Miliony lidí žijí dva roky v obležení. Neživoří jen chudí, jídlo prostě není

„Situace v Etiopii se vymyká kontrole. Násilí a ničení dosahuje alarmující úrovně,“ varoval minulý týden v pondělí v souvislosti s eskalací konfliktu mezi etiopskou federální vládou a povstalci z Tigrajské lidově osvobozenecké fronty (TPLF) generální tajemník OSN António Guterres.

„Nejnovější znepokojivé letecké útoky v regionu Tigraj mohou vážně zhoršit již tak ničivý dopad bojů na civilní obyvatelstvo,“ řekl k dění v Etiopii o dva dny později vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk.

Na okamžitý klid zbraní a mírové jednání dlouhodobě apeluje i Africká unie, zatím ale bez úspěchu, byť obě strany přislíbily, že by spolu za určitých podmínek jednat mohly. Tento týden se měly sejít v Jihoafrické republice, ale agentury zatím neinformovaly o žádném pokroku.

Konflikt federální vlády s Tigrajským státem i přes malou pozornost světa patří mezi jeden z nejvyhrocenějších sporů současnosti, který má obrovský humanitární rozměr. Ještě v srpnu se přitom zdálo, že by mohly obě strany konflikt deeskalovat.

Válka mezi federální a regionální vládou začala v listopadu 2020. Premiér a nositel Nobelovy ceny míru Abiy Ahmed tehdy zahájil vojenskou ofenzívu, aby v Tigraji „obnovil vládu zákona“ po krádeži zbraní na tamní vojenské základně. Odstavil tak od moci TPLF. Navzdory ohlášenému vítězství se ale bojuje dál.

„Příměří bylo vyhlášené v březnu, protože obě strany si potřebovaly odpočinout. Tigrajci sice měli našlápnuto k tomu, aby zaútočili na Addis Abebu, ale prodloužila se jim zásobovací linie. Nedokázali zásobovat svoje jednotky a taky na ně dopadla hrozba ohledně nedostatku jídla,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Federální vláda naopak prostředky získala, ale nedokázala efektivně vojensky operovat v Tigraji a na současného etiopského premiéra Abiye Ahmeda byl vyvíjený nátlak ze zahraničí. Obě strany se tak potřebovaly především přeskupit a vyřešit si jiné problémy než jednat o míru,“ objasňuje politolog Doboš hlavní důvody, proč boje v období března až srpna ustaly.

Klid zbraní je nicméně už několik týdnů minulostí. Útoků, které se často zaměřují na civilisty, naopak přibývá. Dílčí vítězství ale v posledních dnech slavila především etiopská armáda, které se podařilo na začátku minulého týdne dobýt jihotigrajská města Alamata, Korem a pro infrastrukturu významné centrum na severu země Shire.

Dobytím tohoto 100tisícového města na severu země vláda v Addis Abebě získala strategický přístup k hlavní silnici, která dále vede do metropole Tigrajského státu Mekele, obsadila jedno ze čtyř letišť v regionu a přiblížila se dalším důležitým městům – Aksumu a Adwě.

Postup etiopských a s nimi spolupracujících eritrejských jednotek nicméně nutně neznamená výhru nebo přelom v celé válce. „Mekele se podařilo etiopské vládě dobýt v roce 2020, ale pak ho získaly zpátky tigrajské jednotky. Tigrajci mají dlouhou zkušenost s vedením bojů. Jsou to zkušení vojáci a jedni z nejlepších na africkém kontinentu,“ vysvětluje politilog Doboš.

Obsazení měst potvrdili i tigrajští bojovníci. Místní ale vyzývají, aby bojovali, a ujišťují je, že se jedná jen o dočasný stav.

„Viděl jsem, jak tigrajští bojovníci vyvlekli matku a dospívajícího syna z jejich domu na silnici. Krutě je zbili. Křičeli na ně: ‚Tvůj manžel je amharský milicionář.‘ Ta matka křičela: ‚To není pravda. Prosím, přestaňte, nechte mého syna. My nemáme zbraně,‘“ vypráví 53letý majitel obchodu Sentayhu. Amharové jsou nejvlivnější etnická skupina v Etiopii.

„Oba je střelili do hlavy, matku i syna. Ženě, kterou jsem znal od vidění jako místní, bylo kolem 60 let a jejímu synovi bylo 17. V mém obchodě všechno vyrabovali. Vyhrožovali mi, abych jim dal všechny peníze, které mám, jinak mě zabijí… Ulevilo se mi, že se zastavili u rabování obchodu a nezabili mě jako ostatní obyvatele,“ popisuje Sentayhu pro britský server The Guardian, proč uprchl před vražděním tigrajských rebelů z vesnice Kobo u města Alamata.

Obvinění z páchání násilí padají i na adresu federální vlády, byť ta od začátku útoky na civilní cíle popírá. Mimo jiné je jí tigrajskými povstalci připisován jeden z nejkrvavějších útoků v poslední době, a to na město Adi Daero v blízkosti hranic s Eritreou. Útok agentuře Reuters potvrdili samotní svědci – čtyři humanitární pracovníci.

Při bombardování tamní školy zemřelo přes 50 lidí. Většinou se jednalo o prchající Tigrajce, kteří na místě dočasně pobývali. Etiopské ministerstvo zahraničí přitom mělo od OSN informaci, že tito lidé na místě pobývají. Vláda v Addis Abebě se následně k útoku odmítla vyjádřit, uvádí agentura Reuters.

Na „nahodilé“ útoky proti bezbranným lidem upozornil ve svém nedávném prohlášení i Guterres. Řekl, že v důsledku války umírají civilisté, stovky tisíc lidí jsou nuceny migrovat a šíří se znepokojivé důkazy o sexuálním násilí a dalších brutálních činech na ženách, dětech i mužích.

Bezprecedentní humanitární katastrofu pak zažívají přímo v obklíčeném státě Tigraj. „Etiopii se podařilo odříznout Tigraj od okolí. Z jedné strany je Eritrea, která spolupracuje s režimem Abiy Ahmeda, z jihu Etiopie a úzkou hranici se Sudánem (západ), přes který historicky docházelo k zásobování, v roce 2020 obsadily amharské milice FANO,“ vysvětluje politolog Doboš.

Tigraj je tak zcela odtržená – bez elektřiny, internetu, telekomunikací, ale i jídla, paliva nebo bankovních služeb. Například dodávky elektřiny byly celoplošně přerušeny 4. listopadu 2020 - v den, kdy konflikt oficiálně začal. Podle generálního ředitele Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse, který je sám původem z Tigraje, se jedná ze strany etiopské vlády o jednu z používaných zbraní.

Jak klíčová města v Tigraji přicházela v průběhu války o elektřinu, ukazují nedávno zveřejněné snímky vesmírné agentury NASA. Dokládají, jak elektřina dodávaná centrálními úřady, v oblasti ubývá v návaznosti na tom, jak se konflikt vyvíjí.

O pomoc volají také tamní zdravotníci, kterým kvůli nedostatku i zcela základních léků a zdravotnických potřeb, zbytečně umírají pacienti. „Neexistují žádné služby pro nemocné tuberkulózou, HIV, cukrovkou, vysokým tlakem a další – nemoci, které jsou jinde léčitelné, znamenají teď v Tigraji rozsudek smrti,“ vysvětluje Ghebreyesus.

Například zdravotníci z nemocnice Ayder měli na konci září zásoby inzulínu jen na několik týdnů, jak informoval britský server The Guardian. „Pacienti chodí z daleka. Doprava není jednoduchá… Takže když se sem dostanou, a my jim řekneme, že nemáme inzulin, jsou zlomení. Pláčou,“ řekl jeden z lékařů, který si nepřál být jmenován.

Tigraj je nicméně především bez potravin. Guterres minulé pondělí uvedl, že potravinová pomoc neproudí do Tigraje již sedmý týden v řadě. TPLF viní Addis Abebu, že „chce stát vyhladovět“. Ta to ale odmítá. Po dobytí tří měst se naopak zavázala, že dodávky potravin na obsazená území obnoví. Podobné sliby ale padly již dříve.

Paradoxní je, že neživoří jen chudí, ale i ti, co peníze mají. Potraviny zkrátka v Tigrajském státu k dostání nejsou, řekl Ghebreyesus.

Na podvýživu tak umírají především malé děti. Jen v prvním měsíci života teď umírá čtyřikrát více dětí než před začátkem války. Těhotných žen nebo prvorodiček do 42. dne od porodu pak umírá oproti předválečnému stavu až pětkrát více, vyplývá ze studie tamních zdravotnických úřadů zveřejněné na začátku října agenturou AP.

„Jak se bude konflikt dále vyvíjet, je těžké odhadnout. Oblast je zcela izolovaná a zprávy jsou jen kusé a často jednostranné…Nikdo navíc nezávislé novináře do Tigraje nepouští a světová pozornost je teď upřená k Ukrajině,“ dodává politolog Doboš. BBC upřesňuje, že etiopská vláda nepustila novináře do Tigraje od června 2021.

Podle OSN potřebuje aktuálně 5,4 milionů lidí, tedy tři čtvrtiny tigrajské populace, určitou formu potravinové pomoci. „Na světě neexistuje žádná jiná situace, kde by bylo šest milionů lidí drženo v obležení dva roky,“ dodal k situaci v Tigraji generální ředitel WHO Ghebreyesus.

Oprava: Původní verze zprávy titulovala António Guterrese jako generálního tajemníka NATO, i když jde samozřejmě o generálního tajemníka OSN. Za chybu se omlouváme.