Místo Dubaje třeba do Bachmutu. Indové a Nepálci se chytají na ruskou léčku

Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Hemil Mangukiya loni v prosinci opustil svou malou vesnici v indickém státě Gudžarát. Myslel si, že jede za prací, která mu umožní lepší život, než jaký má v Indii.

Třiadvacetiletý mladík se nechal zlákat náborovým videem, které našel na platformě YouTube. Myslel si, že nastoupí do normální práce v oblasti bezpečnosti, daleko od války na Ukrajině. Když do Ruska přijel, zjistil, jak moc se pletl. Jeho příběh popsal britský deník The Guardian.

V Rusku Mangukiya čekal vojenský výcvikový tábor. Pak ho převezli na frontu, kde musel kopat zákopy, nosit munici a obsluhovat pušky a kulomety. Během toho zvládl několikrát zavolat rodině, které popisoval, co zažívá. Koncem února se ale rodině přestal ozývat. Jeho otec po pár dnech zjistil proč – třiadvacetiletý mladík zahynul při raketovém útoku kdesi na Ukrajině.

„Myslím, že před námi skrýval nebezpečí, které mu hrozilo. Celá naše rodina je z toho zničená. Stále se snažíme získat zpět jeho tělo,“ řekl Guardianu dvaapadesátiletý Ashwin Mangukiya.

Mangukiyův osud není ojedinělý. Desítky – podle některých odhadů dokonce stovky – Indů se proti své vůli ocitli na frontách rusko-ukrajinské války poté, co odpověděly na inzeráty, které nabízely práci „vojenských pomocníků“ nebo „ochranky“. Rodiny některých mužů tvrdí, že jejich příbuzní byli přesvědčeni, že odlétají za prací do Dubaje. Agenti je ale pak poslali do Ruska.

Tento týden se na sociálních sítích rozšířilo video sedmi Indů z Paňdžábu, kteří tvrdili, že odcestovali do Ruska jako turisté na Nový rok, ale byli agentem odvezeni do Běloruska a zadrženi.

Na frontě tento týden zemřel i Ind Mohammad Afsan, který v listopadu odcestoval do Moskvy. Myslel si, že bude pracovat jako strážný. „Netušil, že ho posílají do válečné zóny,“ řekl jeho bratr Mohammad Imran.

V Nepálu je situace ještě palčivější. Tamní vláda nedávno dokonce zakázala svým občanům pracovat v Rusku nebo na Ukrajině, protože pak skončili v ruských ozbrojených silách. Podle zpráv na frontě zemřelo už 12 Nepálců. Někteří prý odešli dobrovolně, ale jiní popisují, že byli donuceni.

Práci v Rusku většinou vyhledávají Nepálci z chudých vesnic, kde je nedostatek pracovních příležitostí. Z toho důvodu pak odpovídají na náborová videa, která jsou plná slibů o vysokých výdělcích. Informace o tom, že jde o práci na frontě, ale ve videích chybí. Když muži na inzerát odpovědí, většinou pak spadnou do pasti – často jim totiž vzniknou dluhy ve výši tisíců dolarů za poplatky zaplacené agentům.

Indové a Nepálci vyprávějí, jak byli po příjezdu do Ruska nuceni podepsat smlouvy psané v ruštině (které novináři Guardian prostudovali) a poté jim byly odebrány pasy. Až poté se dozvěděli, že se zavázali k roční službě v ruských ozbrojených silách. Kdyby do služby odmítli nastoupit, čekalo by je vězení. Stejné praktiky popisovali už v minulém roce rekruti z Kuby.

Muži často po ani ne dvoutýdenním výcviku se zbraněmi následně míří na frontu. Nandaram Pun z nepálského města Rolpa v rozhovoru z armádní nemocnice kdesi v Rusku uvedl, že mu byla slíbena práce v Německu prostřednictvím agenta, s nímž se seznámil na sociálních sítích. Ten mu tvrdil, že Rusko je pouze „přestupní stanicí“. Místo Německa se ale Pun dostal do Bachmutu na východě Ukrajiny. Spolu s ním byli v bunkrech vedle ruských vojáků a velitelů také dva Indové a čtyři další Nepálci.

Jednou v noci, když Pun převážel zbraně, došlo k dronovému útoku. „O takových útocích jsme neměli tušení. Moje nohy, stehna a pravou ruku zasáhly střepiny,“ popsal. Rusové ho proto převezli do nemocnice, kde je i několik dalších jeho kolegů – nepálských bojovníků.

„Nechci se léčit, protože jestli si budou myslet, že je mi lépe, pošlou mě zase zpátky do války. Nechci zemřít,“ řekl Pun, který dodal, že jeho snaha přimět nepálské úřady, aby ho zachránily, byla marná.