Mezi pokrytectvím a pragmatismem. Když je ropa důležitější než principy

Na rušné ulici v indickém hlavním městě Novém Dillí provozuje svůj obchod Ram Agarwal. Z mládí mu hluboce utkvěl citát Nikity Chruščova – Hindi Rusi bhai bhai.

Indové a Rusové jsou bratři.

„Je mi 74 a moje generace vyrostla s Hindi Rusi bhai bhai. Teď by to bylo jako zaútočit na drahého starého přítele,“ řekl Ram novinářům The Guardianu. Tím i zodpověděl dotaz, proč neodsoudí ruskou invazi. Hrůzu o rozměrech zabíjení civilistů nepopírá. Kritizovat Rusko se však zdráhá.

O dům dál se ozývá elektrikář Arvind Maurya. I on se pokouší o nestrannost. „Slyšel jsem, že Ukrajina bývala součástí Ruska, ale místo toho, aby to NATO respektovalo, stahuje Ukrajinu na vlastní oběžnou dráhu. Ale válka není nikdy dobrá pro nikoho a ruské bombardování civilistů není způsob, jak vyřešit problémy. Obě strany si musí sednout a promluvit si,“ poznamenal.

Nebývá zvykem, aby v těchto končinách byla evropská politika tématem číslo jedna. Každodenní zpravodajství o válce na Ukrajině, rostoucí ceny benzínu i mezinárodní tlak na indického premiéra Naréndru Módího ale udělaly své.

Už před válkou byly součástí indické společnosti „antitábory“. Jedny popohání antipatie vůči západní kultuře, další se netají antiamerikanismem. Válka na Ukrajině tak pro mnohé víc než cokoli jiného znamená důkaz pokrytectví a dvojí metr Západu. Intervence a kampaně za změnu režimu jsou v pořádku. Dokud se o ně nepokouší Rusko.

O pokrytectví by však mohla vyprávět i Indie. Tedy až poté, co by ji ke slovu pustila „neutrální“ Čína.

Že invazi Ruska nehodlá oficiálně odsoudit, ale ani podpořit, dala Indie najevo už minimálně třikrát. Patří tak mezi několik států, které se rozhodly zdržet hlasování jak na Radě bezpečnosti OSN, tak na Valném shromáždění. Proti odsouzení invaze stálo pět zemí. Pro bylo 141.

Indie prosazuje nezávislou politiku od získání nezávislosti. Její první premiér Džaváharlál Nehrú jednou prohlásil, že smyslem je „držet se stranou od velkých bloků, být přátelští ke všem zemím, nepřipojovat se k žádné alianci“.

Přes veřejné deklarování neutrality však stále platí jedno – Hindi Rusi bhai bhai.

Psala se léta studené války, kdy se cesty Indie a Sovětského svazu zkřížily. Jako nejvýmluvnější důvod navázání spojenectví se nabízela obrana. Indický arzenál i nyní z velké části tvoří sovětské nebo ruské zdroje – až 85 procent zbraní a dalších nástrojů na obranu země má Indie z Ruska. A Indie cítí, že silnou armádu potřebuje. Největší hrozbu pro ni totiž představuje její vlastní soused.

Neutralita je přitom pro Indii nepříjemný kalkul. Na jednu stranu tu sice je dlouholeté přátelství s Ruskem, na straně druhé tu jsou obavy z jeho spojence – Číny. A do třetice tu jsou Spojené státy, o kterých se nedá říct, že by si v posledních letech rozuměly jak s Čínou, tak s Ruskem.

Avšak byl to rostoucí vliv Číny, co Indii přimělo zapojit se do demokratických spojenectví. Spolu s USA, Austrálií a Japonskem uzavřela neformální alianci pojmenovanou Čtyřstranný bezpečnostní dialog, zkráceně Quad. Ačkoli je prvotním (a oficiálním) cílem strategická spolupráce v oblasti Tichého a Indického oceánu, nejpozději od roku 2017 jsou její starostí také územní nároky Číny podle takzvané linie devíti čar.

V takto komplikovaném vztahu není divu, že se „balancování na laně“, jaké Indie předvádí, některým zemím nezamlouvá. Na pondělní schůzce ve Washingtonu D.C. americký prezident Joe Biden prohlásil, že je Indie v rámci čtveřice národů vůči invazi Vladimira Putina „poněkud nejistá“. Ostatní tři členy pak označil „v řešení Putinovy krize za extrémně silné“.

Jeho rýpavou poznámku bývalý indický diplomat v Moskvě Anil Triguniyat označil za „pokus o vtip“.

„Postoj Indie byl po celou dobu konzistentní a zásadový. Indie stála za diplomacií, dialogem, respektováním územní celistvosti a suverenity Ukrajiny,“ uvedl. „Musíme být strategicky neutrální. Není jiné cesty.“

Krátce po invazi si premiér Módí telefonoval jak s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, tak s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Oba měl vyzvat, aby ukončili nepřátelství a vrátili válku jen za vyjednávací stůl. Na Módím navíc visela zodpovědnost za evakuaci tisíců indických občanů, kteří na Ukrajině uvázli. Podle dosavadních zpráv při obléhání Charkova přišel o život nejméně jeden indický student.

Také nutno říct, že i když se Indie podobně jako Čína zdráhá vyslovit pojmy jako „invaze“ či „ruská agrese“, několik poznámek si neodpustila. Indický velvyslanec při OSN v prohlášení po zdržení se hlasování v Radě bezpečnosti OSN 27. února uvedl, že globální řád je ukotven v „respektu územní celistvosti a suverenity všech států“.

Možná tímto tak trochu narážel na Čínu (a Pákistán), se kterými Indie už dlouhé roky vede hraniční spory ohledně Kašmíru. Nepřekvapivě to bylo Rusko, u něhož Indie při řešení územních sporů našla podporu. Ale bylo to Rusko, kdo se před invazí spřáhl s Čínou v „přátelství bez limitů“.

„Indie se začíná potit, o tom není pochyb,“ řekl pro BBC Michael Kugelman, zástupce ředitele Asijského programu ve Wilsonově centru, think tanku se sídlem ve Washingtonu. „Jde o větší diplomatický hazard než v minulosti vzhledem k tomu, že ruská invaze na Ukrajinu je jednou z nejhorších agresí za poslední desetiletí a vztahy Indie se Západem nikdy nebyly pevnější.“

Mnozí pochybují, že by Indie mohla udělat něco víc. Odborníci přímo z Indie například namítají, že mimo Quad nestojí Indie, ale USA.

„Pokud je nějaká země izolovaná, není to Indie, jsou to USA,“ uvedl bývalý indický diplomat Jitendra Nath Misra. Spojené státy si dle něj vysnily Indii jako spojence a protiváhu Číny v „Indo-Pacifiku“. Její spolupráce s Ruskem jim tak nehraje do karet.

Jako argument proti tomu, že je Indie k válce na Ukrajině příliš rezervovaná, slouží také společné prohlášení vydané minulý týden Módím a jeho japonským protějškem Fumiem Kišidou. Oba vůdci na setkání v Dillí vyjádřili své „vážné znepokojení nad probíhajícím konfliktem a humanitární krizí na Ukrajině“. Zdůraznili také, že současný globální řád je postaven na Chartě OSN, mezinárodním právu a respektu k suverenitě a územní celistvosti států.

Jiní však mají jasno a připomínají, že historie indické neutrality už pamatuje období, kdy se země snažila vyhnout zapletení do jakéhokoli konfliktu supervelmocí během studené války. A že i nyní postkoloniální Indie hledí primárně na vlastní strategické zájmy.

Nynější postoj Indie není otázkou principů a zásad. Už dříve se spekulovalo o přesvědčivé síle ruského černého zlata.

Po zahájení invaze na Ukrajinu výrazně přibylo ruské ropy tekoucí nezvyklým směrem. A nezdá se, že by Indie měla kvůli zásadám levnou ropu z Moskvy zahodit, píše stanice al-Džazíra. Stejně tak se dá očekávat, že stále více ropy za výhodnější ceny bude od Ruska nadále odebírat Čína.

Tento přístup je však v ostrém kontrastu s odklonem velkých mocností a společností od všeho ruského.

Sankce, které na ruskou energetiku uvalil Západ, ale mohou na trhu vytvořit trhlinu. Rusku by se tak sice mohlo stát, že nebude mít bílý papír nebo cukr, ropy by mu ale mohlo zbýt přehršel.

„Uralská ropa z Ruska je nabízena s rekordními slevami, ale její odběr je zatím omezený, přičemž asijští dovozci ropy se z větší části drží tradičních dodavatelů na Blízkém východě, v Latinské Americe a Africe,“ uvedla Mezinárodní energetická agentura. Uralská ropa je hlavní směsí ropy, kterou Rusko vyváží.

Do Indie za rok 2021 proudilo 12 milionů barelů ropy. Podle dat U.S. Energy Information Administration z roku 2019 brala Indie 59 procent ropy z Blízkého východu, 17 procent z Ameriky a 16 procent z Afriky. Ropu z Ruska Indie dováží pouze v nominálním podílu mezi dvěma až pěti procenty ročně, řekl pro CNBC Samir N. Kapadia, vedoucí obchodu poradenské firmy pro vládní vztahy Vogel Group. 

Indie běžně dováží ropu zejména z Iráku, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Nigérie. Jenže všichni si momentálně diktují vyšší ceny, dodal Kapadia.

Ruská ropa, která nyní hledá nový domov, by se tak v Indii mohla setkat s poptávkou. Podle analytiků dostalo Nové Dillí nabídku na 20procentní slevu, což by na základě současných cen ropy představovalo až 30 dolarů dolů z každého barelu. Už nyní je jasné, že na začátku dubna do Indie doputuje šest milionů barelů, tedy asi polovina celkového loňského objemu.

„Dnes jsou motivace indické vlády ekonomické, nikoli politické. Strategie Indie vždy myslí na dovoz ropy. Je těžké nepřijmout 20procentní slevu, když dovážíte 80–85 procent veškeré své ropy, zvláště v době pandemie a zpomalení globálního růstu,“ řekl Samir N. Kapadia pro CNBC.

A historie už také ví, že sankce ropný byznys jen tak nezastaví. Když v roce 2011 uvalila řada zemí, včetně USA a EU, sankce na íránskou ropu kvůli jadernému programu, Číně to nezabránilo a nakupovala ropu z Íránu „všemi dostupnými tajnými prostředky“, uvedla Ellen Waldová, prezidentka Transversal Consulting.

Jenže tu jsou stále Spojené státy a jejich páky. Nejenže se jejich vztah s Indií značně prohloubil. Oboustranný obchod činí 150 miliard dolarů, ve srovnání s osmi miliardami dolarů mezi Indií a Ruskem.

Nové Dillí před několika dny navštívila americká náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nulandová. Diskuze s indickým ministrem zahraničí dle ní byly „hluboké“. „Časy se změnily. V Indii došlo k posunu,“ uvedla. Spojené státy jsou prý ochotné pomoct i jinak – zbavit Indii závislosti na ruských dodávkách zbraní.