„Hongkong skončil.“ Čína ho udusila v paranoie, stal se pračkou na ruské peníze

Sociální sítě mimo Čínu opět po několik červnových dní žily záběry z náměstí Nebeského klidu. Ještě aby ne. Od masakru, během kterého čínští vojáci v srdci Pekingu násilím potlačili poklidné studentské protesty, letos uplynulo 35 let.

A stejně jako po celou dobu i teď Čínská lidová republika předstírá, že se 4. června 1989 na náměstí Tchien-an-men, jak zní čínský název, nic nestalo.

Pro případ, že by ještě existoval někdo, koho by napadlo provokovat pietou přímo na náměstí, omezil Peking přístup k prostoru, obehnal ho masivním zábradlím a posílil policejní hlídky.

Nijak vzrušující den nezažily ani čínské sociální sítě. Je to už taková tradice – s blížícím se výročím masakru z čínského internetu mizí všechno, co by na událost přímo či nepřímo odkazovalo.

Čistky ovšem neprobíhaly jen online. Lidskoprávní organizace ohlásily desítky zadržených, psalo se o intenzivním sledování disidentů, dočasném přesídlování nepohodlných, intenzivních domovních prohlídkách i zabavování elektroniky.

Vzpomínkové akce se tak uchýlily takřka výhradně do zámoří: Tragické události připomněl třeba Washington, Londýn, Brisbane či Tchaj-pej.

Přitom donedávna existovalo i na území Číny místo, kde i – přísným represím navzdory – památka na oběti masakru každoročně ožívala ve velkém. Dokud i v Hongkongu nezasáhl Peking.

Hongkong největší vzpomínkovou akci pořádal po tři desetiletí. Stále přísnější zásahy tamní vlády proti prodemokratickému hnutí však poznamenaly i vigilie. Ty se pro letošní rok přesunuly na seznam nepovolených aktivit, a doplnily tak například i prozpěvování hongkongské protestní hymny (psali jsme zde).

Ačkoli obyvatelům bývalé britské kolonie poslední roky do zpěvu skutečně není, nezapomínají. Letos vzdali hold obětem z Tchien-an-menu sportem – obuli tenisky a zaběhli trasu dlouhou příznačných 6,4 kilometru (při zápisu data používaném v mnoha zemích světa ve formátu měsíc/den, tedy 6. 4., odkazuje na 4. červen, pozn. red).

Jedno knihkupectví zase na výlohu vyvěsilo nápis „35/5“, čímž oklikou odkázalo na datum výročí jako na „35. květen“. Na instagramu pak napsalo, že před obchodem hodinu postávali policisté, kteří si zaznamenávali totožnost zákazníků.

Policie zároveň svědomitě „odklízela“ i jednotlivce, kteří na výročí masakru odkazovali v rámci sólo akcí – na videu níže je umělec Sanmu Chen, který před zraky novinářů nejdříve podle čínské tradice truchlení za mrtvé napodobil vylévání vína na zem a poté rukou ve vzduchu nakreslil znaky pro čísla osm, devět, šest a čtyři.

Hongkong přitom dlouhé roky představoval mechanismus, který Číně umožňoval přístup k zahraničnímu kapitálu a cizincům naopak dovoloval investovat v Číně, aniž by se jich dotýkala omezení panující na pevnině. Čínská centrální vláda slibovala, že nastolený systém v Hongkongu udrží nejméně 50 let po předání někdejší kolonie od Britů zpět do jejich rukou. Podle kritiků však o dodržení dohody nemůže být řeč.

K vyvolání atmosféry strachu, paranoie i autocenzury v někdejší čínské „bráně na Západ“ nepotřebovala Komunistická strana Číny povolat tanky. Prodemokratické hnutí potlačila daleko účinnějšími nástroji. Stačilo přijmout zeširoka a vágně definované zákony o národní bezpečnosti. Nikdo tak netuší, kde přesně leží ona tenká hranice, za kterou není radno zacházet.

Zákon o národní bezpečnosti, proti jehož zavedení vypukly v Hongkongu v roce 2019 masové demonstrace, se zaměřuje na „činy separatismu, rozvratu státní moci, teroristické činnosti a spolupráce se zahraničními nebo vnějšími silami za účelem ohrožení národní bezpečnosti“. Ať už to znamená cokoli.

Po přijetí zákona bylo na jeho základě zatčeno více než 260 osob včetně bývalých zákonodárců. Na řadu přišlo potlačování až úplné umlčení protestů, odstranění populárních prodemokratických hongkongských novin Apple Daily (více čtěte zde) či již zmiňovaný zákaz protestní hymny.

A vznikl prostor pro článek 23.

Článek 23 se Peking snažil prosadit od roku 2003. Tehdy na protest vyšlo do ulic půl milionu lidí a během tří měsíců bylo podáno více než 90 000 návrhů na změnu. Vláda tehdejšího šéfa Tunga Chee-hwy zákon stáhla a silný odpor vedl k rezignaci ministryně bezpečnosti Reginy Ip.

V průběhu let však větší pravomoci pro hongkongské úřady znamenaly zatýkání a represe vůči představitelům opozice a umlčení kdysi živého demokratického hnutí. Když už nezbyla žádná účinná opozice a zatčení hrozilo každému, kdo se ozve, rozhodla se propekingská vláda, že nastal čas prosadit ještě extrémnější verzi zákona.

S podporou Pekingu se jí podařilo zahájit krátkou konzultaci o novém legislativním návrhu článku 23, během níž nebyl vyjádřen téměř žádný odpor.

Není divu. Proces byl totiž usnadněn volebním systémem „pouze pro vlastence“, který Peking zavedl v roce 2021 a který utužil kontrolu Pekingu nad hongkongským zákonodárným sborem, což vedlo k jednomyslné podpoře zákona. Úřady jej hájí s tím, že znamenal přechod od „chaosu k vládě“.

Zavedení voleb pouze pro loajální voliče vedlo k dramatickému snížení volební účasti. V rámci přepracovaného systému mělo právo odevzdat hlas méně než 5000 lidí. U kandidátů byla nejprve prověřována politická loajalita a jejich potenciál ohrozit národní bezpečnost.

Nová legislativa bude mít nejspíš další dramatický dopad na občanské svobody. Článek 23, který vešel v platnost letos v polovině března, rozšiřuje zákon o národní bezpečnosti v klíčových oblastech: krádež státního tajemství, vzpoura, sabotáž a vnější vměšování do Hongkongu.

V podstatě tak kopíruje národní bezpečnostní režim, který aplikuje pevninská Čína. Ten se dlouhodobě zaměřuje na potlačování vnitřní opozice a ovlivňuje organizační, tiskové a akademické svobody.

Obavy z dopadu zákona se nejednou ukázaly jako opodstatněné. Paranoidní atmosféra vyhnala začátkem června z Hongkongu první vysoce postavené soudce.

Ani prestižní postavení nedokázalo v křeslech udržet britské soudce Jonathana Sumptiona a Lawrence Collinse. Oba oznámili rezignaci poté, co hongkongský soud shledal vinnými ze spiknutí s cílem spáchat podvratnou činnost 14 prodemokratických aktivistů. Šlo o dosud největší proces v oblasti národní bezpečnosti (psali jsme zde).

Lord Sumption rozhodnutí odstoupit okomentoval v článku pro Financial Times. Varoval, že se Hongkong „pomalu stává totalitním státem“.

„Skutečným problémem v Hongkongu je podle mého názoru tamní paranoidní atmosféra,“ uvedl. „Stále zřetelněji se ukazuje, že cílem zákona o národní bezpečnosti bylo potlačit pokojný politický nesouhlas, nejen výtržnosti.“ Dodal, že Čína stále více zasahuje do právních rozhodnutí na území Hongkongu.

Nová legislativa a stále častější vměšování Pekingu do hongkongských záležitostí ovšem těžce dopadají i na byznys. Jakékoli hodnocení vyhlídek této zvláštní administrativní oblasti je třeba provádět nad rámec indexu Hang Seng, ukazatele bohatství, který je obvykle spojován s prosperitou ve městě vybudovaném pro obchod. Za posledních pět let se ukazatel propadl o téměř 45 %.

V lednu Hongkong předstihla Indie, a stala se tak čtvrtým největším akciovým trhem na světě. Silným regionálním rivalem v oblasti financí se stal Singapur. Fakt, že Peking vidí „cizí síly“ jako nebezpečí, není pro zahraniční investory zrovna komfortní výchozí pozice.

I když je ještě příliš brzy na hodnocení, jaká rizika představuje článek 23 pro podniky, mohl by vést k vyšším nákladům na dodržování předpisů kvůli jeho „široké formulaci“ a „závažným důsledkům porušení“, řekl pro BBC Johannes Hack, prezident Německé obchodní komory.

Růžově budoucnost Hongkongu nevidí ani vlivný americký ekonom Stephen Roach, který nedávno promluvil na zahájení The Foreign Correspondent Club of Hong Kong. Zahraniční média si z jeho projevu vytáhla silný citát: „Hongkong skončil.“

Stručně řečeno: Hongkong se nezmátoří, pokud se nejdříve nevzpamatuje Peking.

„Je tomu tak proto, že vazby mezi ekonomikami ČLR a Hongkongu jsou těsnější než kdykoli předtím. Tuto skutečnost ilustrují čísla: Za posledních 12 let, od roku 2012 do roku 2023, rostla čínská ekonomika v průměru o 6,3 % ročně; to je o 3,7 % méně než velkolepé desetiprocentní tempo v předchozích 32 letech, tedy od roku 1980 do roku 2011. Pozor, spoiler: Růst hongkongské ekonomiky se rovněž zpomalil o 3,7 %, a to z 5,1% tempa v letech 1980 až 2011 na pouhých 1,4 % v letech 2012 až 2023. Náhoda? Ani náhodou,“ řekl Roach v rámci svého projevu.

Hongkongská vláda však s tvrzeními výše nesouhlasí. Vládní web 5. června publikoval tiskovou zprávu pod názvem „Nechť data a fakta hovoří o světlé budoucnosti Hongkongu“.

„Někteří jednotlivci se v poslední době vyjadřovali k hospodářskému a finančnímu rozvoji Hongkongu, přičemž zjevně přehlíželi stávající výhody a současnou pozitivní dynamiku rozvoje Hongkongu. Hospodářství země roste a Hongkong se neustále rozvíjí,“ píše se na webu. Vláda se tak všemožně snaží prezentovat Hongkong jako starý dobrý finanční ráj a bránu do Číny.

Neslavný osud Hongkongu však předpovídá také Christian Whiton, bývalý poradce ministerstva zahraničí v Bushově a Trumpově administrativě. Hongkong by dle něj mohl skončit jako jedno z finančních center, která jsou závislá na vypraných finančních prostředcích. Nejen on také přidává podezření, že Hongkong slouží místům, kterým se slušní finančníci vyhýbají – třeba Rusku.

Agentura Reuters v dubnu označila Hongkong za tranzitní body ruských firem, které se snaží platit čínským společnostem a zároveň se vyhnout západním sankcím souvisejícím s válkou na Ukrajině.

Hongkong, který se v sedmi z posledních 15 let umístil na první příčce na světě jako místo pro IPO, je nyní podle zpráv z oboru až osmý.

„Peking by chtěl, aby soukromé společnosti vydělávaly peníze na mezinárodní úrovni a zachraňovaly tak ekonomiku. Zároveň se ale bojí, že tyto společnosti po vstupu na burzu již nebudou pod jeho kontrolou,“ dodal pro BBC bankéř, který si přál zůstat v anonymitě. „Chtějí mít všechno pod kontrolou. To ale nakonec finanční trh zabije.“