naši ekonomickou sílu.

Jak moc?

Na vodě v Pádské nížině závisí 40 % našeho hrubého domácího produktu (40 % HDP Itálie tvoří dohromady celá Pádská nížina, pozn. red.). Pochází odsud 50 % veškeré zemědělské produkce, vodu ale potřebuje i místní silný průmysl a nemůže bez ní fungovat 55 % italské produkce hydroelektráren.

Nejde ale samozřejmě jen o ekonomiku, je to problém i pro životní prostředí. Velmi špatná situace je teď například v okolí ústí Pádu do moře, kde do řeky protéká slaná voda z moře a způsobuje dezertifikaci delty.

Dezertifikaci?

Ano. Slaná voda se tam dostává do vnitrozemí a postupně mění povahu habitatu. Je to špatné pro faunu i flóru. Z řeky mizí sladkovodní ryby a nahrazují je ryby z moře.

Kromě toho je to nicméně opět velký problém pro zemědělství. Farmáři nemohou používat vodu z řeky, protože by spálili pole. Asi 700 tisíc lidí využívá přefiltrovanou vodu z Pádu i jako pitnou.

Byl jsem tam před dvěma týdny, kdy jsme registrovali nejnižší průtok Pádu. U ústí do moře to bylo 100 kubíků za sekundu. S takhle malým průtokem se sůl dostává až 40 kilometrů od moře.

Jak velká je tato vzdálenost za normálních okolností?

Nulová. My se vždy snažíme udržovat průtok alespoň 450 kubíků za sekundu, při kterém k vlévání slané vody do řeky nedochází. Letos to ale nebylo možné (místní přímo v deltě řekli reportérům Seznam Zpráv, že za relativně normální považují průtok slané vody asi do pěti kilometrů od moře, pozn. red.).

Jak může všechny tyto problémy Itálie řešit?

Naše strategie má několik úrovní. Okamžitá opatření spočívají ve snížení spotřeby vody v zemědělství. Tam už proběhly a probíhají změny v sázení a sklízení, aby se vodou co nejdřív šetřilo. Spotřeba vody se tam tedy už snižuje, ale my ji musíme snížit ještě víc.

Středně- až dlouhodobou strategií je změna skladby pěstovaných plodin. Ne všude, ale alespoň někde. Kromě toho také samozřejmě musíme zefektivnit využívání vody. Potřebujeme vypěstovat stejné množství s použitím méně vody. To znamená, že potřebujeme technicky vyspělejší zavlažování.

Zapracovat musíme i na zachytávání vody z deště. Momentálně zadržíme asi 10 %, ve Španělsku třeba nyní zachytávají 50 %. Musíme toto číslo také zvýšit, vybudovat nádrže, svést do nich dešťovou vodu a tu pak využívat.

O zefektivnění zavlažovacích systémů mluví všichni, v čem jsou ty stávající špatné a ty nové lepší?

Zrovna včera jsme mluvili se zemědělcem, který nám vysvětloval, že v zásadě existují tři typy zavlažování. První, starý systém, zavlažuje jednoduše celé pole skrze síť kanálů. To je na vodu nejnáročnější způsob. Druhý způsob spočívá v tom, že se pole zalévá kropicí technikou. Třetí a nejúspornější způsob jde o krok dál a vodu rostlinám dává až v momentě, kdy ji skutečně potřebují.

Zatím jsme na tom tak, že hodně farmářů už přešlo na druhý systém, někteří ale stále využívají první a není moc lidí, kteří by měli třetí typ zavlažování.

Adaptace jistě nějakou dobu potrvá. Ten velký problém se suchem se nedal předvídat?

My jsme ho předvídali, ale nečekali jsme, že dosáhne takových rozměrů. Letos nás zaráží absence deště. Podle předpovědí pršet mělo, ale srážek je pořád velmi málo.

Říkal jste, že sucho je problém, který se týká celé Evropy. Co mají podle vás ostatní státy udělat, aby se připravily líp než Itálie?

Myslím si, že potřebujeme změnit naši celkovou mentalitu v kontextu používání vody. Musíme na ni nahlížet jako na něco, co neslouží jen pro místní spotřebu, ale musí vystačit i pro ostatní.

S tímhle máme v Itálii problém. Nemůže se stát, že budeme mít například dost vody v hydroelektrárnách v Alpách, ale žádnou v Pádu. Musíme najít rovnováhu.

Pěstitelé rýže, které jsme navštívili, mimochodem zmiňovali přesně to, na co teď narážíte. Říkali, že musejí zachytit co nejvíc vody u sebe, jinak voda po řece „odteče do moře“…

Ano. O tom mluvím, takhle to nejde.