Mučení a žádné světlo. První osvobození vězni líčí Asadův teror

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Poznal jsem bolest, osamělost a také beznaděj, kterou cítíte, protože vás svět nechal trpět a nic s tím neudělal,“ popsal Omar Šogre, který strávil tři roky v nechvalně proslulé syrské věznici Sajdnájá.

„Donutili mého bratrance, kterého jsem měl opravdu rád, aby mě mučil, a mě nutili, abych mučil jeho. Jinak bychom byli oba popraveni,“ dodal pro britskou stanici BBC muž, kterého rebelové tento víkend osvobodili z komplexu, kde režim teď už svrženého syrského prezidenta Bašára Asada držel zejména politické vězně.

V průběhu let se Sajdnájá, ležící pár kilometrů severně od Damašku, stala symbolem útlaku a tyranie jeho vlády.

Ve vězení zažily tisíce lidí mučení, sexuální násilí a hromadné popravy. Mnozí z nich se již nikdy nevrátili na svobodu a jejich rodiny často dlouhá léta nevěděly, zda jsou naživu, nebo zemřeli.

Z komplexu, kde režim držel zejména politické vězně, se tento víkend dostali i lidé, kteří tam žili celé roky.

Ověřená videa z Damašku ukazovala desítky žen a malých dětí držených v celách, kterým rebelové otevírali dveře a povzbuzovali je, aby se nebáli. „Asad padl. Nebojte se,“ říká na záběrech ženám jeden z vojáků, zatímco je vyvádí z komplexu.

Záběry z osvobození zachycují i třesoucího se muže, který v důsledku mučení ztratil paměť a měl problémy s mluvením. Jeho rodina sdělila deníku The Guardian, že zmizel před 13 lety, když jako dvacetiletý studoval medicínu. Během tehdy probíhajícího arabského jara nechal režim zatknout tisíce demonstrantů, kteří vystupovali proti vládě a část z nich zůstávala dodnes ve vězení.

Po celé zemi se tak znovu setkávají rodiny s dětmi, sourozenci, manželi a rodiči, kteří před lety zmizeli v nedobytných zařízeních vybudovaných během pět desetiletí trvající vlády dynastie Asadů. Mnozí se z věznic vynořili křehcí a vyhublí, když je vítali plačící příbuzní, kteří neměli ani tušení, že jsou stále naživu.

Stanice BBC označila obraz těchto lidí vynořujících se na světlo z temnoty, která některé zahalila po desetiletí, za jeden z určujících symbolů pádu dynastie Asadů.

Osvobozování vězňů z nechvalně proslulé věznice nicméně ještě není u konce. Objevují se zprávy o dalších prostorech pod zemí, které zde Asadův režim vybudoval. Damašská gubernie se tak na sociálních sítích obrátila na bývalé vojáky a pracovníky věznic režimu s výzvou, aby povstaleckým silám poskytli kódy k elektronickým dveřím do podzemí.

Tvrdí, že je nedokázali otevřít, aby mohli osvobodit „více než 100 tisíc zadržených, kteří jsou vidět na kamerových monitorech“. Vchod do některých částí komplexu zatím nikdo ani nenašel, jak potvrdil z místa reportér The Guardian William Christou.

V nechvalně proslulých režimních věznicích během téměř 14 let občanské války zmizelo na 100 tisíc lidí. V průběhu let Asadova vláda vybudovala rozsáhlou síť bezpečnostních složek, zadržovacích středisek a věznic.

Brutálního mučení se tam podle lidskoprávních skupin dopouštěla v širokém měřítku. Právě tajný systém svévolného zatýkání až průmyslové povahy se podle nich stal ústředním prvkem Asadových snah potlačit povstání. Lidé často ani nevěděli, jak se provinili a jaký trest je čeká.

Už v roce 2017 Amnesty International označila věznici Sajdnájá za „lidská jatka“ a ve své zprávě uvedla, že popravy byly schváleny na nejvyšších úrovních Asadovy vlády.

Vláda tehdy tvrzení Amnesty odmítla jako „nepodložená“ a „postrádající pravdivé informace“ a trvala na tom, že všechny popravy v Sýrii probíhají podle řádného procesu.

V rozhovoru pro The New York Times v roce 2016 Asad dokonce prohlásil, že každý, kdo je v Sýrii ve vězení, spáchal zločin. Naznačil také, že rodinní příslušníci zadržených lžou, a trval na tom, že počet vězňů ukazuje, že syrský justiční systém funguje.

Jak přesně to ve věznici vypadá a jaké jsou soudy zajatých lidí, se nicméně dlouho nevědělo, a tak zůstávaly rodiny zadržených v nejistotě. V roce 2017 zveřejnily Spojené státy důkazy o novém krematoriu postaveném v Sajdnáje speciálně za účelem odstranění těl tisíců vězňů oběšených během války.

Některé z nejvíce znepokojujících informací o Asadově vězeňském systému nicméně přišly s tisíci fotografií, které ze Sýrie propašoval vojenský fotograf s přezdívkou Caesar, který v roce 2013 přeběhl na Západ. Předtím pracoval pro vládu 13 let a po povstání v březnu bylo jeho úkolem fotografovat těla zadržených osob.

Řada jeho snímků pak ukazovala zajatce, kteří na sobě měli známky vyhladovění, mezi další jím zachycené vjemy patří popáleniny, modřiny, vydloubnuté oči, stopy po škrcení a stopy po zásahu elektrickým proudem, jak uvádí zpráva bývalých státních zástupců pro válečné zločiny z roku 2014.

Jeden z autorů mezinárodní zprávy, která pak v souvislosti s fotografiemi o mučení v syrských věznicích vznikla, přirovnal tamní praktiky k holokaustu.

Jeho fotografie tisíců zabitých mnohým rodinám poskytly první důkaz, že jejich příbuzní jsou mrtví.

V jednu chvíli měla samotná Sajdnájá podle Amnesty International až 20 tisíc vězňů. Mnoho z nich bylo popraveno nebo zemřelo kvůli zanedbání péče. Svědectví bývalých vězňů také popisovala otřesné praktiky ze strany dozorců. Ti například výhrůžkami vynucovali téměř úplné ticho mezi vězni, kteří spali pod přikrývkami zamořenými brouky na kamenných podlahách potřísněných krví a potem.