Místo péče let do Rwandy. Mezi deportovanými běženci mohou být i děti

Odklepnuto, kontroverzní plán britského kabinetu, který má vyřešit sílící migrační vlnu, dostal zelenou i od vrchního soudu. Vládní mašinérie tedy proces spustila a k prvním deportacím lidí, kteří se na britskou půdu dostali ilegální cestou přeplutím Lamanšského průlivu, by mohlo dojít už tento týden.

Charitativní i odborové organizace napadly plán britského kabinetu právě skrze vrchní soud – argumentovaly tím, že by šlo o nebezpečnou praxi. Soudce Jonathan Swift se nicméně přiklonil k vládnímu záměru, jehož realizace je podle něj v zájmu veřejnosti.

Ačkoliv dal soudce humanitárním skupinám prostor se vůči rozhodnutí soudu odvolat, úřady mohou s deportacemi začít už tento týden v úterý. V letadle směr Rwanda by mohlo podle médií sedět na 40 pasažérů. Konečný počet je ale nejistý: agentura Reuters například uvedla, že podle právního zástupce lidskoprávních organizací by nakonec na palubě mohlo sedět jen 11 lidí.

Aktivisté už podle veřejnoprávní BBC potvrdili, že se svou bitvou zamíří k dalšímu z Vyšších soudů Anglie a Walesu – tentokrát odvolacímu. Mluvčí ministerstva vnitra pak podle listu The Guardian k tématu uvedl, že partnerství Londýna s Kigali je klíčové k nápravě azylového systému: „Už od počátku jsme dali jasně najevo, že očekáváme právní napadení. I tak jsme ale odhodlaní partnerství zrealizovat.“

Rwandská dohoda je předmětem četné kritiky. Ta – údajně – plyne i z Buckinghamského paláce: podle zdroje listu The Times se prý v jedné z neveřejných konverzací nechal princ Charles slyšet, že je tato migrační politika kabinetu Borise Johnsona „otřesná“.

Realizace plánu nabírá na obrátkách v momentě, kdy prince z Walesu čeká cesta do rwandské metropole Kigali. Charlese to podle Timesů velmi frustruje, protože při ní má reprezentovat stát – a přeneseně i jeho politiku. Clarence House – palác, jenž prince zastupuje – v oficiální reakci uvedl, že se princ k problematice staví politicky neutrálně.

Jasný nesouhlas s rwandskou dohodou, jež si dává za cíl potlačit pašerácký byznys, nicméně vyjadřuje i veřejnost. Například lidé, kteří se srotili u plotu letiště Gatwick, jež leží nedaleko Londýna. „Solidarita nezná hranic,“ stálo na jejich transparentech.

Obavy z toho, že do Rwandy pošlou britské úřady i děti, stojí na reálných základech. Podle zjištění deníku The Guardian totiž ministerstvo vnitra takto chtělo do země, jež leží zhruba šest a půl tisíce kilometrů od Ostrovů, přesunout tři nezletilé osoby. Ty kvůli nejasnostem ohledně věku úřad původně prohlásil za dospělé – jejich deportaci následně ale zrušil.

Podobných případů by mohlo být více. Mezi zadrženými, kterým nyní hrozí deportace, jsou nejméně tři lidé, kteří mohou být spíše dětského, ne dospělého věku. Své prohlubující se obavy vyjádřilo britské Konsorcium pro dětské uprchlíky a migranty v psaní adresovaném ministryni vnitra Priti Patelové:

„Jsme hluboce znepokojeni z toho, že děti bez doprovodu – které byly nesprávně podle věku posouzené jaké dospělé – budou přesunuté do Rwandy. Což bude mít obrovský dopad na jejich bezpečí i blahobyt. (…) V současnosti neexistují žádné záruky pro děti, které říkají, že jsou v dětském věku, ale ministerstvo s nimi zachází jako s dospělými.“

Podle členských organizací konsorcia se tak pravidelně děje už u čtrnáctiletých dětí. Dokládají to i další zdroje: jen v roce 2021 evidovala Nadace Helen Bamberové více než 450 podobných případů.

Šlo o situace, kdy se do rukou institucí poskytujících sociální péče dostali mladí lidé, kteří byli předtím drženi v detenčních či ubytovacích centrech pro dospělé. Ze tří čtvrtin se skutečně jednalo o děti a nezletilé. A podle dat z roku 2022 se zdá, že takový trend přetrvává.

Enver Solomon, ředitel Rady pro uprchlíky, rwandskou dohodu označil za „krutou a zlou“ s tím, že k migrantům nepřistupuje lidsky.

„Museli jsme již zasáhnout v případě dětí, které měly být (na základě nesprávného úsudku) deportovány do Rwandy. Velmi nás znepokojuje to, jaký osud čeká mnoho mladých lidí, které nyní drží v detenčním zařízení. Z přímého pracovního kontaktu s nimi víme, že to ovlivňuje jejich duševní zdraví a způsobuje úzkosti, uchylují se také k sebepoškozování,“ dodal Solomon.