Mučení v pronájmu. Hrůzy z Abú Ghrajb se po 20 letech dostaly k soudu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Během vteřiny jsem se změnil z novináře, který měl určitý společenský status a těšil se určité vážnosti, v poníženého, nahého a bezmocného člověka.“ Tak vzpomíná na Abú Ghrajb bývalý novinář stanice Al-Džazíra Salah Al-Ejaili.

Věznice leží 32 kilometrů od irácké metropole Bagdádu, byla otevřena v 50. letech 20. století a od 70. let ji diktátor Saddám Husajn využíval pro politické vězně. Po vpádu do Iráku pak sloužila americké armádě k věznění „teroristů“, před deseti lety se zavřela.

Iráčan Al-Ejaili je jedním ze tří bývalých vězňů, kteří žalují americkou společnost CACI International. Ta – na základě smlouvy s americkou armádou – dodávala do věznice dozorce a odborníky na výslech.

Podobně jako mnoho dalších vězňů v Abú Ghrajb byl i Al-Ejaili zatčen bezdůvodně. Respektive důvodem byla „válka proti teroru“, nikoliv byť sebemenší konkrétní podezření, že se podílel na něčem nezákonném, natož něčem spjatém s terorismem. Byl to Iráčan, který byl ve špatnou dobu na špatném místě.

Ještě v roce 2004 byl propuštěn, aniž by byl z čehokoliv obviněn. Do té doby ho ponižovali a mučili. Jako mnoho dalších. Vězni museli dlouhé hodiny stát nazí s kápí na hlavě. Bili je, týrali silným světlem a hlasitou hudbou. Štvali na ně psy, znásilňovali je, tahali je jako psy na vodítku. A fotili se při tom.

Vysmátí dozorci a odborníci na efektivní výslechové metody.

Fotografie se objevily koncem dubna 2004 na televizní stanici CBS, následoval text proslulého investigativního novináře Seymoura Hershe pro magazín The New Yorker.

Nyní, po 20 letech, se případ dostal před americkou porotu.

CACI je nadnárodní společnost založená v roce 1962, která nabízí rozmanité služby, zejména v oblasti informačních technologií. A s americkou federální vládou, především s ministerstvem obrany, uzavřela mnoho kontraktů.

V době „války proti teroru“ patřila mezi společnosti, které si vláda ve Washingtonu najímala na plnění různých bojových a logistických úkolů. Tyto firmy na válce vydělaly miliardy dolarů.

V roce 2004 firmu CACI kvůli mučení žalovalo 256 bývalých vězňů z Abú Ghrajb. Právníci společnosti se dokázali celkem dvacetkrát úspěšně odvolat a soudní proces oddálit. Jedním z fungujících argumentů bylo, že si firmu najímala americká armáda, odpovědnost je tedy na ní: Ano, v Abú Ghrajb se děly nepěkné věci, ale co s tím má společného civilní servisní společnost jako CACI?

„V Abú Ghrajb byli vězni vystaveni ponižování a mučení. To je fakt, který nelze nijak zamaskovat, zakrýt,“ říká Al-Ejaili. „Ale spoustě lidí to prošlo a prochází.“

Možná nakonec přece jen ne. Třem vytrvalým bývalým obětem vyšinuté protiteroristické mašinerie v Abú Ghrajb se podařilo dostat případ k soudu.

Mezinárodní výbor Červeného kříže v roce 2004 odhadoval, že 70 až 90 procent iráckých mužů a žen, které Američané zajali, bylo uvězněno omylem. Desítky tisíc lidí.

Lidí, kteří se během jediné sekundy změnili z bytostí s nějakou sebeúctou a vážností v bezmocné nahé ubožáky znásilňované dozorci opojenými mocí a vystresované válkou.

Abú Ghrajb nebyl ani zdaleka jediný. A nejde jenom o další mediálně známé místo mučení skutečných nebo jen domnělých teroristů – základnu Guantánamo na Kubě.

Američané měli desítky utajených „mučicích“ věznic. Postupovali v nich podle jednoduché doktríny: Když víte, že někde už tiká časovaná bomba, která může zabít stovky lidí, zkusíte z podezřelého dostat informace všemi prostředky? Nebo budete hájit jeho lidská práva?

Ústřední zpravodajská služba (CIA) zaplatila v letech 2002 až 2009 celkem 81 milionů dolarů firmě psychologa Jamese Mitchella za to, že pro ni vyvinul návod na speciální metody mučení vězňů.

Mitchell, natož CIA za to souzeni nebyli.

Ale důkazy o mučení v Abú Ghrajb nezůstaly v americké politice a armádě bez odezvy. Tehdejší prezident George Bush mladší týrání vězňů odsoudil. Ministr obrany Donald Rumsfeld dokonce nabídl rezignaci, kterou Bush odmítl. A několik nepříliš významných vojáků bylo posláno do vězení vojenským soudem.

Obětem mučení Spojené státy nenabídly žádné odškodné. Aktuální proces s firmou CACI je první, který se dostal před porotu civilního soudu. Po 20 letech.

Možná se nakonec ukáže, že i mučení v pronájmu je trestné.