Míra násilí poroste, předvídá izraelský expert po protlačení vládních plánů

I přes masivní protesty veřejnosti protlačila izraelská vláda v pondělí první část kontroverzní justiční reformy. Oslabení Nejvyššího soudu ve prospěch Knesetu je podle kritiků nového zákona koncem demokracie v zemi. Premiéra Benjamina Netanjahua a jeho krajně pravicové spojence ale neodradilo ani naléhání Bílého domu.

Opozice při hlasování odešla ze sálu a oznámila, že zákon napadne u Nejvyššího soudu. V úterý pak v reakci na rozhodnutí poslanců snížila agentura Moody’s úvěrový rating Izraele a před investicemi do tamní ekonomiky varovaly i společnosti Citibank a Morgan Stanley.

Podle politologa Jonathana Rynholda, šéfa oddělení politických studií na Bar-Ilanově univerzitě, bude nyní Nejvyšší soud pod tlakem: „Je to taková past, protože když reformu Nejvyšší soud zpomalí, usnadní to vládě, která může říci: ‚Zbavme se těch nedemokratických soudců, kteří ruší zákony‘,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V pondělí prošla první část izraelské justiční reformy Knesetem. Myslíte, že brzy uvidíme důsledky tohoto hlasování?

Nemyslím, že bychom je viděli okamžitě, protože Kneset teď bude mít prázdniny, postupně ale ano. Budou se ale odvíjet od politické úvahy, která rozhodnutí se mají napadat.

Odpůrci zákona se obrátí na Nejvyšší soud a bude zajímavé sledovat, jak dlouho budou ultraortodoxní židé čekat na to, aby se pokusili protlačit zákony, které nebyli schopni prosadit dříve. A tyto zákony budou u veřejnosti velmi nepopulární - budou se snažit například prosadit zákon, aby ultraortodoxní židé nemuseli za žádných podmínek rukovat do armády.

Myslím, že Netanjahu se bude snažit udržet klid. Teď k tomu má lepší předpoklady, protože svým koaličním partnerům dal to, co chtěli, a koupil si tak nějaký čas. Uvažovat bude jen tak, že udělá cokoliv, aby se udržel u moci. Bude se snažit odkládat jakákoliv rozhodnutí, jak jen to půjde.

Zmínil jste už Nejvyšší soud, na nějž se obrátila opozice. Myslíte, že tato instituce může ještě zákon zastavit?

Šance určitě je. Je to ale dost vysoká hra rozhodnout, že ten zákon je protiústavní. Nejsem si jistý, jestli bude dost soudců toho názoru, že zákon už překročil hranici ústavnosti.

Druhá věc je politická kalkulace - zda je pro ty, kteří se postavili proti tomuto zákonu, moudré ho zrušit, místo aby ho porazili v Knesetu. Část soudců je konzervativních, část liberálních. Ti liberálnější se budou muset rozhodnout, zda je shození zákona nejen správné, ale i politicky moudré.

Soudci budou zřejmě pod velký tlakem, budou svým způsobem rozhodovat i o svých pravomocech…

Přesně tak, budou pod tlakem. Je to taková past, protože když reformu Nejvyšší soud zpomalí, usnadní to vládě, která může říci: „Zbavme se těch nedemokratických soudců, kteří ruší zákony.“ Ze strany koalice to proto považuji za docela chytrý tah.

Myslím, že by bylo lepší neškrtat celý zákon, ale zaměřit se na jednotlivá rozhodnutí, která budou nepopulární, jako je jmenování ministrem třikrát odsouzeného Arje Deriho (šéf ultraortodoxní strany Šas a Netanjahuův spojenec, pozn. red.) nebo umožnění ultraortodoxním židům nesloužit v armádě. To vše bude v očích veřejnosti vypadat velmi špatně. Kdyby záleželo na mně, raději bych proti těmto věcem politicky protestoval, než zákon rušil.

Kvůli zákonu odmítá sloužit více než tisíc rezervistů izraelských vzdušných sil. Jak velký problém to pro armádu představuje?

Postupem času se ten problém bude zvětšovat, i když zpočátku ji to neovlivní. Pokud izraelské letectvo nebude na špičkové úrovni, tak to může být problém. A není pochyb o tom, že Írán bude přemýšlet, jak by toho mohl využít.

Není to o tom, že by letectvo nelétalo, když bude potřeba, ale že nemusí být na stejné úrovni koordinace a výcviku. Doufám, že se takového scénáře nedočkáme.

Ministr spravedlnosti Jariv Levin prohlásil, že pondělní schválení zákona byl jen začátek. Co bude následovat a jaká bude strategie vlády?

Vláda žádnou strategii nemá, nebo spíše mají různé části vlády různé strategie. Ti, kteří usilují o změny, se budou snažit vyvíjet konstantní tlak na Netanjahua a prosazovat svůj program. Netanjahu nemá zájem na tom, aby se reformy prováděly, nebo neprováděly. Je veden čistě snahou zůstat u moci. A dovedu si představit, že se bude snažit co nejvíce protahovat jakýkoli budoucí krok a bude se snažit, aby byl vnímán jako ten, kdo je ochotný jednat.

Jak už to ale u Natanjahua bývá, nikdo mu neuvěří ani slovo, protože v Knesetu neustále své slovo porušuje. Nicméně by to mohlo ještě poměrně dobře fungovat na voliče Likudu a další pravicově smýšlející lidi.

Protože je tu spousta lidí, kterým nejde ani tak o změnu, jako spíš o to, aby jakákoliv změna byla na základě dohody. A to je také hlavní důvod, proč preference vlády klesly z 64 na 54 mandátů, to je nevídaná, obrovská změna. Znamená to, že řada lidí byla pro reformy, ale vyčítá Netanjahuovi, jakým způsobem je prosazuje. Nyní se je tak bude snažit získat zpátky na svoji stranu.

Stoupenci justiční reformy se pak mohou pokusit zvýšit sílu, kterou policie používá proti demonstrantům. Takže se pravděpodobně zvýší míra násilí.

O reakci na izraelskou politickou krizi už jednali zástupci jeho nepřátel - Íránu, Hizballáhu a Hamásu. Co od nich očekáváte?

Já úplně nevím, jak moc oni chápou dění v Izraeli. Někdy to vypadá, že ano, někdy ale vůbec ne. Každopádně z jejich pohledu je to velmi důležité. Když chvíli počkají, tak důsledky pro ně budou větší, ale jde o to, že oni mají také sklon k přehnanému sebevědomí a pýše, jako v roce 2006 (tehdy se uskutečnila izraelská vojenská operace Summer Rains v Pásmu Gazy, pozn. red.).

Mýlili by se, kdyby si mysleli, že se nespokojenost izraelské společnosti zvrhne v občanskou válku, které by pak mohli využít. Mohli by získat nějaké taktické výhody, ale ne strategické. Pokud zatlačí směrem k rychlé a tvrdé eskalaci, čeká je velmi nepříjemné překvapení.