Článek
Ruští, ukrajinští i američtí diplomaté po jednání v Abú Dhabí zvýšili očekávání. Všichni mluvili o pokroku, ale není jasné, co konkrétně to má znamenat. Z ukrajinské strany dokonce zazněl náznak, že by se řešení mohlo najít do konce roku.
Mezi válčícími stranami ale zůstávají zásadní rozdíly. Moskva trvá na svých požadavcích vůči Ukrajině, která naopak usiluje o bezpečnostní záruky, jež by zabránily opakování ruské agrese.
Jedním z otevřených témat je také zapojení Evropy do dalších rozhovorů. Spojené státy i Ukrajina tuto možnost podpořily, Rusko se k ní ale staví skepticky. Vyjednavač Vladimir Medinskij tvrdí, že Evropská unie dosud nepředložila žádné mírové návrhy a její účast proto nepovažuje za smysluplnou.
Kreml pak uvedl, že Vladimir Putin je přesto otevřený kontaktům s evropskými představiteli, včetně německého kancléře Friedricha Merze.
Američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner se ve čtvrtek mají v Moskvě znovu setkat s Putinem. Pak je v plánu schůzka s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Dublinu.
Seznam Zprávy načrtly šest základních možností dalšího vývoje situace. V každém případě se ukazuje, že některé z hlavních cílů jedné ze stran, se zřejmě nepodaří naplnit.
1. Ukrajina přistoupí na územní ústupky. Mír ale nemusí vydržet
Washington v tomto scénáři přiměje Kyjev k ústupkům, na které by za jiných okolností nepřistoupil. Trumpova administrativa by mohla využít závislosti Ukrajiny na americké vojenské a zpravodajské pomoci a tlačit na Volodymyra Zelenského, aby souhlasil s předáním zbývajících částí Doněcké oblasti Rusku, jak požaduje Moskva.
Americký prezident Donald Trump před jednáními dokonce naznačil, že by Ukrajina možná musela akceptovat územní změny, a prohlásil, že země by nakonec měla „trochu jinou podobu“.
Taková dohoda by mohla přinést zastavení bojů, jenže pro Ukrajinu by znamenala mimořádně vysokou cenu. Nešlo by pouze o ztrátu dalšího území. Kyjev by musel přijmout řešení, které by mohlo ohrozit jeho dlouhodobou bezpečnost a politickou stabilitu.
Podle polského novináře a spisovatele Kuby Benedyczaka by případné příměří nemuselo znamenat, že se Rusko vzdá dalších územních ambicí. „Příměří by sloužilo jen k tomu, aby Rusko upevnilo svou ekonomiku, posílilo armádu a pak mohlo pokračovat dál, třeba směrem na Kyjev,“ domnívá se Benedyczak, autor knihy Diagnóza: Rusko.
Reportáž z Donbasu
Není tam žádná základna, kde by se seskupovalo víc vojáků nebo techniky. Ukrajinští vojáci jsou rozdělení po domech, jež si armáda často pronajala od lidí, kteří z ostřelované části Donbasu utekli. Podobné je to i na ruské straně.
Právě to je jeden z důvodů, proč ukrajinská strana tolik trvá na bezpečnostních zárukách. To ale Moskva odmítá a je to jeden z dalších ústupků, který by chtěla.
Pokud by Rusko dostalo čas na obnovu armády, zatímco Ukrajina by přišla o část obranných pozic a nedostala dostatečné záruky pomoci ze Západu, mohlo by se za několik let pokusit o další útok.
Navíc by se tak podle experta na postsovětský prostor Paula Goblea nevyřešily samotné příčiny konfliktu. „Američané bohužel pravděpodobně pomohou Putinovi získat vítězství, které bude moci prezentovat jako vlastní úspěch. Ve skutečnosti to ale válku ani problém neukončí. Ukrajinci se nikdy nesmíří s tím, že by se stali loajálními Rusům. Ani teď, ani za sto let,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy někdejší poradce amerického ministra zahraničí pro otázky Sovětského svazu a Pobaltí.
Výsledkem by tedy mohl být mír na papíře, který by ve skutečnosti pouze připravil půdu pro další válku.
2. Zastavení bojů a zmrazený konflikt
Další možností je příměří, které zastaví boje na současné frontové linii, ale nevyřeší otázku okupovaných území.
Ukrajina by se v takovém případě nemusela formálně vzdát nároku na ně, zároveň by ale neměla prostředky ani mezinárodní podporu k jejich okamžitému osvobození. Kyjev zároveň odmítá požadavek Moskvy, aby stáhl své jednotky i z těch částí Donbasu, které stále kontroluje.
Takové řešení by mohlo být pro Kyjev přijatelnější než formální územní ústupky. Umožnilo by mu zastavit každodenní ztráty na životech, obnovovat infrastrukturu a soustředit se na ekonomiku. Pro Rusko by ale zase znamenalo možnost udržet si okupovaná území a využít přestávku k obnově vlastních vojenských kapacit.
Jak se vyvíjí situace na bojišti:
Problém je, že zmrazený konflikt není totéž co trvalý mír a přišly by podobné problémy jako v prvním scénáři. Rusko by mohlo příměří využít k přezbrojení a přípravě na další útok. Ukrajina by proto i po zastavení bojů musela udržovat silnou armádu a počítat s možností, že se válka znovu rozhoří.
Analýza britského institutu Chatham House upozorňuje, že takové řešení by navíc mohlo vyvolat vnitropolitické napětí v samotné Ukrajině. Část společnosti by příměří vnímala jako nutnou úlevu po letech války, druhá část jako vynucené přijetí ruských územních zisků a selhání západních spojenců.
3. Kompromis, při kterém ustoupí obě strany
Nejoptimističtější diplomatickou variantou je dohoda, při které by obě strany alespoň částečně ustoupily z původních požadavků. Ukrajina by například souhlasila s tím, že otázku budoucího statusu okupovaných území odloží na pozdější dobu. Rusko by naopak přestalo požadovat předání celého Donbasu a přijalo by bezpečnostní uspořádání, které by Ukrajině umožnilo zachovat si suverenitu a obranyschopnost.
Takový kompromis by vyžadoval, aby obě strany přehodnotily dosavadní cíle. A právě to je jeho největší slabina.
Pro Zelenského je obtížné přijmout dohodu, která by Ukrajinu připravila o další území, aniž by zároveň získala záruky, že Rusko nebude pokračovat v agresi. Putin zase během posledních téměř pěti let nenaznačil touhu souhlasit s řešením, které by Ukrajině umožnilo zůstat nezávislým a vojensky silným státem s úzkými vazbami na Západ.
4. Západ zvýší tlak na Putina a přiměje ho k ústupkům
Tlak by se mohl naopak obrátit i směrem k Moskvě. Spojené státy a evropské země by mohly zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině, zpřísnit sankce proti Rusku a dát Putinovi najevo, že pokračování války bude pro jeho zemi stále nákladnější.
Cílem by bylo změnit jeho kalkulaci. Pokud by Kreml dospěl k závěru, že další pokračování války nepřinese dostatečné územní zisky a že ruská ekonomika ani armáda nemohou dlouhodobě nést její náklady, mohl by být ochotnější přistoupit na kompromis.
To je ale spíše velmi hypotetický scénář, protože ruský režim označuje válku za „existenciální“.
Benedyczak dodává, že válka je dnes příliš pevně propojená se zájmy ruských elit i samotným fungováním ekonomiky. „Příliš mnoho vlivných a mocných lidí má příliš mnoho zájmů na to, aby se toho jednoduše vzdali a řekli: ‚Ukončíme válku,‘“ podotýká.
Takovému vývoji navíc nehraje do karet ani přístup současné americké administrativy. Trump se snaží dosáhnout dohody především prostřednictvím přímého vyjednávání a jeho tlak se opakovaně obrací také na Kyjev.
Evropa sice deklaruje podporu ukrajinské suverenitě a podílí se na přípravě bezpečnostních záruk, její schopnost samostatně přimět Moskvu ke změně postoje je ale omezená - ať už jde o jen omezené sankce, nebo neochotu přistoupit ke konfiskaci zmrazených ruských aktiv.
Bez jednotného postupu Washingtonu a evropských zemí by tak bylo obtížné vytvořit dostatečný tlak, který by Putin přijal jako důvod ke změně svých požadavků.
5. Jednání zkrachují a válka pokračuje
Možná je také varianta, že se žádné dohody dosáhnout nepodaří. Jednání mohou pokračovat, jednotlivé strany mohou mluvit o pokroku a dílčích výsledcích, ale zásadní otázky zůstanou nevyřešené. Ve zkratce: věci zůstanou podobné jako poslední více než rok.
To by znamenalo pokračování opotřebovávací války, v níž se ani jedné straně nedaří dosáhnout rozhodujícího průlomu. Ukrajina by dál potřebovala západní vojenskou a finanční pomoc, Rusko by pokračovalo v útocích.
6. O výsledku rozhodne bojiště, nikoli diplomaté
Poslední možností je, že o výsledku války nakonec nerozhodnou vyjednavači, ale situace na frontě. Jedna ze stran může získat takovou převahu, že druhá nebude mít jinou možnost než přijmout její podmínky.
Ukrajina by mohla zvrátit dosavadní vývoj například díky technologickému pokroku, novým zbraňovým systémům nebo zásadní změně v dostupnosti západní pomoci. Takový vývoj by mohl Rusko přimět k ústupu a vytvořit pro Kyjev výhodnější vyjednávací pozici. Tomu ale, jak už bylo zmíněno, nynější americký přístup nenasvědčuje.
Stejně tak se ale může situace obrátit proti Ukrajině. Pokud by Spojené státy výrazně omezily dodávky zbraní a zpravodajské informace, zatímco ruská armáda by dokázala využít své početní a materiální převahy, ukrajinská obrana by se mohla začít hroutit.
Rusko by pak mohlo obsadit další rozsáhlá území a v krajním případě ohrozit samotné přežití Ukrajiny jako nezávislého státu.
