Článek
Ženě ze Lvova zemřel ve válce otec i snoubenec. Místo truchlení se rozhodla absolvovat vojenskou školu a nastoupit do armády. Tvrdí, že tamní prostředí ji uklidňuje a pomáhá jí se lépe vypořádat se ztrátou.
„Rusové mě chtěli obléknout do smuteční černé, ale místo toho mě oblékli do maskáčů,“ cituje lvovskou rodačku Jarynu Chuchman-Minyo server Novynarnia, který odvyprávěl její příběh.
Jarynin snoubenec Ivan pracoval před válkou jako zubní lékař, dočasně působil i v České republice. Jeho snem bylo našetřit si dostatek peněz a otevřít si na Ukrajině vlastní zubní kliniku.
Krátce předtím, než válka začala, se Ivan chystal znovu do Česka, přijet sem ale nakonec už nestihl. „Měl připravené všechny dokumenty, ale s odjezdem otálel. Bylo mu jasné, že si nemůže dovolit odjet hned,“ popisuje Jaryna.
Když Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi, Ivan se spolu se svými kamarády dobrovolně přihlásil do armády. Po tom, co prošel měsíčním výcvikem a stal se starším seržantem, se zapojil do bojů. Na frontě strávil jen pár dní. Začátkem loňského dubna zemřel při minometném útoku.
"Замість жалоби - піксель": молода львів'янка пішла на війну в пам'ять про загиблих нареченого і тата - https://t.co/jEztU48Z4K pic.twitter.com/nvbzVRl72N
— Новинарня (@Novynarnia) May 22, 2023
„Potřebovala jsem utéct z rodného Lvova, kde mi všechno připomínalo Ivana. Pochopila jsem, že je potřeba jít dál, nějak žít. Bylo potřeba něco radikálně změnit,“ popisuje čtyřiadvacetiletá Jaryna.
Po smrti svého snoubence se absolventka architektury, která dosud neměla s armádou nic společného, rozhodla vstoupit do jejích řad a přihlásila se na kyjevskou Národní univerzitu obrany.
Téměř rok po Ivanovi ve válce padl i Jarynin jednapadesátiletý otec Michajlo, který bojoval v ukrajinských silách už v roce 2015, když zuřila válka na Donbase. Povolávací rozkaz dostal hned v první den invaze, do války narukoval o den později.
Jaryna popisuje, že se o začátku „totální války“ dozvěděla až ve chvíli, kdy před jejich domem zazvonily dvě ženy, které jejímu otci, povoláním elektrikáři, přinesly předvolání. Byla tehdy doma sama a nechápala, proč otce povolávají právě teď, když konflikt na východě země trvá už roky.
Příběhy Ukrajinek, které od útlého věku bojují za Rusko
Když Rusko v roce 2014 zabralo jejich rodná města, byly ještě dětmi. Dnes se na válečném poli i sociálních sítích bijí za Rusko. Tři Ukrajinky, které se staly tvářemi ruské propagandy na okupovaném východě země.
Vzpomíná na to, jak nechtěla, aby otec, se kterým měla velice blízký vztah, odešel znovu bojovat, a povolávací rozkaz před ním schovala ho šuplíku. Nebylo jí to nic platné. Její otec nakonec zemřel 25. března letošního roku nedaleko Bachmutu, když ho střepina zasáhla do hlavy a do zad.
Jaryna tvrdí, že v tom, aby se vyrovnala se ztrátou blízkých, jí nyní pomáhá zejména armádní prostředí, ve kterém se cítí dobře a které má na ni léčivý účinek.
Nedávno absolvovala Národní univerzitu obrany a získala důstojnickou hodnost. Nyní ve studiu pokračuje na škole specializované na řízení dronů. Po dokončení výcviku se plánuje vrátit ke své jednotce a stát se velitelkou čety útočných bezpilotních letounů.
„Takoví jsou naši lidé – silní a stateční. Proto jim (Rusům, pozn. red.) jejich plány nevyjdou,“ shrnuje Jaryna svůj příběh.
