Mladý Afričan žijící v Evropě: U nás jsou lidé šťastnější a přátelštější

Ahoj, mohl by ses prosím na úvod představit?

Ahoj. Jmenuju se Matthew a pocházím z Jihoafrické republiky (JAR). Už druhým rokem ale žiju a studuju na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách módu. Pandemii jsem nicméně přečkal doma v JAR.

Mezi absolventy této prestižní školy patří i světoví návrháři Demna Gvasalia z Vetements, Martin Margiela z Maison Margiela nebo Dries van Noten. Jak se ti na ní studuje?

Je to moc dobrá a kreativní škola. Možná spíš taková platforma pro diskuzi a nápady. Ale záleží především na tobě, co si z toho vezmeš. Pro mě je to něco, o čem jsem jako student z Afriky dlouho snil a jsem za to vděčný. I když je studium hodně drahý, zvlášť když neustále kolísá měna.

Každopádně, je to tu skvělý a máme talentované profesory. Občas je to ale i těžký a cítím se pod tlakem. Ale ne ve smyslu, že bychom jako studenti soupeřili mezi sebou. Naopak si pomáháme.

Jak se ti žije v Evropě?

Můj pobyt v Antverpách není na území Evropy mým prvním. Žil jsem i v Paříži nebo Amsterdamu. Co se týká kreativního myšlení a módy, tak to pro mě byla výzva.

Jinak obecně bych řekl, že jsou věci v JAR lehčí a méně stresující, i když samozřejmě ne všude. Lidi jsou tam šťastnější, přátelštější, smějí se a máme kolem sebe hodně prostoru a přírody. Taky máme blízko oceán a toho si dokážu pořádně vážit až teď, když jsem pryč.

Na začátku byl nicméně můj pobyt v Evropě dost osamělý a těžký, protože jsem tu byl sám a řešil všechno sám.

Jak se ti vyrůstalo v JAR?

Vyrostl jsem na předměstí Kapského Města. My (Jihoafričani) jsme od okolního světa včetně Evropy daleko. Všechno, co vstřebáváme, je od nás daleko – filmy, na které se díváme, média i hudba.

Moje vzpomínky jsou tedy především na to, jak jsme chodili na pláž a jezdili na kole. Bylo to takový dětský a nevinný.

Některé oblasti JAR jsou docela konzervativní, tradiční a náboženský, což mi vždycky bylo nepříjemný. Takže jelikož jsem gay, odvážil jsem se říct, kdo mě přitahuje, až když mi bylo kolem 20 let. Společnost vůči mně moc otevřená nebyla. Lidé tady o tom moc nemluví.

Ale jinak je tu prostor být nezávislý. Je to tu hodně pestrý. Ne nadarmo se nám říká Rainbow Nation (duhový národ).

Je někdo, kdo tě ve veřejném prostoru v Jihoafrické republice inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?

Nikdo konkrétní, koho bych měl na mysli, kromě těch typických jmen, jako je třeba Nelson Mandela.

Ale dost lidí podle mě neví, že třeba herečka Charlize Theronová je od nás nebo (moderátor a komik, pozn. red.) Trevor Noah. A Die Antwoord (jihoafrické hudební uskupení, pozn. red.).

Ti byli v Česku jednu dobu hodně populární.

Jo, já vím. Byl jsem v šoku, když jsem viděl, jak moc slavní byli v Paříži. Protože pro nás oni byli taková satira. Přijde mi zajímavý, jak si je lidé interpretují.

Jak bys popsal typického zástupce vaší mladé generace v JAR?

Jsme tak velký a rozmanitý národ, že by nebylo fér říct, že jsme nějací. Vážně, je to různý. Máš tu „Afrikánce“ z menších měst, co jsou spíš tradiční, Brity, co žijí ve městech, i různý subkultury. Máme tu 11 oficiálních jazyků, ale všechny nás spojuje to, že jsme pyšní na to, odkud pocházíme.

Otázka k aktuálnímu dění. V poslední době se v souvislosti s JAR hodně mluví o násilí na ženách. Co si o tom myslíš?

Jo, v naší společnosti je to přítomný a vždycky bylo. Ale poslední dva nebo tři roky je to ještě horší, přesně tak, jak píšou média. Ty případy znásilnění mi připadají pomalu jako nějaká epidemie.

Většina mých kamarádek jsou holky a je to jiný, když posloucháte ty hrozný příběhy od nich nebo s nimi jdete po ulici nebo někam ven. Situace je tak špatná, že bys třeba neměla chodit večer ven sama.

Dost lidí si tu ale nechce přiznat, jak je situace závažná a bohužel nevím, jak se to může zlepšit. Podle mě by se muži měli vzdělávat nebo by měl něco udělat prezident Cyril Ramaphosa.

Každá holka tu nosí aspoň pepřový sprej, což mi přijde neuvěřitelný, že je v Belgii zakázaný.

A víš co mi taky přijde zajímavý? Vždycky se mluví o tom, že bylo znásilněných X nebo Y žen a neříká se to obráceně, že X nebo Y mužů někoho znásilnilo.

Jste země, kde spolu žije několik etnik, máte za sebou dlouhou historii segregace. Jak to vnímáš?

Jak jsem říkal, ne nadarmo se nám říká duhový národ, ale je pro mě těžký odpovědět. Ano, všímal jsem si rozmanitosti odmalička a toho, že je naše situace hodně specifická.

Zároveň je tu hodně nenávisti a vzteku a já to chápu, když tu s částí společnosti bylo tak dlouho špatně zacházeno a navíc v africké zemi. JAR je africká země a dlouho přitom byla proti Afričanům.

Já jsem si vědom privilegia, které mám jako běloch. Snažím se vzdělávat a podobně lidi kolem mě. Snažím se chápat, pozorovat, a ne se vždycky vyjadřovat.

Každopádně všechny nás spojuje humor a já jsem pyšný na to, že jsem z JAR.

Ale víš, čeho jsem si všiml? Vždycky, když se mě lidi ptají, odkud jsem, a já řeknu, že z JAR, tak následuje otázka, proč jsem se tam odstěhoval nebo moji rodiče. Vůbec nechápou, že to je můj domov. Ano, jsem produkt evropské koloniální doby. Moji předkové jsou pravděpodobně z Británie nebo Německa, ale já jsem Jihoafričan a žijeme tu po generace.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?

Rozhodně Instagram. Jelikož studuju módu, tak je to pro všechny v naší sféře takový vizuální deník. Je to nástroj, jak zkoumat a sledovat co se děje, dobrá platforma, kde ukázat práci, spolupracovat a udělat si kontakty.

Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit žít bez nich?

Nedokážu. Mám je moc pod kůží, ale naštěstí jsem zažil život i bez nich, kdy jsem jezdil na kole a trávil čas s kamarády.

Ale někdy si přeju, aby nebyly, protože mě dokážou až moc pohltit. Je divný si zhmotnit situaci, že třeba 400 lajků by představovalo sedět se stejnými lidmi v místnosti a poslouchat, jak tě hodnotí nebo komentují.

Občas si je přeju smazat, ale pak si uvědomím, že toho pro mě udělaly hodně. Já jsem hodně pro sociální sítě. Otevřely mi oči, jak nahlížím na svět – na umění, módu a značky, co mám rád.

Čeho se v dnešním světě nejvíc obáváš?

Špatného směru, jakým se odvíjí povědomí o duševním zdraví. Jasně, lidi trpěli depresemi a úzkostmi i dříve, ale teď mi přijde, že se to zhoršuje. Řekl bych, že možná kvůli sociálním sítím a tím, že jsou jim mladí vystaveni moc brzo.

Občas přemýšlím, jak vypadá budoucnost. Pomoc je sice dostupná, ale třeba pro lidi v kreativním průmyslu, kteří psychickými obtížemi hodně trpí, jí zase není tolik, a navíc je často drahá.

Jak by měl naopak podle tebe vypadat svět, kde by sis přál žít?

Víš někdy, a možná to zní negativně, si říkám, proč bych na tenhle svět měl přivádět děti. Jasně, na světě jsou i hezký věci, ale zároveň je těch děsivých tolik.

Takže na tuhle otázku ti odpovím, že by svět neměl vypadat takhle. Ale myslím, že změnit se nám to nepovede, i když neříkám, že bychom to neměli zkusit.

Co pro tebe znamená úspěch?

Dělat to, co mě dělá šťastným a kreativně mě uspokojuje. Úspěch pro mě bude, když se mi povede propojit módu a komerci tak, abych se tím mohl živit. To by byl můj sen. Být úspěšný a mít práci, co je zároveň i vášeň.

Co tě v poslední době nejvíc inspirovalo?

V létě jsem byl na Sardinii a bylo to osvobozující. Žádný luxus, ale inspirovalo mě to, že jsem si mohl užít každou minutu a zároveň vychutnávat maličkosti.

Taky mě inspiroval pobyt u oceánu, protože jsem na něj z domova zvyklý. Do Belgie jsem se pak vrátil plný energie.

Kdybys měl popsat JAR třemi hashtagy, které by to byly?

#otevřenost – jsme otevření jako lidé a zároveň v JAR je hodně otevřeného prostoru. #forthepeople (pro lidi) – žijeme spolu a všechno je pro nás. A #ubuntu, což znamená něco jako „já jsem, protože my jsme“. Rádi se vídáme, jsme na sebe hodně napojení. Víc než vy v Evropě.

Jaký je podle tebe největší stereotyp o JAR?

Lidé si myslí, že jsme zaostalí, třeba co se týká infrastruktury. Jasně, jsme velká země a navíc hodně různorodá a plná protikladů. Ale když se bavím s lidmi, neuvědomují si, jak je JAR moderní a napřed, právě co se týká infrastruktury nebo měst.

Slyšel jsi někdy o České republice?

Jo, jasně že slyšel. Ale moc toho po pravdě nevím. Myslím, že mám spíš takovou stereotypní představu. Ale nikdy jsem u vás nebyl.

Co by sis přál, aby Češi o JAR věděli nebo radši nevěděli?

Chtěl bych, aby věděli, že je JAR nejkrásnější zemí, kterou kdy navštíví. Především naše příroda. Jasně, vy máte jih Evropy, kde můžete vidět hezkou přírodu, ale ta naše je tak nádherná. Tolik prostoru, to lidem bere dech. Poznáte, že jste na opačné straně světa.

Víš, co si podle mě nejvíc Čechů vybaví při pomyšlení na JAR?

Ne.

Safari.

Jo, s tím souhlasím. A rád bych, aby si lidi nemysleli, že tu běhají lvi po ulici. Že je JAR jedno velký safari. My Jihoafričani z toho máme kolikrát srandu a odpovídáme, že se se lvy mazlíme.

Ale je to stejný jako třeba u Egypta, taky neřekneš, že je tam jen písek. Lidi by měli vidět, že je JAR různorodá. Máme hory, oceán a ano, i safari a je pravda, že vidět zvířata je hezký.