Dolary pro „argentinského Elvise“ vyvolávají hněv

Mají podobně útočnou rétoriku a agresivní politický styl, který často razí na základě jen svého vnitřního přesvědčení. Spojenectví šéfa Bílého domu Donalda Trumpa a argentinského prezidenta Javiera Mileie je dnes podloženo finanční dohodou, která může mít v obou zemích značný dopad na politické postavení obou vůdců.

USA se rozhodly ekonomicky slábnoucí Argentině vypomoci půjčkou v hodnotě 20 miliard dolarů (asi 420 miliard korun). Tento takzvaný „swap“ je způsob, jak posílit rezervy centrální banky. Podle Federální rezervní banky v New Yorku je to teprve počtvrté od roku 1996, co Spojené státy takto „nakoupily“ měnu jiné země.

Milei se v úterý v Bílém domě s Trumpem osobně setká a smlouvu oficiálně stvrdí.

„Argentina čelí akutnímu nedostatku likvidity,“ napsal ve čtvrtek ministr financí Scott Bessent. „Ministerstvo financí USA je připraveno okamžitě přijmout veškerá mimořádná opatření, která jsou nezbytná k zajištění stability trhů,“ dodal ministr a Argentině společně s Donaldem Trumpem hodil záchranné lano.

Někteří ekonomičtí experti v Argentině rozhodnutí Trumpa a jeho lidí kvitují. „Z pohledu argentinské vlády je to zásadní, protože se obává, že oslabení pesa nad rámec měnového pásma (jehož horní hranice je 1480 pesos za dolar) by mohlo přehřát inflaci, která se pohybuje přibližně na úrovni dvou procent měsíčně,“ říká pro Seznam Zprávy Lucas Llach, někdejší zástupce guvernéra argentinské Národní banky.

Celkový obraz je ale složitější. Seznam Zprávy přinášejí pohled nejen na ekonomickou, ale také na politickou a sociální dynamiku obou zemí ve světle této enormní finanční pomoci Argentině, notoricky známé svou letitou zadlužeností.

Trumpova administrativa své rozhodnutí finančně strádající Argentinu podepřít vysvětluje snahou zajistit stabilitu tamního regionu a trhů. Uvnitř kabinetu navíc panují obavy, že by současné ekonomické trable mohly stát Mileie moc a levicová opozice by se možná přimkla k Číně.

Donald Trump ale na dvacetimiliardovou injekci do argentinského hospodářství kývl v době, kdy jeho vlastní vláda nemá kvůli takzvanému shutdownu (vládní uzavírka) peníze na svůj provoz. Nedokáže plnit své finanční závazky a začíná kvůli tomu propouštět tisíce federálních zaměstnanců.

Čína a její obchodní aktivity se přitom ve spojitosti s Argentinou skloňují především na americkém venkově. Peking totiž letos v květnu v reakci na Trumpova vysoká cla přestal nakupovat americkou sóju. Argentina naproti tomu dočasně zrušila vývozní tarify na obiloviny, což podle analýzy serveru stanice CNN v důsledku znamenalo, že Čína nakoupila desítky tisíc tun argentinské sóji a američtí farmáři zůstali bez výdělku.

„Proč by USA měly pomáhat zachraňovat Argentinu, když ta jim bere největší trh pro americké producenty sóji??? Měli bychom využít každou příležitost, abychom pomohli poškozenému zemědělskému hospodářství. Rodinné farmy by měly být při jednáních zástupců USA na prvním místě,“ napsal nedávno na sociální síti X republikánský senátor Chuck Grassley z Iowy, státu proslulého agrární výrobou.

Američtí farmáři přitom patří k tvrdému jádru Trumpových stoupenců. Ten jejich životní podmínky často cituje ve chvíli, kdy tvrdí, že jeho politika je zaměřena především na Američany, a připomíná svůj slogan „America First“ (Amerika na prvním místě).

Demokraté se teď hesla chytli a prohlašují, že by se ve skutečnosti mělo říkat „bohatí investoři na prvním místě“.

„Trump slíbil ‚America First‘, ale upřednostňuje sebe a své miliardářské kamarády a účet nechává zaplatit Američany,“ nechala se slyšet demokratická senátorka z Massachusetts Elizabeth Warrenová.

List New York Times (NYT) k tomu píše, že mezinárodní investoři již dlouho vnímají Argentinu jako místo, kde lze dosáhnout zisku, zejména v souvislosti s vládním dluhem.

„V mnoha případech nejsou investoři původními držiteli dluhopisů, ale koupili je se slevou od původních věřitelů země a sázejí na to, že zástava (takzvané retenční právo, které věřiteli zajišťuje, že svou pohledávku získá, pozn. red.) bude nakonec splacena nebo znovu sjednána,“ uvádí deník.

Stejně jako některá další americká média NYT zmiňují hned několik šéfů investičních fondů, kteří v Argentině hrají o velké peníze. Padají především jména dvou investorů: Stanley Druckenmiller a Robert Citrone. Oba se přitom přátelí s ministrem financí Bessentem a kdysi s ním i pracovali.

A oba byznysmeni v Argentině obrovsky investují. Druckenmiller je podle NYT druhým největším investorem na burzovně obchodním fondu, který sdružuje argentinské akcie. Citrone z celého jihoamerického kontinentu, na nějž se jeho fond zaměřuje, nejvíce investuje právě v Argentině.

„Velké investiční fondy včetně těch vedených přáteli (Scotta) Bessenta, mohou z argentinské ekonomické záchrany finančně profitovat,“ soudí ve svém textu ekonomický reportér deníku Alan Rappeport a investigativní novinářka Maria Abi-Habib.

Podtrženo a sečteno, dohoda s Argentinou a podezření, že by na ní mohli vydělat bohatí investoři s napojením na Trumpova ministra financí, tak může pro prezidenta znamenat ztrátu některých voličů - především dnes finančně strádajících farmářů.

Při nástupu do úřadu na konci roku 2023 sliboval libertarián Javier Milei Argentincům pot a slzy. Podle něj bylo nezbytné přistoupit k drastickým škrtům a pokusit se vyrovnat hluboký státní schodek.

Neortodoxní prezident, jehož přívrženci přezdívají kvůli jeho hustým kotletám a účesu Elvis Presley (odpůrci vlkodlak), přitom jedním dechem za ekonomickou krizi vinil (a viní) levicové „perónisty“. To znamená bývalou vládu (a dnešní opozici), která ideologicky navazuje na argentinského vůdce ze 40. a 50. let minulého století Juana Peróna.

Utahování opasků mělo trvat přibližně dva roky. Tento deadline je nyní za rohem. Jaký je tedy verdikt? Pomohly Mileiovy tvrdé reformy, škrty, propouštění desítek tisíc státních zaměstnanců a zastavení vládních veřejných projektů a programů?

List Financial Times má za to, že mnoho Argentinců „stále čeká, až lék začne působit“. Ekonomicky orientovaný deník své hodnocení popisuje jako stav, kdy většině obyvatel země „dochází trpělivost“.

Faktem sice je, že inflace za vlády Javiera Mileie prudce klesla, stejně tak jako míra chudoby, a to ze 42 procent v roce 2023 na současných 32 procent. Ekonomika ale na druhé straně stagnuje.

„Slibný odraz z ekonomické krize z konce roku 2024 ztratil v polovině tohoto roku na síle a od dubna dochází k mírnému poklesu ekonomické aktivity. Nezaměstnanost mírně vzrostla. Platy v soukromém sektoru se od začátku roku 2023 nezvýšily,“ píší Financial Times.

Zasažený je podle deníku především textilní a zpracovatelský průmysl v důsledku nižších cel a uvolněných dovozových restrikcí.

Prezidentovi navíc nejde na ruku parlament. Zákonodárci například na začátku října zrušili dvě prezidentova veta, která byla součástí jeho ekonomických reforem. Senát v poměru 59 : 7 anuloval Mileiův výnos o blokování finančních dotací pro univerzity a poměrem 58 : 7 rovněž odmítl jeho pokus odepřít veřejné peníze pro pediatrickou zdravotní péči.

Mileiova vláda se teď podle argentinských expertů soustředí především na zachování měnového pásma mezi pesem a dolarem. „Někteří mají za to, že Milei tím peso nadhodnocuje. Devizový trh byl ale velmi nervózní kvůli nadcházejícím volbám,“ podotkl pro SZ Lucas Llach.

Zdá se nicméně, že současné politické klima není pro prezidenta ani zdaleka příznivé. Jeho strana v září utrpěla v lokálních volbách v Buenos Aires významnou porážku a špatný výsledek se očekává i za dva týdny, kdy půjde o polovinu křesel do Poslanecké sněmovny a třetinu křesel do Senátu.

Politicky oslabený Milei by tak měl zřejmě ještě větší těžkosti se složením koalic k protlačení nepopulárních reforem, poznamenal k tomu v časopisu Time americký politolog Ian Bremmer.

Americké miliardy by podle expertů mohly navíc paradoxně pomoci spíše levicové (pro-výdajové) opozici, která volby pravděpodobně ovládne. Je přitom jisté, že by perónisté ukončili Mileiův systém takzvaného anarchokapitalismu (snaha o eliminaci státu), který od nástupu k moci hlásal a prosazoval.