Moskevský deník: Mezeru po západních hvězdách vyplnily ruské padělky

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od spolupracovníka v Moskvě/

Válka z pohledu obyčejného ruského občana nejenom zvýšila ceny v obchodech a způsobila úbytek pohostinství, ale významně také ovlivnila možnosti zábavy. Během plnohodnotné invaze na Ukrajinu zemi opustila přibližně stovka umělců: herci, režiséři, televizní moderátoři, zpěváci…

Právě hudební scénu emigrace zasáhla nejvíc. Nejznámější tvář ruské populární hudby Alla Pugačovová se odstěhovala do Izraele. Stejnou destinaci zvolili zpěváci Andrej Makarevič, Maxim Leonidov nebo Semjon Slepakov. Legenda tuzemského rocku Boris Grebenščikov se usadila ve Velké Británii. Jeho kolegové z branže Zemfira a Oximiron dali přednost Francii.

Odchod umělců do zahraničí způsobil další paradox válečného Ruska. Do popředí obecného zájmu nečekaně vstoupili hudebníci, jejichž největší sláva se zdála být věcí minulosti.

Zářným příkladem je Naděžda Kadyševová, která sází na ruskou etnickou hudbu. Vrcholu své popularity zpěvačka dosáhla na začátku milénia. Pak přišel pozvolný ústup. Poslední léta se Kadyševová většinou objevovala na jevištích v domovech pro seniory.

Šestašedesátiletá sólistka je dnes najednou znovu na vrcholu. Pořádá zájezdy po celé zemi a plní koncertní síně. Podle statistik za poslední rok zaznamenala sedminásobný nárůst poslechů svých písní na internetu. Prodej lístků na její koncerty stoupl dokonce více než třicetkrát.

„Znovunalezená popularita Kadyševové má své vysvětlení. Ne nadarmo se říká, že i slepé vejce se hodí do trouby. Pokud lidé nemají lepší zábavu, budou navštěvovat koncerty stárnoucí zpěvačky,“ podotýká ruský muzikolog Alexej Děmin.

„Tenhle nečekaný úspěch má ještě jeden důvod. Pro spoustu lidí její písně znamenají klidný předválečný svět. Posluchači jednoduše chtějí zapomenout na dnešní utrpení a aspoň se na chvíli vrátit do starých dobrých časů,“ dodává Děmin.

Dalším znamením současné doby je rychle stoupající zájem o vystoupení takzvaných cover kapel. To jsou místní hudebníci, kteří hrají skladby západních interpretů. Po útoku na Ukrajinu totiž drtivá většina zahraničních umělců zrušila své koncerty v zemi agresora.

Rusové ovšem celou situaci vyřešili po svém.

Hned několik desítek kapel dnes objíždí s vystoupeními větší či menší města. Jedni se zakládají na hudbě Depeche Mode, jiní dávají přednost tvorbě skupiny Metallica, další pak hrají všechno bez rozdílu.

Někdo nepřebírá od originálu jen skladby, ale také vizuální identitu. Obléká se jako původní interpret, má stejný účes, knír nebo způsoby vystupování.

Ovšem nelíbí se jim, když se jejich hudbě říká napodobenina nebo náhražka. Preferují označení „cover verze“.

„Nic špatného neděláme, nikomu jeho skladby přece nekrademe. Jen chceme, aby ty písničky zazněly v Rusku, když už sem jejich autoři odmítají přijet. Pro nás to není otázka peněz. Spíš jde o radost z dobré muziky,“ tvrdí kytarista Vladimir Kizjakovskij z kapely Dark Secret Love, která hraje hity od Megadeth, Slayer nebo zmíněné Metalliky.

To ovšem není tak docela pravda. V poslední době se koncerty cover kapel přesunuly z klubů a menších jevišť do velkých síní.

Nedávno jeden dokonce proběhl na nejprestižnější ruské scéně – ve Státním kremelském paláci. Organizátoři akci slavnostně pojmenovali „Tribute show Pink Floyd“, slibovali symfonický orchestr a živý zvuk. Lístky se prodávaly v rozmezí od 1500 do 4500 rublů (420 – 1250 korun).

Sedmnáctiletému studentovi Nikolajovi se vystoupení líbilo. „Bylo to skvělé, cítil jsem mohutný průchod energie,“ svěřuje se.

Jeho otec, padesátiletý Oleg, je mnohem kritičtější. „Kdepak, ti mladí ničemu nerozumějí. Je to jen padělek, nic víc. Jednou jsem navštívil koncert Pink Floyd v Londýně, to tedy byla opravdová show. Ovšem je to už nějaký pátek. Tehdy tady všechno bylo jinak: panovala svoboda a mohli jsme cestovat…,“ rezignovaně mává rukou.