Mořský led mizí. Ledový obr se probouzí, bojí se vědci

Ve vodách světových oceánů plave v posledních týdnech nejméně ledu v historii satelitního měření, které začalo v roce 1978. Vyplývá to z průběžně zveřejňovaných dat amerických úřadů a tento týden to potvrdila i unijní služba Copernicus.

Jeho nízké množství znervózňuje vědce několikátý rok za sebou. A to i přesto, že tání mořského ledu - na rozdíl od pevninských ledovců - přímo nepřispívá ke zvyšování hladiny oceánů. Fenomén je totiž znepokojivý rovnou z několika jiných důvodů.

Množství mořského ledu vědci sledují jednak proto, že jde o indikátor oteplení globálního klimatu vlivem člověka. Ztráta ledové plochy dále navíc sama o sobě k tomuto oteplení přispívá.

Běloskvoucí mořský led má totiž podstatně vyšší schopnost odrážet sluneční záření než tmavá voda pod ním. Kvůli této reflektivní funkci bývá mořský led označován za „lednici“ planety.

Dodejme, že momentálně má globální rozsah mořského ledu (tedy součet z Arktidy a Antarktidy) necelých 16 milionů km² a deficit oproti průměrnému rozsahu činí něco přes 2,5 milionu km², což je necelý pětinásobek rozlohy Francie.

Kromě toho tající mořský led může i ohrožovat stabilitu šelfových ledovců (plovoucí led spojený s pevninou) a tím pádem i pevninských ledovců. Dalším důvodem, proč je úbytek mořského ledu v hledáčku, je nebezpečí pro biodiverzitu (ohrožení na led vázaných druhů) a stabilitu mořských proudů (voda z mořského ledu obsahuje minimum soli a „ředí“ oceány).

„Arktida i Antarktida momentálně zaznamenávají výjimečně nízké množství mořského ledu. V Arktidě dokonce zatím dochází k přepisování denních rekordů skoro každý den roku 2025,“ popsal pro Seznam Zprávy současný stav Zachary Labe, klimatolog a bývalý pracovník amerického Národního úřadu pro výzkum oceánu a atmosféry (NOAA), jenž na svém webu nabízí vizualizace dat vypovídajících o oteplování jižního i severního pólu.

Globální rekordní minimum je tedy způsobeno nízkým množstvím mořského ledu na obou stranách naší planety. Pokud jde o Arktidu, tak tam je úbytek mořského ledu (ale i pevninského) sledován desítky let a vědci jsou si už jistí, že jde o důsledek klimatické změny. Průměrné minimum z konce léta se tam od 80. let do dekády po roce 2010 snížilo ze 7 na 4,5 milionu km² a očekává se, že trend bude pokračovat.

Že tak mořský led v Arktidě zaznamenává historicky nejnižší hodnoty pro tuto část roku tedy je varovné, ale ne moc překvapivé. Obzvlášť když vezmeme v potaz, jak extrémně teplé byly (co do globální teploty vzduchu i moří) poslední dva roky.

Rekordně nízké letní minimum mořského ledu Arktida zaznamenala v roce 2012 a na druhém a třetím místě jsou roky 2020 a 2019. Jestli bude překonán i tento rekord, v tuto chvíli ale není vůbec jisté, protože se vším ještě může zahýbat nepředvídatelný průběh jara a léta.

V Antarktidě je situace jiná. Ubývání mořského ledu je tam pozorováno podstatně menší dobu a vědci mu ještě úplně nerozumí. Varovné je ale možná ještě víc než v případě Arktidy.

Zamrzlý kontinent zatím celkově odtává pomaleji než Arktida a tamní mořský led se zdál být až do zhruba poloviny minulé dekády vůči dopadům klimatické změny de facto imunní. Po roce 2016 ale začal ubývat, načež v posledních letech vědce zaskočily obrovské propady v jeho množství.

Rok 2023 byl na mořský led v okolí jižního pólu tak chudý, že to mezi vědci rozvířilo debatu, zda jde o potvrzení, že v Antarktidě došlo ke „změně režimu“, či zda se „vzbudil ledový obr“.

Vědci od té doby upozorňují, že na potvrzení něčeho takového bude potřeba situaci sledovat ještě alespoň několik let, protože může stále ještě jít o důsledek náhodné variability, ale rozsah mořského ledu se ne a ne vrátit k normálu. Nezvykle nízko byl i po celý rok 2024 a nyní je opět blízko rekordně nízké hranici z roku 2023.

„Každý další rok a každý další záznam dat stále víc naznačuje, že to není jen dočasný výkyv, ale něco trvalejšího. Naznačuje to, že Antarktida už se přesunula do nového režimu s nižšími rozsahy mořského ledu,“ řekl k tomu nedávno pro BBC vědec Walter Meier, který data o mořském ledu v Antarktidě sleduje v rámci práce pro národní datové centrum NSIDC.

„Myslím si, že ještě nemůžeme říct, jestli jsme ledového spícího obra skutečně vzbudili. Řekl bych, že už je ale minimálně v neklidném spánku, převaluje se a začíná se probouzet,“ znělo mimochodem jeho hodnocení situace po kritickém létě 2023 v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„Je to další léto s velmi nízkým rozsahem mořského ledu a pro nás už to ani není překvapivé, protože jsme to viděli několikrát,“ řekl k současné situaci Will Hobbs z australského antarktického programu.

Přestože vědci ještě nejsou úplně schopni vyčíslit, jak moc se na tomto podílí klimatická změna, dle loňské studie by bez oteplení způsobeného člověkem mohlo k tak velkému úbytku mořského ledu v Antarktidě dojít jednou za 2000 let. Dodejme, že pod dva miliony kilometrů čtverečních se rozsah antarktického mořského ledu za dobu satelitního pozorování dostal celkem čtyřikrát, a to v letech 2022, 2023, 2024 a letos.

Vědci očekávají, že nejvíc ledu (teď hovoříme i o pevninském) bude ještě jistě nějakou dobu ubývat v Arktidě. Mořský led tam dle předpovědi Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC začne v obzvlášť horkých letních sezónách zcela mizet do roku 2050 a dle některých studií ještě mnohem dřív.

Otázka, jak se bude situace vyvíjet v Antarktidě, zůstává do značné míry stále nezodpovězená. Jelikož je na ní ale o hodně více ledu než v Arktidě, je každý náznak posunu směrem k masivnějšímu úbytku sledován s velkým znepokojením. Až totiž v Antarktidě ve velkém dojde i na pevninský led, „otevře“ se obrovský potenciál k dalšímu zvyšování globální mořské hladiny.

Ještě před deseti lety se dle vedoucího českého antarktického výzkumu Daniela Nývlta mělo za to, že Antarktida začne ke zvyšování hladin oceánů přispívat víc než Arktida někdy kolem roku 2050. Ale s tím, jak se získávají další data, přibývá vědeckých studií a zrychluje se samotné oteplení, to stále více vypadá, že k situaci dojde mnohem dřív.