Článek
Přítomnost ruských žoldnéřů z Vagnerovy skupiny v subsaharské Africe je už několik let známou skutečností.
Intenzivní prohlubování partnerství a byznysových aktivit, především se zeměmi Sahelu, nadále posiluje od začátku ruské invaze na Ukrajinu.
Hlavní motivací vagnerovců je hon za zisky z těžby nerostných surovin a získání dalších finančních prostředků, mimo jiné pro další vojenské operace.
Jednou z klíčových komodit je zlato, které – podle zjištění analytiků z výzkumného programu The Blood Gold Report – získávají především ze třech spřátelených zemí: Středoafrické republiky, Mali a Súdánu.
Žoldnéřská skupina si tím každý měsíc přijde na přibližně 114 milionů dolarů. Analytici nyní ve zveřejněné zprávě přibližují, jak v zemích operuje.
Co dělají vagnerovci v Africe?
Zlato, diamanty, vodka, cukr – výběr surovin, které Prigožinova skupina generuje nebo prodává v Africe, a získává tak finance mimo jiné i na akce na ukrajinské frontě.
Koncese v SAR
Ve Středoafrické republice, kde je jejich pozice silně prolnutá s vládou lídra Faustina-Archange Touadéra, získali vagnerovci exkluzivní práva v největším zlatém dole v zemi.
Ndassima se nachází v centrální části SAR a podle satelitních snímků (pořízených mezi únorem 2022 a únorem 2023) je zde rozšířený zpracovatelský závod i vyčerpávání stávající důlní jámy. Vidět je také vznik další. To podle analytiků ukazuje na zvětšování výrobních kapacit i další potenciální rozšíření dolu.
Výměnou za to žoldnéři zajišťují prezidentu Touadérovi politickou a vojenskou ochranu (vztahy s Kremlem SAR navázala oficiálně v roce 2018 – pozn. red.). Jen byznys v SAR podle analytiků generuje vagnerovcům ročně až 290 milionů dolarů.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu (a s ní spojenými sankcemi na firmy nebo osoby provázané i na byznys se zlatem) ale musí skupina hledat nové cesty, jak vytěžené zlato zpeněžit.
Alternativou se podle zprávy stává zapojování zločineckých organizací, včetně jihoamerických kartelů, či pašování s využitím třetích zemí, které nejsou pod mezinárodním drobnohledem nebo nemají přísné přeshraniční kontroly.
Zlato vytěžené v SAR tak míří například do sousedního Kamerunu, kde se vagnerovci spoléhají na loajalitu jednotlivců a služby prostředníků. Veškeré platby pak probíhají pouze hotově.
Aktivity vagnerovců doprovázejí v zemi také případy násilí, uvádí dále analytici. Jen mezi lety 2020 až 2023 mělo dojít minimálně k deseti násilných incidentům směřovaným proti místním řemeslným těžařům.
Pašování ze Súdánu
Odlišnou strategii musí vagnerovci volit v Súdánu. Zatímco v SAR se jim podařilo získat přímo licenci pro těžbu, v této zemi se stali hlavním odběratelem surového zlata od řemeslných těžařů a klíčovým nelegálním vývozcem.
K dominantnímu postavení jim pomohly vazby na tamní politické elity, představitele armády a aktéry ze zpravodajských služeb.
Operace probíhají především skrze ruskou společnost Meroe (tématu jsme se více věnovali v článku zde).
Rafinerie vagnerovců na zpracování zlata se nachází ve středu Súdánu ve „zlatém městě“ Al-Ibaidiya. Do zahraničí pak surovina míří přes přístav Port Sudan nebo mezinárodní letiště v metropoli Chartúmu.
Přestože je sledování nelegálních operací se zlatem v Súdánu téměř nemožné, podle analytiků se ze země každoročně propašuje drahý kov v hodnotě kolem dvou miliard dolarů.
Jak dále uvádí zpráva, ze SAR i Súdánu vagnerovci zlato převáží do dalších částí světa, kde ho smíchají s legálně vytěženým a až pak ho pošlou na trh, kde získávají hotovost.
Co bude s vagnerovci v Africe po smrti Prigožina?
„Pokračování spolupráce nastavené Jevgenijem Prigožinem je v zájmu Kremlu i afrických vlád. Vazby i zisky vagnerovců by mohl převzít přímo ruský stát. Změna ale bude postupná,“ předvídá pro Seznam Zprávy politolog Bohumil Doboš.
Podpora junty v Mali
Zajistit si finanční prostředky přímo z těžebních koncesí se vagnerovci pokoušeli i v Mali. V zemi kvůli tomu v uplynulých letech zaregistrovali tři společnosti se zaměřením na těžbu zlata, přístup k dolům se jim ale nepodařilo zajistit.
Největší těžařské komplexy se nacházejí na jihozápadě Mali. Mezi nimi například Loulo Gold Mine (2) a dále směrem na jih Syama Gold Mine (3).
Těžařský průmysl totiž ovládají čtyři zahraniční společnosti (Barrick Gold Corporation, B2Gold, Resolute Mining and Allied Gold Corporation) se stabilním postavením na trhu. Vagnerovci si ale nakonec našli vlastní cestu, která je podle analytiků velmi výhodná, protože jsou do systému zapojeni nepřímo a nemusí tak mít obavu z hrozby uvalených sankcí jako v případě SAR nebo Súdánu.
Pro vysvětlení: příjem vagnerovci negenerují přímo z byznysu se zlatem, ale za podporu vládnoucí vojenské junty, což jim podle amerických tajných služeb vynese 10,8 milionu dolarů měsíčně.
Současný malijský režim spoléhá na zisky již zmíněných těžebních společností, které jen předloni zajišťovaly více než 50 procent všech daňových příjmů země. Například společnost Barrick Gold je největším plátcem daní v Mali a za první pololetí 2023 juntě zaplatila 206 milionů dolarů.
Analytici dále uvádějí, že se junta pokusí pod ruským vlivem své příjmy z těžby zlata zvýšit, stejně tak i kontrolu nad doly. Už loni v červenci vláda oznámila, že přezkoumá takzvaný těžební kodex z roku 2019.
I navzdory tomu těžařské společnosti plánují další expanzi. Bariérou pro ně není ani zhoršující se lidskoprávní situace a existující případy násilí mimo jiné ze strany vagnerovců (více zde).
Vagnerovci neopouštějí své snahy získat přístup přímo k těžbě, uvádí dále zpráva. Odkazuje tak na skutečnost, že žoldnéři pomohli loni v listopadu malijské armádě dobýt povstaleckou baštu Kidal – oblast bohatou na zlato.
Ve stejném měsíci junta oznámila podpis memoranda porozumění s Ruskem o výstavbě nové rafinerie na zpracování zlata, která by se mohla stát jednou z největších v západní Africe.
