Článek
Čínská vláda se chystá poprvé po desetiletích pozměnit zákon upravující práva žen, zpřesnit definici sexuálního obtěžování, potvrdit zákaz diskriminace na pracovišti a zakázat formy emocionálního zneužívání.
V zemi, ze které se do zahraničních médií v posledních letech dostávají spíše popisy prohraných kauz sexuálně obtěžovaných žen, tak avizované změny vyznívají jako zcela zásadní věc.
Opravdu se však něco změní? Semínko nedůvěry zasévá například nedávný článek státního média Global Times o čínské feministické advokacii. Zatímco text oslavoval navrhované právní revize jako „mezník“, na druhou stranu odsuzoval feminismus jako „strašidelný“ a vysmíval se „takzvanému hnutí MeToo“ jako další západní zbrani proti Číně.
Jak si v čínské společnosti stojí ženy a jak chápat rozporuplné zprávy o vlně hnutí MeToo? V rozhovoru pro Seznam Zprávy odpovídá analytička Žun-ja Čchiao-an.
Existuje v Číně rovnost mezi muži a ženami?
Neřekla bych, že v Číně existuje rovnost mezi muži a ženami, stejně jako bych neřekla, že ta rovnost existuje kdekoli na světě. Otázka zní, do jaké míry. V tom Čína dosáhla velkého zlepšení a možná je v nejlepší fázi za celou historii. Má ale před sebou ještě dlouhou cestu.
Jak byste tedy definovala současné postavení žen v čínské společnosti? Můžete ho porovnat třeba s evropskými zvyklostmi, které jsou vám známé.
Těžko říct jak si představit evropský standard. V různých částech Evropy se postavení žen různí. Obecně jsou na tom Severoevropané z hlediska genderové rovnosti lépe než Jihoevropané. Stejně tak se v Číně ženy v rozvinutých regionech, např. v Šanghaji, Pekingu a Kuang-čou, těší větší rovnosti než ženy v zaostalejších regionech.
Mladí lidé jsou navíc myšlence rovnosti pohlaví často otevřenější než starší generace. Proto, i když máme dojem, že je postavení žen v Číně horší než v Evropě, nemusí tomu tak být v případě mladých lidí ve městech.
Kdo je Žun-ja Čchiao-an?
Mgr. Žun-ja Čchiao-an, Ph.D., působí jako výzkumná pracovnice na Univerzitě Palackého a Mendelově univerzitě a také jako analytik ve Středoevropském institutu asijských studií (CEIAS). Je součástí projektu Sinofon. Studovala na Masarykově univerzitě, Torontské univerzitě, Národní univerzitě Čcheng-čchi’, Univerzitě v Utrechtu a Sunjatsenově univerzitě. Zúčastnila se také krátkodobých vzdělávacích programů na Univerzitě Yale, Humboldtově univerzitě a Čínské univerzitě v Hong Kongu.
Zabývá se vztahy mezi státem a společností v Číně, zejména prosazováním politiky společenských organizací, čínskou stranicko-státní strategií ideologického šíření prostřednictvím médií a diskurzem základního nepodmíněného příjmu, ale také vztahy mezi Čínou a střední a východní Evropou.
Žun-ja Čchiao-an.
Čínská vláda měla poprvé po desetiletích přepracovat svůj zákon upravující práva žen, zpřesnit definici sexuálního obtěžování, potvrdit zákaz diskriminace na pracovišti a zakázat formy emocionálního zneužívání. Opravdu se něco mění? Jak v tomto ohledu chápat vyjádření v článku Global Times, tedy státního média?
No, je fér říci, že už jen navrhovaná novela zákona o ochraně práv a zájmů žen znamená pozitivní změnu, pokud jde o práva žen v Číně. Nový zákon poskytne lepší právní rámec pro ochranu práv žen. Mnohá vylepšení v návrhu jsou výsledkem dlouhodobého snažení čínských feministek.
Je pravda, že kolem novely stále panují debaty a ozývají se konzervativní hlasy odsuzující feministická hnutí jako „protičínské síly“. Jenže stejně jako v západních společnostech existují liberální a konzervativní síly. Nevzali bychom si článek například z Fox News, jakožto autoritativního hlasu celé americké společnosti, měli bychom tak odolat i pokušení brát článek z Global Times příliš vážně.
Jak rozšířená je diskriminace na pracovišti? Má například bezdětná třicátnice šanci získat stejnou práci jako její mužský vrstevník?
Skleněné stropy pro ženy jsou v dnešním světě stále běžné a Čína není výjimkou. Ale ano, pokud se žena jeví stejně kompetentní jako její mužský protikandidát, je velmi pravděpodobné, že jí bude nabídnuta stejná pracovní pozice. Ve skutečnosti však ženy často čelí většímu tlaku společnosti, pokud se rozhodnou postavit svou práci před svou rodinnou povinnost. V důsledku toho vidíme, že na vyšších pozicích končí více mužů než žen.
Jak obtížné je v Číně prokázat sexuální obtěžování nebo diskriminaci na základě pohlaví?
Sexuální obtěžování je notoricky obtížné prokázat a diskriminace ještě více. Pokud nezískáte přesvědčivé důkazy, jako je podrobná korespondence od toho, kdo obtěžuje, můžete být vždy obviněni, že si to vymýšlíte. Naštěstí jsme zaznamenali trend ve veřejném mínění podporovat oběti a věřit jim, i když chybí přesvědčivé důkazy.
Například v případě nedávných sexuálních skandálů, které se týkaly celebrit jako Kris Wu a Wang Leehom, internetové veřejné mínění v drtivé většině podporovalo ženské oběti.
Jak čínská společnost vnímá hnutí MeToo?
Hnutí MeToo je některými konzervativci a nacionalisty interpretováno jako protičínské západní spiknutí, ale mezi městskou mládeží, zejména těmi, kteří zastávají liberální politický názor, je přijímáno vcelku pozitivně. Takže znovu, jak jsem již uvedla dříve, musíme vzít v úvahu rozmanitost čínské společnosti. Různé demografické skupiny mohou mít zcela odlišné vnímání hnutí MeToo.
Co podle vás stojí za tím, že společnost mnohdy není schopná sympatizovat s obtěžovanou ženou a za obviněním mužů vidí touhu žen po pozornosti, penězích, slávě, nebo tvrdí, že si to dokonce vymýšlí?
V patriarchálních společnostech je běžná nedůvěra k ženám. Ve společnostech, kde je sexuální výchova nedostatečná, je nedůvěra v oběti sexuálního obtěžování často ještě rozšířenější.
