Článek
Ruský prezident Vladimir Putin měl podle bývalé německé kancléřky Angely Merkelové vždy diktátorské rysy, nemyslí si ale, že už od nástupu do prezidentské funkce v roce 2000 plánoval útok na Ukrajinu.
Řekla to v rozsáhlém rozhovoru s magazínem Der Spiegel, který poskytla u příležitosti vydání svých memoárů. Západ si podle ní musí klást otázku, zda udělal vždy vše správně tak, aby válce zabránil.
Merkelová v rozhovoru obhajovala svá politická rozhodnutí, včetně toho, otevřít hranice syrským uprchlíkům v roce 2015. Měla tehdy podle svých slov před očima i obrázky ze západoněmeckého velvyslanectví v Praze v roce 1989.
„Nikdy jsem si o něm nedělala iluze,“ řekla Merkelová o Putinovi. „Měl vždy diktátorské rysy… Ale nemyslím si, že už v roce 2000 při svém nástupu měl v plánu jednou napadnout Ukrajinu. Byl to spíše vývoj, u kterého si i my na Západě musíme klást otázku, zda jsme vždy všechno udělali správně,“ dodala.
Jednoduše na tuto otázku podle ní odpovědět nelze, ale západní politici nebyli vždy tak silní, „jak jsme být mohli“.
Merkelová byla 18 let předsedkyní Křesťanskodemokratické unie (CDU) a mezi lety 2005 a 2021 stála v čele německé vlády. Po odchodu z vrcholné politiky se stáhla do ústraní a veřejně vystupuje jen zřídka. Výjimkou byla naposledy v září slavnostní recepce u příležitosti jejích 70. narozenin. V úterý vyjdou ve 30 zemích její memoáry, v češtině se budou prodávat pod názvem Svoboda, Paměti 1954–2021.
Bývalá kancléřka si v rozhovoru s magazínem Der Spiegel mimo jiné postěžovala, že se stala jakýmsi obětním beránkem při hledání příčin ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022.
Ve svých memoárech sama přiznává, že se snažila na summitu NATO v roce 2008 zabránit tomu, aby byla Ukrajina rychle přijata do Aliance. Summit nakonec nezařadil Ukrajinu do Akčního plánu členství (MAP), uvedl ale, že v budoucnu se země členem NATO může stát.
Svůj nesouhlas Merkelová zdůvodnila obavou z ruského vojenského útoku v případě zařazení Ukrajiny do MAP. „A co by bylo pak? Bylo by v roce 2018 představitelné, aby státy NATO zasáhly vojensky?“ řekla. Zdůraznila, že nebyla v názoru na ukrajinské členství v NATO sama, podobný měla podle ní i Francie. „Z mého pohledu bylo nutné pokusit se zvládnout konflikty s Ruskem mírovou cestou,“ dodala.
V rozhovoru Merkelová obhajovala také projekt plynovodu Nord Stream 2, který považovala za způsob, jak získat pro německé hospodářství levný plyn. „Považovala jsem Nord Stream 2 ale i za politicky smysluplný,“ řekla. Snahou podle ní bylo udržet kontakt s Ruskem tím, že mu umožní podílet se na německém blahobytu.
„Jako v roce 1989“
Dalším politickým rozhodnutím Merkelové, kvůli kterému později čelila silné kritice, bylo otevřít německé hranice uprchlíkům ze Sýrie v roce 2015. V rozhovoru řekla, že se chtěla řídit evropskými hodnotami. „Představa, že bychom například na německé hranici postavili vodní děla, byla pro mě strašlivá a stejně by to nepřineslo žádné řešení,“ řekla.
Ve své knize srovnává tehdejší situaci s podzimem 1989, kdy se na západoněmecké velvyslanectví v Praze uchýlily tisíce východoněmeckých uprchlíků, kteří se dožadovali povolení vycestovat na Západ. „Samozřejmě jsem měla před očima obrázky, jak mohli uprchlíci z NDR z velvyslanectví ve zvláštních vlacích přes Drážďany vycestovat,“ uvedla. Tato vzpomínka podle ní ale nebyla v roce 2015 klíčová. Za nesmysl označila, že by se při rozhodování v syrské uprchlické krizi řídila jakýmsi „východoněmeckým traumatem“.
V knize i rozhovoru se exkancléřka vyjádřila i k nedávným americkým prezidentským volbám. Když se dozvěděla, že je vyhrál republikán Donald Trump, přepadl ji podle jejích slov smutek. Bývalý a budoucí prezident USA podle ní je typem člověka, který zná jen vítěze a poražené a není ochoten přistoupit na scénář, že můžou vyhrát obě strany. „Čím více lidí bylo v místnosti, tím větší byl tlak na to, aby byl vítězem. Dá se s ním mluvit, každé setkání je ale souboj kdo s koho,“ uvedla.
Na dotaz, co po odchodu z funkce dělá, odpověděla: „Je spousta pěkných věcí: Cestování, setkávání s přáteli, čtení, relaxování.“ Dokázala by si podle svých slov ale představit i to, že memoáry budou základem pro diskuse s mladými lidmi o demokracii, dějinách Německa a významu kompromisu v politice.
