Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje na Ukrajině/
Stal se jedním ze symbolů prvních týdnů ruského vpádu na Ukrajinu. Hotel v centru severoukrajinského Černihivu v polovině loňského března téměř vedví rozpůlilo ruské bombardování.
Teď hotel Ukrajina ve městě dál stojí rozbitý jako válečné memento. I když už existují plány na jeho rekonstrukci a celkovou přestavbu, zatím na ně není vhodná doba. Podle majitelů to nebude dříve než několik let po konci války, respektive po ukrajinském vítězství.
S vítězstvím v Černihivu jistou zkušenost mají. Hlavní město regionu se už rok honosí titulem „město-hrdina“. Město se totiž dokázalo loni v únoru a březnu ubránit ruskému obléhání a obráncům se podařilo zpomalit i ruský postup směrem na jih na Kyjev.
„Rusové si mysleli, že nenarazí na odpor, projdou Černihivem a budou pokračovat na Kyjev. Dopadlo to ale jinak – podobně jako u Charkova narazili na obránce, což je zdrželo a navázalo tady jejich síly,“ říká plukovník Dmytro Bryžynskyj.
Hotel čeká kompletní přestavba. Kdy to bude, není jasné. Trosky v centru města zůstávají.
Zůstaly jen kosatce
Bryžynskyj je velitelem vojenské správy města a loni řídil i obranu Černihivu. I když je mu teprve 42 let, v armádě má za sebou bohatou kariéru. Bojové zkušenosti sbíral už od roku 2014 ve válce o Donbas.
S plukovníkem Bryžynským stojíme na návrší přímo pod rozstříleným nápisem s názvem města. Okolo jsou zničené malé domky, které už zarostly trávou. O tom, že tu ještě loni bydleli lidé, svědčí hlavně zbytky jejich už zpustlých zahrádek, na kterých teď kvetou různobarevné kosatce.
Fotky z Černihivu:
Tudy vedla obranná linie města, což dál připomínají kontrolní body. Na severovýchodním výjezdu i vjezdu do města se kontrolují hlavně auta se značkami z oblastí mimo Černihivský region, nejčastěji ta z Doněcku nebo z Luhansku.
Loni v únoru a v březnu chtěli Rusové město obklíčit a částečně ho obléhali téměř měsíc. Po zničení hlavního mostu se zásoby, zbraně a humanitární pomoc dopravovaly do města po důležité řece Desně.
Z návrší poměrně svižně pokračujeme dál – celou bažinatou a lesnatou Černihivskou oblast totiž letos mimořádně silně trápí všudypřítomní a otravní komáři a pakomáři. Letos se přemnožili kvůli povodním na Desně. I když letos působí řeka obyvatelům Černihivu potíže, loni městu strategicky pomohla při obraně.
Projděte si důležitá místa černihivské obrany v interaktivní mapě. Po kliknutí na červené body se dozvíte podrobnější informace:
Z 200 bylo 20 tisíc
Bryžynskyj říká, že rozhodujícím okamžikem obrany města bylo, když sami obyvatelé požádali vojenskou správu o vydání zbraní a zapojili se do obrany města.
Dokládají to i čísla. „První den ruské invaze město bránilo 200 lidí, což vím jako velitel obrany Černihivu. Ale potom druhý, třetí den začala mobilizace a spousta obyvatel se začala zapisovat k pohraničníkům, národní gardě a vojsku územní obrany. Během jednoho týdne se do operace na obranu Černihivu zaregistrovalo na 20 tisíc lidí,“ vzpomíná plukovník.
Abychom čísla zasadili do kontextu: před válkou žilo přímo v Černihivě kolem 285 tisíc lidí. Na konci loňského března, tedy měsíc po ruském obléhání, to bylo asi o 215 tisíc míň.
Podle dat mobilních operátorů teď, po 15 měsících od začátku ruské invaze, žije v Černihivu 240 tisíc lidí a v celém regionu pak 940 tisíc.
Intenzivnější ostřelování
Seznam Zprávy hovořily přímo v Černihivu o válečné realitě i s tamním gubernátorem Vjačeslavem Čausem.
Odhodlanost místních považuje plukovník za ukázku vlastenectví a rozhodnosti bránit domov a vlast. Několikrát opakuje i to, že Rusům zevnitř města nikdo nepomáhal.
„Na téhle silnici zastavily Rusy jednotky územní obrany,“ ukazuje pak Bryžynskyj na třídu Míru na severu města, na kterou navazuje tah od bělorusko-ukrajinských hranic.
Stojíme tentokrát vedle ubytovny, v níž zeje velká díra a chybí jí celá boční stěna. U plotu, kterým jsou trosky obehnané, jsou květiny, svíčky a plyšáci. „Zemřela tu i celá rodina se dvěma dětmi. Je to důkaz toho, jací teroristé Rusové jsou,“ říká plukovník.
Budova se opravit nedá a čeká ji demolice. Lidé, kteří ruské bombardování ubytovny přežili, se museli vystěhovat a podle serveru Suspilne někteří stále nemají kde bydlet. Město kvůli tomu za zahraniční pomoci zřídilo několik „městeček“ s mobilními buňkami.
Po ruských stopách v Černihivu:
Jedno z nich, které darovalo Černihivu Polsko, stojí hned vedle bývalého sportovního areálu, kde se na olympijské závody připravovali ukrajinští biatlonisté.
Ruská armáda si tudy – po prvotních nezdarech – pokoušela prorazit jednu z cest do města. I tady ale narazila na ukrajinské jednotky.
„Pokusili se to tu dobýt těžkou technikou a ostřelováním a byl to velmi prudký konflikt. Ti ukrajinští vojáci, kteří zůstali naživu, se schovali ve sklepě budovy,“ ukazuje velitel obrany města Bryžynskyj na trosky tělocvičny a tlakovou vlnou vyražené a zkroucené dveře.
Vojáci ve sklepě nakonec přežili. „Mysleli se, že se ven nedostanou, ale jiné jednotky nakonec podnikly protiútok, a umožnily jim tak evakuaci,“ přibližuje plukovník jeden z těch lepších konců.
Reportáž
Bez přípravy a rozkazů pomohly ubránit Kyjev před ruským obklíčením. Dobrovolnické síly územní obrany pomáhají v okolí ukrajinské metropole dál – brání energetickou infrastrukturu. Mezi členy patří i vojenský kaplan.
Zásah dostala i černihivská základna pohraničníků na severozápadním okraji města. Strážci tu hlídají téměř 500 kilometrů dlouhé hranice regionu s Běloruskem a Ruskem. Připraveni jsou prý stále i na možnost, že se Bělorusko do války zapojí přímo - doufají ovšem v opak.
Zatímco za areálem rezne a zarůstá zničená ukrajinská technika, některé vyhořelé budovy se opravují. Odsud si odvážím poučení od zástupce velitele, plukovníka Jurije Kovalčuka. „My bohužel sousedíme se zemí, která je zemí minulosti. Myslím, že na hranicích by kolem dokola ruského území měla být kilometr vysoká stěna.“
