Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje na Ukrajině/
„Jeden člověk zemřel, další je vážně zraněn,“ stojí v krátké zprávě z ukrajinské vesnice Chrinivka. Leží v Černihivské oblasti na severu země necelé čtyři kilometry od hranic s Ruskem.
Oběť si tu vyžádala neopatrnost v zaminovaném území. „Dvojice se chtěla podívat na zničené auto a sama přitom spustila výbušné zařízení,“ líčí o den později gubernátor Černihivské oblasti Vjačeslav Čaus, „prodloužená ruka“ prezidenta Volodymyra Zelenského.
Při setkání se zahraničními novináři v Černihivě, téměř 300tisícovém centru regionu, je oděný do typické vojenské zelené a khaki. Připomíná tím, že i když se Rusové z oblasti stáhli po měsíční okupaci loni na konci března, přímé nebezpečí tu hrozí stále.
Celkem připravila v Černihivské oblasti ruská agrese o život už 664 lidí, téměř 1200 dalších utrpělo zranění. Zničených je na 12 tisíc budov.
Při výbuchu miny zemřel minulý týden v Černihivské oblasti jeden člověk, další je zraněný.
„Nejméně několik let, jestli ne desítky“
Rusové po sobě zanechali také spoustu min a nevybuchlé munice. Poslední oběť ze zmíněné Chrinivky je už osmnáctým životem, který nastražená mina v oblasti vzala. Dalším ztrátám se předešlo díky odminovávání.
Od stažení ruských vojsk na konci března loňského roku se podařilo odstranit na 61 500 kusů munice a nástrah. Kromě min jde také o části bomb a různé projektily.
Gubernátor oblasti přiznává, že aby odminovávání pokračovalo rychleji, bylo by potřeba víc zkušených expertů. „I po naší výhře ve válce budeme na úplné odminování potřebovat ještě nejméně několik let, jestli ne desítky,“ vypočítává Čaus.
Výhrou myslí konec války – jinou variantu než porážku Ruska si v Černihivu ani jinde na Ukrajině nikdo nepřipouští.
Prohlédněte si snímky z Černihivu:
Pozor, miny!
Kvůli nebezpečí výbuchu min platí v oblasti zákaz vstupu do lesů. „V lesích ještě odminovávání nezačalo. Dosud se soustředíme hlavně na zemědělskou půdu a objekty kritické infrastruktury,“ dodává černihivský gubernátor.
Právě rolníci a sedláci narážejí při své práci na miny nejčastěji. „Potřebujeme víc specialistů. Stalo se i to, že se lidé zranili nebo zemřeli kvůli mině na území, které už prošlo prohlídkou,“ upozorňuje na nebezpečí Čaus.
Reportáž
Bez přípravy a rozkazů pomohly ubránit Kyjev před ruským obklíčením. Dobrovolnické síly územní obrany pomáhají v okolí ukrajinské metropole dál – brání energetickou infrastrukturu. Mezi členy patří i vojenský kaplan.
Cedule s varováním jsou ovšem vidět i přímo na okrajích téměř 300tisícového Černihivu, o který se loni na jaře bojovalo. Městu se tehdy podařilo před Rusy ubránit, ale škody jsou patrné dál.
A přibývá jich. Ukrajinské pohraničí je denně terčem ostřelování. „Jen těžko od konce okupace spočítáme aspoň deset dní, kdy by nás nepřítel neostřeloval. Ostřelování u hranic probíhá denně,“ připomíná gubernátor Černihivské oblasti, která na 232 kilometrech hraničí s Běloruskem a na dalších 225 kilometrech s Ruskem.
„Možná to souvisí s protiofenzivou“
Ostřelování je navíc v poslední době intenzivnější, což si vynucuje nové evakuace vesnic u hranic. Miny a granáty dopadají denně na 45 obcí, ve kterých před invazí žilo 14 tisíc lidí.
„Používají teď i letectvo, což se od dubna loňského roku nedělo. Možná to souvisí s naší plánovanou protiofenzivou, aby vázali naši vojenskou sílu v tomto regionu,“ uvažuje Vjačeslav Čaus.
Jen za poslední týden čelilo ostřelování 21 obcí a osad a čtyři lidé utrpěli zranění. Regionální obraně se také podařilo sestřelit dva drony šáhid íránské výroby, jež přes region často létávají směrem na Kyjev a do jiných regionů.
I kvůli přeletům raket a dronů jsou v Černihivě časté letecké poplachy. Ve městě jsou sirény slyšet dobře, ale na venkově je to problém, říká gubernátor Čaus. „Sirény nefungují bezchybně. Výpadky proudu, které jsme zažívali během zimy, nám ukázaly, že je potřeba vytvořit autonomní systém včasného varování,“ uvádí regionální správce.
S válečným nebezpečím souvisí i potřeba krytů. Nasprejovaný nápis „ukryťja“ a směrovka vedou někdy do sklepů vedle obytných budov, někdy do suterénu škol. Za poslední rok jich stát polovinu opravil; celkem se počet krytů navýšil o třetinu.
„Hlavní prioritou je teď zajištění dostatku bezpečných úkrytů ve vzdělávacích institucích,“ říká Čaus. „Před invazí jsme nevěnovali tolik pozornosti sklepům škol, protože jsme netušili, že je budeme potřebovat jako kryty. Nemysleli jsme si, že v 21. století budeme válčit a muset ukrývat děti před bombami,“ uzavírá černihivský gubernátor.
