Moskva dává Pekingu najevo, že má v Asii své vlastní zájmy, říká sinolog

Za poslední dva roky Rusko vzhledem k západním sankcím a válce na Ukrajině diplomaticky značně oslabilo. Zahraniční cesty prezidenta Vladimira Putina pak vedly zejména do postsovětských zemí, velkou událostí byla jeho návštěva Číny.

Minulý týden se portfolio ruského diktátora rozšířilo o Vietnam a Severní Koreu, které mu mohou být ve vedení konfliktu užitečnými spojenci. Ostatně tak tomu bylo už v dobách studené války, kam se Rusko zaměřením své diplomacie stále více vrací.

Se severokorejským lídrem Putin podepsal dohodu o vzájemném partnerství, která předpokládá vzájemnou pomoc v případě agrese. O něco méně širokou podporu si krátce nato slíbil s vedením v Hanoji (podrobněji jsme o mezinárodních dopadech cesty psali zde).

O tom, jak změnily návštěvy asijských zemí pozici Ruska na mapě světa, nebo jak se na snahy Putina dívá Peking, který má přirozeně v regionu vlastní zájmy, Seznam Zprávy mluvily se sinologem Davidem Gardášem z projektu Sinopsis.

Proč se Putin v této době vydal právě na východ Asie?

Po dlouhou dobu byla klíčovým regionem geopolitického a diplomatického zájmu Ruska v Asii spíše její centrální část, tedy bývalé státy Sovětského svazu. Ostatně první Putinova zahraniční cesta od zahájení invaze na Ukrajinu směřovala do Tádžikistánu a Turkmenistánu, a to již v červnu 2022.

Ruská invaze na Ukrajinu v plném rozsahu však do jisté míry šokovala středoasijské vlády a tamní elity si uvědomily nepředvídatelnost ruské zahraniční politiky. Tento fakt, spolu s prohlubujícím se ekonomickým a diplomatickým vlivem Číny v regionu, donutil Putina prohloubit své angažování ve východní a jihovýchodní Asii.

Jaké jsou hlavní diplomatické cíle Ruska v tomto regionu?

Nedávná cesta Vladimira Putina do Severní Koreje a Vietnamu z jeho pohledu mohla splnit hned několik cílů. Jednak podráždil a zaměstnal Washington, dále poukázal na to, že v nově vznikajícím multipolárním světovém řádu nehraje pouhou roli vazala Pekingu, a v neposlední řadě rozrušil skupinu indo-pacifických zemí, které se již tak snaží vyrovnat s rostoucími riziky a nepředvídatelností.

Zaměřením se na dva historické partnery Kremlu –⁠⁠⁠ Severní Koreu a Vietnam –⁠⁠⁠ dalo Rusko jasně najevo, že se nechce vzdát prvenství v asijsko-pacifickém regionu ve prospěch Spojených států, ale právě i Číny. Moskva tak svým způsobem dává Pekingu najevo, že má ve východní Asii své vlastní zájmy a možnosti.

Putinovo turné patrně mělo ještě jedno poselství. Poté, co Putin rozpoutal válku na Ukrajině, Kreml vytrvale vypráví o solidaritě s „globálním Jihem“ v opozici vůči „neokolonialistické“ politice Západu, zejména Spojených států. Svou cestou a akcentem na tyto narativy se tak snažil získat politické body v rozvojových zemích.

Jaký vliv mají sankce a mezinárodní izolace na ruskou diplomatickou strategii v Asii?

Vliv mezinárodních sankcí a izolace je v ruském diplomatickém uvažování jistě nezanedbatelný. Putin svou návštěvou KLDR v podstatě nepřímo vyjádřil, že Rusko se stane hlavním organizátorem tzv. darebáckých států (z anglického „rogue states"), které vyvíjejí jaderné zbraně, porušují smlouvy o nešíření jaderných zbraní a umožňují zemím, na které se vztahují sankce OSN, aby se těmto sankcím vyhnuly.

Je přitom paradoxní, že v letech 2006 až 2017 Rusko podpořilo devět rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které uvalily sankce a další opatření proti Severní Koreji kvůli jejímu programu balistických raket a jaderných zbraní.

Přesto letos v březnu Rusko –⁠⁠⁠ s podporou Číny –⁠⁠⁠ ukončilo mandát panelu OSN, který monitoroval provádění těchto opatření. Výměnou za prolomení mezinárodních sankcí proti Severní Koreji Rusko pochopitelně usiluje o navýšení vojenské podpory pro svou válku na Ukrajině.

V souvislosti s Putinovou cestou je třeba brát v potaz ještě jeden rozměr. Moskva se spolu s Pekingem snaží systematicky přestavět mezinárodní finanční systém ovládaný americkým dolarem.

V severokorejském státním plátku Rodong Sinmun tak Putin uvedl, že Rusko a Severní Korea „vyvinou alternativní obchodní mechanismy a nástroje vzájemného vypořádání, které nebudou kontrolovány Západem“, a společně se postaví proti „nelegitimním jednostranným omezením“, jako jsou sankce. Toto téma finančního odštěpení od Západu pak Putin parafrázoval i na tiskové konferenci ve Vietnamu.

Jak silná a na čem postavená spojenectví si Moskva nyní v Asii buduje?

Putinova cesta do Asie byla do jisté míry silnou připomínkou historických vojenských vazeb Ruska, respektive Sovětského svazu. Severní Korea, Vietnam, nebo třeba Indie, jsou jen některé ze zemí, které byly po desetiletí silně závislé na ruském vybavení, což vytvořilo vazby v oblasti výcviku a údržby, díky nimž je Moskva v regionu hluboce zakotvena.

Ve Vietnamu pak Rusko uzavřelo i další dohody o průzkumu a těžbě v Jihočínském moři, čímž si zajišťuje penězovody následně využitelné i pro financování své války na Ukrajině.

Jaké jsou názory dalších asijských zemí na posílení vztahů mezi Ruskem a Severní Koreou, potažmo Vietnamem?

Putinova návštěva v KLDR zvláště znepokojila představitele Jižní Koreje a Japonska. Obě země již dříve hovořily o posílení své obrany a sblížení se Spojenými státy i mezi sebou navzájem, zejména proto, že rétorika Kim Čong-una vůči nim v posledních měsících výrazně zesílila.

Prohlubování vztahů s Vietnamem je naopak poměrně citlivou záležitostí i pro Čínu. Není tajemstvím, že Čína a Vietnam vznášejí protichůdné nároky na oblasti Jihočínského moře, kde Peking vytváří umělé ostrovy.

Rusko navíc bylo po několik dekád zdaleka největším dodavatelem zbraní do Vietnamu. Tyto zbraně a vojenské vybavení přitom slouží právě pro balancování rostoucí militarizace a agresivního chování Číny v Jihočínském moři.

Několikrát jsme narazili na to, že důležitým aktérem v regionu je Čína, která zároveň zajišťuje Rusku mezinárodní podporu. Jak ona vnímá ruskou diplomacii v Asii a ovlivňuje nějak jejich vztahy?

Peking se v souvislosti s válkou na Ukrajině přes proklamovanou neutralitu jednoznačně postavil na stranu Moskvy. Čína poskytuje Rusku ekonomické záchranné lano, pomáhá Moskvě obcházet západní sankce a rozšiřovat svůj vojensko-průmyslový komplex díky neomezenému vývozu kritického zboží dvojího užití.

Čína také podporuje Rusko hybridními operacemi a zvýšenou vojenskou spoluprací, čímž snižuje diplomatickou izolaci Ruska a podporuje jeho narativ v rámci globálního Jihu. Na obranné konferenci v Singapuru začátkem měsíce ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obvinil Čínu a Rusko ze spolčení s cílem podkopat mírový summit ve Švýcarsku, který se konal o dva týdny později. Tohoto summitu se zúčastnila pouze hrstka asijských zemí.

Přesto se však Čína, největší obchodní partner Severní Koreje a stát, který na ni má největší vliv, také musí vypořádat s následky Putinovy cesty. To by mohlo zahrnovat tlak na objasnění toho, co její „partnerství bez hranic“ s Ruskem znamená pro deklarovaný cíl Číny v podobě stability na Korejském poloostrově.

Někteří analytici mají za to, že i to byl Putinův kalkul. Utužil pouto s Kim Čong-unem jednak, aby potrápil Spojené státy a jejich spojence a jednak dal najevo frustraci čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi, že nedělá více pro to, aby pomohl Rusku zvítězit na Ukrajině.

Jaké další kroky plánuje Rusko podniknout ke zlepšení svých vztahů s asijskými státy?

Nově uzavřený obranný pakt Ruské federace se Severní Koreou vnáší do regionu, který je již tak napjatý kvůli napětí v Tchajwanské úžině a střetům v Jihočínském moři, další potenciální hrozby.

Na druhé straně Asie však Rusko může činit jisté ústupky vůči Číně, kdy například Moskva projevuje stále větší ochotu propojit svůj vlastní projekt Euroasijské ekonomické unie s čínskou iniciativou Pásu a stezky. Rusko v tomto ohledu zdůrazňuje koordinaci obou iniciativ, aby využilo vlivu Číny a získalo zpět důvěru sousedních zemí, zejména určitou nedůvěru Kazachstánu vyvolanou ruskou invazí na Ukrajinu.