Mladá žena bojuje proti menstruační chudobě. Vyrábí látkové vložky

/Od naší zvláštní zpravodajky v Angole/

Dvacátnice Hwimma Rodrigues z Angoly se rozhodla nad rámec své běžné práce v oddělení komunikace české organizace Člověk v tísni pomáhat dívkám a ženám z nízkopříjmových skupin. V Luandě, kde se s ní potkávám, proto s několika dalšími lidmi založila iniciativu, která jim pomáhá se lépe vyrovnat s menstruačním cyklem.

V Angole stejně jako v dalších rozvojových zemích totiž zůstává velkým problémem menstruační chudoba. OSN ji definuje jako „nemožnost dovolit si menstruační pomůcky“, což může narušovat základní práva žen a dívek, včetně práva na práci nebo chodit do školy.

Podle dat Světové banky minimálně 500 milionů dívek a žen po celém světě nemá přístup ke všemu, co během menstruace potřebují.

OSN uvádí, že k bezpečné a soukromé toaletě nemá po celém světě stále přístup 1,25 miliardy žen a dívek. Špatné menstruační zdraví zhoršuje sociální a ekonomické nerovnosti a může vést k vyloučení, studu nebo stigmatizaci, upozorňuje světová organizace.

Hwimmy se to sice osobně netýká. V rozhovoru pro Seznam Zprávy ale vypráví o tom, jak přesto pociťuje, že mnoho žen a dívek v Angole pomoc potřebuje. Rozhodla se proto jim zprostředkovávat látkové menstruační vložky.

„65 procent angolské populace jsou ženy a většinou mladé. To znamená, že tu menstruuje více než polovina populace,“ upozorňuje a zdůrazňuje, že jde zejména o venkovský problém.

Jak vás napadlo, že společně s dalšími lidmi založíte iniciativu, která se zaměřuje na výrobu látkových menstruačních vložek?

Už delší dobu jsme pozorovaly, že jednorázové vložky začaly zdražovat. Zatímco dříve stály kolem 250 kwanz, dnes už stojí 500 kwanz (asi 14 korun, pozn. red.). Pro nás, kdo žijeme ve městě, je ta cena přijatelná, ale to neplatí pro dívky a ženy z jiných částí země.

Pro ty z vesnic a venkovských oblastí je to často něco, co si nemohou dovolit, a nemají proto k menstruačním vložkám přístup. Náš nápad ale vznikl už v době pandemie.

Jak se to stalo?

Při pandemii covidu-19 jsem i já v Luandě měla problém vložky sehnat, i když mám peníze. Obchody byly zavřené a také byly jednotlivé části Luandy uzavírány do karantény, aby se zamezilo šíření nákazy. Málokdo tehdy přemýšlel nad tím, jak se máme se situací vypořádat my, ženy, co menstruujeme.

Také se stávalo, že vložky třeba byly k dispozici, ale tím, že jen v omezeném počtu, tak byly předražené, a tím pádem pro mnoho žen nedostupné.

Jelikož už jsem se tehdy věnovala distribuci potravin pro potřebné, zašly jsme v Luandě na pobočku Populačního fondu OSN a požádaly jsme o dva tisíce balení vložek, které jsme získaly. Pak jsme je rozdaly na několika místech v Luandě, kde právě žijí ženy a dívky, které si je nemohou dovolit koupit.

Pak jsme si řekly, že začneme jednorázové vložky vozit i do provincií. Dalším materiálem nás podpořila firma Suave, která je největším výrobcem hygienických potřeb v Angole. Dohromady jsme tak rozdaly čtyři tisíce balení.

Naše pomoc ale byla jen krátkodobá, protože jsme věděly, že jednorázovou pomocí situaci žen a dívek nevyřešíme.

Proto jste se tedy rozhodly, že začnete vyrábět látkové vložky?

Ano. Rozhodly jsme se proto pro výrobu udržitelných vložek. Naše iniciativa se jmenuje Nayuka, což v jazyce chokwe znamená „vyhrála jsem“.

Odkazuje to na skutečnost, že ženy díky vložkám získají možnost, jak si s menstruací poradit, mohou chodit do školy, do práce, kamkoliv. „Vyhraje“ zároveň i rodina, protože nebude muset každý měsíc utrácet za vložky.

Chceme, aby měly dívky a ženy zdravou menstruaci a zároveň abychom minimalizovali zátěž pro životní prostředí tím, že eliminujeme velké množství odpadu.

Jak vaše vložky vypadají?

Jsou bavlněné a snažíme se využívat kusy látek, které by jinak byly na vyhození. Snažíme se každé ženě a dívce (kterým pomáháme) poskytnout sedm vložek, aby tak měly na ráno, odpoledne i noc. Zároveň aby měly další v rezervě na další den nebo pro případ, že by bylo potřeba.

Naše vložky se dají prát i žehlit.

Komu jsou určené?

Především pro dívky a ženy z rurálních oblastí nebo vesnic. V těchto lokalitách buďto obchody nejsou, nebo nedokážou pokrýt poptávku všech žen. Zdůrazňuji, že to není vždy jen o penězích.

Pak jsou tu ale komunity, které si jejich nákup nemohou dovolit. Představte si ženu z vesnice, která například prodává na trhu. Jak si má dovolit pro sebe i několik svých dcer koupit balení vložek za 500 kwanz, když si vydělá celkem jen 2 tisíce kwanz. Taková je realita mnohých.

Setkáváme se proto s tím, že při menstruaci ženy nahrazují hygienické vložky hadry nebo třeba listy cukrové třtiny.

Co vlastně pro dívky a ženy znamená, když menstruují a nemají vložky?

Pokud studují, tak nechodí do školy. Představte si holku ve věku 12 až 25 let, která každý měsíc menstruuje pět až šest dnů. Když jí začne perioda třeba v pondělí, tak přijde o výuku za celý týden a vypadne z režimu.

Přichází o znalosti, oproti klukům je pozadu, a pokud se to opakuje, může se stát, že ve škole chybí tak moc, že pak studium nezvládne.

Pro pracující ženy to zase znamená, že nemohou chodit do práce, a tudíž přicházejí o výdělek.

V některých velmi izolovaných oblastech je navíc menstruace spojená s velkou mírou tabu. Ženy, které menstruují, například nesmějí vařit, dělat určité práce, nebo dokonce vycházet ven.

Vše, co se týká menstruace a reprodukčního zdraví, se pak neřeší ani doma. To pak vede k tomu, že dívky neznají svůj cyklus a například velmi brzy otěhotní. Bez toho, aby měly dokončené vzdělání nebo pracovaly.

Jaké máte plány do budoucna?

Aktuálně pro náš šije vložky šest mladých žen. Všechny taky naše látkové vložky samy používají. Od ministerstva pro sociální věci, rodinu a podporu jsme získaly k pronájmu místnost a pár šicích strojů, kde se vložky šijí. Větší podporu státu zatím nemáme. V budoucnu se ale chceme rozrůstat.