Mistr věrouky, který nechtěl být papežem. Benedikt zanechal sporný odkaz

Když se v dubnu 2005 během konkláve neboli volby papeže čím dál více hlasů přiklánělo v jeho prospěch, snažil se Joseph Ratzinger varovat své příznivce, že se na funkci nehodí, protože není manažer.

Kardinálové ho neposlechli. Ratzingera, který byl tehdy přes dvacet let prefektem vatikánské Kongregace pro nauku víry a tedy jakýmsi strážcem správného výkladu Ježíšova učení v katolické církvi, vybrali za nástupce zesnulého papeže Jana Pavla II.

Panovalo přesvědčení, že Petrův stolec potřebuje právě uznávaného teologa s pevnými názory. Kardinálové však přecenili schopnost nového papeže Benedikta XVI. vést, natožpak zreformovat vatikánskou administrativu a zároveň se vyrovnat se všemi nástrahami, se kterými se během svého pontifikátu musel potýkat.

„Jako učitel a pastýř mohl být teolog Benedikt XVI. brilantní. Ale jako vrchního vládce církve ho doprovázela smůla,“ zhodnotil působení emeritního papeže jeho životopisec, americký novinář David Gibson.

Podle něj je třeba uznat, že se Benedikt i jako rozený intelektuál snažil, aby svoji novou roli zvládl dobře. Žehnal davům, třásl si ruce a cestoval do zahraničí (v roce 2009 byl i na oficiální návštěvě Česka). Využíval své hluboké vzdělání spojené s darem interpretace a zdůrazňoval přístup k víře v duchu své první encykliky s názvem Bůh je láska. Katolíky také nabádal k tomu, aby svoje učení nevnímali přes výčet toho, co se nesmí.

„Slyšeli jsme toho spoustu o tom, co není dovoleno, a nastal čas říci: Můžeme nabídnout pozitivní myšlenku,“ řekl Benedikt novinářům v září 2006 před svojí cestou do rodného Bavorska.

Leč právě návštěva jižního Německa, kde Ratzinger v minulosti působil jako teolog a arcibiskup, se odehrála ve znamení první ze série nepříjemností a afér, které v nemalé míře zastínily jeho papežské poselství.

Při projevu na Univerzitě v Řezně (Regensburgu), ve kterém chtěl zdůraznit důležitost sepětí víry a rozumu, uvedl kromě jiného příklad ze 14. století a citoval slova tehdejšího byzantského císaře Manuela II. Paleologa, který kritizoval učení muslimského proroka Mohameda a v souvislosti s šířením islámu hovořil o zlu a nelidskosti.

Nešťastně zvolený výrok vyvolal bouři nevole v muslimském světě. V teologické rovině se konflikt urovnal následnými veřejnými diskuzemi a vstřícnými Benediktovými gesty směrem k islámu, politicky a diplomaticky se však papež oslabil - především v možnostech, jak zlepšit postavení křesťanských menšin v muslimských zemích.

Krize kolem citace s Mohamedem upozornila na skutečnost, jak silně je Benedikt ovlivněn svým původem a že celkově zůstává ukotven v západoevropském přístupu k chápání víry. Projevovalo se to v různých nedorozuměních, na která narážel na jiných kontinentech. Například když při návštěvě Brazílie v roce 2007 prohlásil, že evropští misionáři v žádném případě nepřistupovali k předkolumbovským kulturám nepřátelsky a že jejich působení nebylo vnášením cizí kultury.

Názor, že Benedikt příliš nevnímá aktuální potřeby a reálný stav církve, podnítil také jeho „eurocentrický“ přístup v personálních rozhodnutích. Přestože se těžiště katolictví co do počtu věřících čím dál více přesouvalo mimo Evropu, většina z necelé padesátky kardinálů, které coby papež jmenoval, pocházela ze starého kontinentu, převážně z Itálie. Nepatřičně na mnohé působil také Benediktův občasný sklon k nošení honosných církevních úborů třeba i z 15. století, nebo používání vysokého pozlaceného papežského trůnu.

Zbytečně do minulosti se Benedikt podle některých církevních autorit vracel i na poli věrouky a liturgie. Asi nejznámější je v tomto ohledu jeho rozhodnutí z roku 2007, kdy rozšířil možnost sloužení bohoslužeb podle starého způsobu v latině, známého jako Tridentská mše. Šlo v zásadě o vstřícný krok ke schizmatické skupině tzv. lefebvristů, kteří odmítali reformy II. vatikánského koncilu a uznávali pouze latinskou mši. Stávající papež František tuto praxi znovu omezil.

Asi nejhůře, aspoň co se týče renomé papeže mimo církev, se na hodnocení Benediktova pontifikátu podepsaly kauzy se sexuálním zneužíváním. A to přesto, že právě za jeho působení se rozeběhla rozsáhlá vyšetřování pedofilních skandálů v církvi a Vatikán začal proti jejich aktérům rázně zasahovat.

Některé aféry však vypluly na povrch až léta po Benediktově odchodu do ústraní.

Například v roce 2018, kdy byly zveřejněny informace o rozsáhlém zneužívání seminaristů vlivným americkým kardinálem Theodorem McCarrickem, se objevily otázky, nakolik Benedikt jako papež zodpovědně reagoval na četná písemná upozornění, která předtím o zvrhlém chování tohoto bývalého washingtonského arcibiskupa přicházela do Říma.

Podobnou pachuť zanechala i zpráva o zneužívání v mnichovsko-fresinské arcidiecézi, podle které Ratzinger coby tamní arcibiskup na přelomu 70. a 80. let pochybil, když například rázně nezakročil proti knězi, o němž bylo známo, že zneužívá chlapce. Benedikt sice vyjádřil lítost, zpočátku ale popíral, že se účastnil kritické schůzky, na kterém se o knězi jednalo.

„Měl jsem v katolické církvi velkou zodpovědnost. O to větší je můj zármutek nad zneužíváním a chybami, ke kterým došlo během mého mandátu na těchto místech,“ uvedl v dodatečném prohlášení v únoru 2022.

Kvůli tomu, že se pravděpodobně nikdy úplně nezadaptoval na roli papeže, nekončícím skandálům se zneužíváním a poznání, že ho čím dál více limituje i zhoršující se zdraví, se Benedikt po necelých osmi letech ve funkci rozhodl k velmi neobvyklému kroku a v únoru 2013 rezignoval. Pro mnohé to byl šok, protože naposledy hlava katolíků odstoupila ve středověku.

Zbytek života strávil jako emeritní papež v jednom z římských klášterů. Navzdory prohlášení, že zůstane zcela v ústraní, se několikrát postaral o rozvíření diskuzí. Například když v dlouhém rozhovoru v roce 2016 obhajoval své jednání během afér se zneužíváním, nebo o tři roky později, když vydal článek, v němž sexuální zneužívání v církvi označil také za důsledek uvolnění morálky v 60. letech minulého století.

V posledních měsících už Benedikt aktivní příliš nebyl. Když se na začátku prosince objevil na předávání teologické ceny, která je po něm pojmenována, vypadal velmi zesláble. Ve středu se objevila zpráva, že se jeho zdravotní stav zhoršil. Zemřel v poslední den roku 2022 ve věku 95 let.