Co chce Kim? Ukázal na nového úhlavního nepřítele a řinčí zbraněmi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Severokorejský režim od začátku roku nezahálí.

Už v prvním lednovém týdnu vystřelil do moře u hranic s Jižní Koreou dělostřelecké granáty, následovala první letošní raketa odpálená do Japonského moře a v pátek 19. ledna přišlo oznámení o testu podvodního dronu, který údajně dokáže nést jaderné zbraně.

Tohle všechno je v souladu s dlouhodobým trendem zvyšování počtu testů zbraní či jiných akcí (viz box Za Trumpa a za Bidena), v  poslední době se ale v zemi děje něco, co nárůst napětí signalizuje možná ještě víc.

„Severní Korea vždycky za úhlavního nepřítele označovala USA. Jižní Koreu popisovala jako okupovanou zemi Spojenými státy, která v podstatě nedělá žádné nezávislé akce. Nedávno ale došlo ke změně, kdy se nepřátelé stali i z Jihokorejců. Je to opravdu zásadní změna,“ řekl Seznam Zprávám Bruce Bennett, analytik think-tanku RAND Corporation, který v minulosti působil na americkém ministerstvu obrany a spolupracoval také s japonskou a jihokorejskou armádou.

„KLDR zároveň řekla, že sjednocení, o které má usilovat i podle vlastní ústavy, je nemožné. Tedy ne tak, že by nedokázala Jižní Koreu dobýt, ale že mírové sjednocení není možné,“ doplnil Bennett seznam nepřátelských vzkazů, které odstartovaly novoročním proslovem Kim Čong-una.

Nejextrémnějším vysvětlením změny chování režimu v Pchjongjangu je, že jde o přípravu na válku.

Tuto tezi přednesla dvojice uznávaných expertů – bývalý analytik americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Robert Carlin a americký jaderný vědec Siegfried Hecker, který se mimo jiné podílel i na inspekcích severokorejského jaderného programu.

„Věříme, že Kim Čong-un, stejně jako jeho dědeček v roce 1950, učinil strategické rozhodnutí jít do války,“ stojí mimo jiné v jejich článku, který zveřejnil specializovaný analytický server 38 North.

Jak píše BBC, Hecker s Carlinem publikací textu „odpálili bombu“ a rozpoutali horkou debatu, v jejímž rámci se k věci vyjádřila celá řada dalších expertů.

Valná většina z nich je nicméně k válečné teorii skeptická. Ačkoliv souhlasí, že změna kurzu v postoji Pchjongjangu je zásadní a souvisí s ní nejspíš i nejvyšší riziko eskalace za hodně dlouhou dobu, nevěří, že válka je tím, co Kim Čong-un opravdu chce.

Riziko absolutního zničení v případě jaderného útoku či ohrožení režimu v případě rozsáhlejšího konvenčního útoku na Jižní Koreu je podle nich zcela očividné i pro Pchjongjang, který na prvním místě usiluje hlavně o sebezachování.

Druhým odhadem, čeho by Kim Čong-un mohl chtít svými nedávnými výpady docílit, jsou menší ozbrojené střety, ostřelování nebo jiné eskalační incidenty v pohraničních oblastech bez vypuknutí plnohodnotné války.

„Jihokorejci v poslední době nastavili ostřejší kurz v jejich vlastních reakcích na severokorejské provokace. Je možné, že Kim je chce nalákat, aby to s reakcí přehnali a on pak mohl znovu eskalovat,“ řekl Bennett a připomněl, že v dubnu jsou v Jižní Koreji parlamentní volby.

„Vládnoucí strana razí velmi tvrdý postup proti KLDR. Pokud by se Kimovi podařilo vyprovokovat přemrštěnou reakci, sám by na ni pak mohl odpovědět a přitom oslabit pozici vládnoucí strany, která by mohla prohrát volby, protože by jí společnost dávala eskalaci za vinu,“ dodal americký expert s tím, že kromě toho by eskalace měla z perspektivy režimu pozitivní vliv i na vnitřní stabilitu v zemi, což je v konečném důsledku pro režim úplně nejdůležitější.

Podobně se vyjadřuje i řada dalších, například analytik a novinář z projektu NK News Chad O’Carroll. Kim Čong-un má podle něj dobré důvody k „vyprovokovaní Jižní Koreje ke konfliktu a následnému hraní si na oběť“. Kromě voleb na jihu by to podle něj mohl chtít i čistě proto, aby posílil vnitřní stabilitu v KLDR a legitimizoval nákladnou militarizaci v zemi, kde lidé nemají dostatek základních potravin.

Menší střet by se Kim Čong-unovi mohl hodit i podle Ankita Pandy z CSIS a dalších expertů oslovených BBC či analytiků z Institutu národní bezpečnostní strategie v Soulu.

Třetí a nejmírnější vysvětlení eskalace je možnost, že Kim Čong-un na sebe chce upozornit před plánovaným novým kolem vyjednávání s USA.

To se přitom na první pohled může zdát nesmyslné, protože Pchjongjang veškeré americké výzvy k jednání v posledních letech odmítá. Například podle Thomase Schäfera, bývalého německého diplomata, který pracoval i jako velvyslanec v KLDR, ale může Kim Čong-un mít v plánu k jednání přistoupit až po další eskalaci a amerických volbách, v nichž může vyhrát Donald Trump.

„Severní Korea bude pokračovat ve zvyšování napětí až do období po amerických volbách. Až bude napětí na vrcholu, konečně svolí k tomu, že ustoupí a bude jednat s republikánskou administrativou v naději, že se podaří vyjednat úlevu ze sankcí, akceptaci severokorejského jaderného programu Spojenými státy či stažení amerických jednotek z Korejského poloostrova,“ napsal Schäfer v článku, který přímo reaguje na text Heckera s Carlinem.

Ať už ale Kim Čong-un svým jednáním sleduje jakýkoliv cíl, odborníci se shodují na tom, že riziko střetu je nyní vyšší než dřív a pravděpodobně bude růst.

Menším a třeba i nechtěným incidentům nebo unáhleným a přemrštěným reakcím na provokace nahrává i to, že do demilitarizovaného pásma se znovu vrátili vojáci. Vrátila je tam loni Severní Korea poté, co Soul v reakci na vypuštění severokorejského špionážního satelitu částečně pozastavil dohodu o nárazníkových zónách v pohraniční uzavřenou v roce 2018. Po nedávné výměně dělostřelecké palby v nárazníkové zóně Soul prohlásil, že tyto zóny už „neexistují“.

Bennett k tomu dodal, že Kim Čong-una k eskalaci povzbuzují i roky nečinného přihlížení Washingtonu.

„Nastupující prezident Donald Trump v roce 2017 prohlásil, že Kim Čong-unovi nedovolí, aby otestoval mezikontinentální balistickou raketu. Ještě ten rok se to ale stalo třikrát a v posledních dvou letech Kim otestoval 11 těchto střel nebo jejich komponentů. A co s tím USA udělaly? Nic,“ podotkl Bennett s dodatkem, že dodatečné sankce mířené na konkrétní Severokorejce a jejich aktivity v zahraničí jsou často k ničemu, protože tyto osoby mimo KLDR často fungují pod falešnou identitou.

Kromě toho podle něj Kim Čong-un samozřejmě sleduje i dění ve světě, což mu dodává další sebevědomí. „Podívejte se na Ukrajinu. Spojené státy začínaly Ukrajinu podporovat velmi opatrně. Nechtěly nic vyeskalovat, tak pomalu prozkoumávaly vody. Podobně opatrné byly Spojené státy i s Izraelem. Myslím si, že Kim to sleduje a vidí, že s pokračujícími konflikty  Izraele a na Ukrajině USA nemají žaludek na další konflikt v Koreji,“ upozornil.

I přes to všechno se nicméně Bennett domnívá, že největší roli bude hrát v dalších rozhodnutích Kim Čong-una vývoj na domácí půdě. Ten je ale velmi neprůhledný a může ho navíc na jednu stranu motivovat k další eskalaci (viz box výše), ale na druhou stranu zároveň odrazovat od bojového nasazení armády mimo území KLDR.

Na začátku roku 2024 se tak zdá, že pokračování dalších testů raket a dalších zbraní nebo vysílání nových špionážních satelitů jsou téměř jisté. Další eskalace je pravděpodobná. Válka naopak nepravděpodobná.