Měna se znehodnotí a inflace poroste, říká po tureckých volbách ekonom

Turecké politice bude i nadále dominovat Recep Tayyip Erdogan, který vyhrál prezidentské volby. Zemi bude dál vládnout muž, který sklouznul k autoritářství připomínající osmanské sultány. „Podle jeho kritiků otřásl základy demokracie a ožebračil miliony lidí kroky, jež jsou v rozporu s konvenčními ekonomickými principy,“ napsala AFP.

A takový krok oznámil i ve svém vítězném proslovu po volbách v Ankaře, když slíbil udržet nízké úrokové sazby, což podle Erdogana sníží inflaci – byť tradiční ekonomická teorie velí pravý opak.

Na to, co může turecké hospodářství čekat, odpovídal v rozhovoru pro Seznam Zprávy respektovaný ekonomický expert Ibrahim Öztürk z Evropského centra pro studium populismu se sídlem v Bruselu.

Myslíte, že vláda Recepa Tayyipa Erdogana bude schopná ukončit současnou ekonomickou krizi?

Myslím, že tu máme několik faktorů, které se nedají odhadovat dopředu. Především bych upozornil na jeho zdravotní stav, který je dost hrozný, stát se může všechno včetně úmrtí. I když má svůj ekonomický tým, je z poslední doby jasné, že ten nebude schopný všechny složité ekonomické problémy sám vyřešit. Erdoganova důvěryhodnost na mezinárodním poli je navíc velice oslabená, stejně jako důvěryhodnost jeho ekonomického týmu.

Nikdo z investorů se nechce spoléhat na alternativní Erdoganův management, který je založený na autoritářství a překvapení – spíš než na dodržování pravidel. A Turecko velké zahraniční investice velmi potřebuje, v posledních dvou letech nepřicházejí.

Jasným příkladem je Čína, která je vedle Ruska dalším Erdoganovým blízkým partnerem. Před časem se rozhodla pro výstavbu montážní haly na mobilní telefony pro turecký trh, nedávno to ale přehodnotila, že přesune investici do Egypta.

Aby vyhrál volby, rozhodl se Erdogan pro řadu populistických opatření, jako je zvýšení minimální mzdy na neudržitelnou úroveň. Proč neudržitelnou? Když vyrábíte a prodáváte výrobky s nízkou přidanou hodnotou, jste vystaven konkurenci z Číny, Indie a severoafrických států a každý náklad navíc je pak pro vás přílišnou přítěží.

Turecká lira zaznamenala po oznámení výsledků voleb další pokles. Myslíte, že se ekonomika vrátí k vysoké inflaci z loňského podzimu?

Co se týče devalvace turecké liry, ta je na jednu stranu nevyhnutelná. Na druhou stranu ji nelze zastavit, protože je také potřebná kvůli tomu, aby se zvýšila konkurenceschopnost tureckého průmyslu, žádná jiná alternativa k dispozici není. Jednou zvýšené platy samozřejmě opětně snižovat nemůžete, stejně tak nelze snižovat daně – kvůli ničivému zemětřesení je naopak potřeba vypsat nové, navíc se během volební kampaně nakumuloval obrovský rozpočtový deficit.

Jedinou možností je tak nechat v příštích měsících liru dál ztrácet hodnotu, až bude mít někde mezi 25 až 30 lirami za dolar. S tím se ale zároveň roztočí kolo inflace, tím se bude snižovat kvalita života občanů a ceny budou dál stoupat.

Jak vůbec hodnotíte dvě dekády Erdoganovy vlády? Na jednu stranu máme vysokou inflaci a drtivou ekonomickou krizi, Erdoganovi stoupenci ale poukazují na nové silnice, mosty a vůbec celkovou modernizaci země…

Je zde celá řada faktorů, které by za normálních okolností v jiných zemích vedly k jeho odstoupení. Turecko prochází devastující krizí, kterou přímo způsobila Erdoganova politika, ve hře je obrovská korupce, jejíž míru ani nikdo nedokáže kvantifikovat. Věznice jsou plné akademiků, novinářů, učitelů a intelektuálů – každý to ví. Během Erdoganovy vlády se počet vězňů ztrojnásobil. Přesto ho lidé stále podporují, to je podivuhodné a stálo by to za analýzu.

Myslím, že je za tím několik faktorů: jedním je fakt, že Erdogan převzal vládu od ultrasekulárních kemalistů – část občanů se těmito kemalisty cítila utlačovaná a za dlouhá desetiletí se v nich zrodila nenávist, která má hluboké kořeny a nezměnila ji ani politika republikánů v posledních letech. To je podle mě první důvod, proč se Republikánské lidové straně nepodařilo změnit chování voličů.

Druhým faktorem mohou být obavy o bezpečnost – Erdogan ovládá média a s jejich pomocí se snažil lidem namluvit, že pokud vyhraje opozice, bude spolupracovat s PKK (Stranou kurdských pracujících, pozn. red.). To ale nedává smysl, protože republikánská strana je nacionalistická a s PKK by určitě spolupracovat nechtěla. V minulosti s nimi komunikoval právě Erdogan, takže je to jen propaganda.

Třetím faktorem je chybějící vůdce na straně koalice. Turecko je země, která je opravdu hodně orientovaná na vůdcovství, a když lidé porovnají Kemala Kiliçdaroglua s Erdoganem, vidí, že Kiliçdaroglu není právě vzrušující člověk, ničím je nepřekvapí. Účastnil se řady parlamentních voleb, ty skončily naprosto neúspěšně… pro lidi je ale ve srovnání s Erdoganem člověkem, který má blíže k establishmentu. Lidé chtějí vidět vůdce, který je jim blízko, a to je Erdogan spíše než Kiliçdaroglu. Ostatně sekulární kemalisté mají za sebou také řádku ekonomických nezdarů v 90. letech. Paměť stále funguje a Erdogan to lidem připomíná.

Četl jsem, že v Erdoganově Straně spravedlnosti a rozvoje hoří spor o budoucí ekonomické politice. Vypadá to, že ne každý s Erdoganovou netradiční ekonomickou politikou souhlasí…

V jeho straně není žádný orgán, který by měl nějakou autonomii v rozhodování a mohl se postavit proti jeho politice. Jeho spolustraníci si to před časem vyslechli jasně: Jmenoval jsem vás do klíčových pozic ne proto, že byste si to zasloužili, ale proto, že rozhoduji já. Ve chvíli, kdy je Erdogan jmenoval do důležitých postů, na ně zároveň zaútočil. Oni nemají potřebné znalosti o ekonomice, jsou tam jen proto, aby plnili Erdoganova přání a zaváděli jeho politiku. Ano, možná je tam pár lidí, kteří si jsou vědomi aktuální situace, jsou ale tak chytří, že zůstanou potichu.

Jak moc negativní vliv má na tureckou ekonomiku válka na Ukrajině? A může ho případně vyrovnat příliv ruského kapitálu?

Celkově z ní Turecko spíše těží, protože Rusko otevřelo svůj trh pro turecké výrobky a Turecko si může zajistit z Ruska dostatek obilí. Turecko balancuje svoji politiku mezi Ukrajinou a Ruskem, ani jedna země si na to přitom nestěžuje. Tohle je jedna z nejúspěšnějších Erdoganových politik. Mnoho bohatých Rusů i Ukrajinců přešlo se svými penězi do Turecka, kde žijí v turistických oblastech, Turecko také prodalo Ukrajině důležité zbraně, to vše hraje ve prospěch turecké ekonomiky.

Jiní experti ale argumentují ekonomickou závislostí Turecka na Evropě. Když pak kvůli válce na Ukrajině trpí ekonomika EU, odráží se to i na Turecku.

Ano, do jisté míry to vliv má, když se na to ale podíváme vcelku, nebude až tak velký. Turecko má velmi úzký dodavatelský řetězec s evropskými zeměmi, díky atraktivitě tureckého domácího trhu se evropské firmy obchodu s Tureckem nevzdají. Turecko také kontroluje miliony migrantů mířících do Evropy. Nemyslím si proto, že by státy EU chtěly vytvářet nějaký velký tlak na Turecko, aby změnily jeho postoj k válce mezi Ukrajinou a Ruskem.

Právě syrští uprchlíci se stali jedním z hlavních témat letošní volební kampaně. Jak důležitý je tento faktor pro tureckou ekonomiku?

To je velmi těžké analyzovat, spolu s přílivem uprchlíků přiteklo do Turecka také velké množství peněz. Jednak jde o peníze z evropských fondů na podporu migrantů, ale Turecko také prodávalo pasy a občanství mnoha cizincům, kteří si v zemi koupili dům. Řada lidí si tak může říci: ano, peníze potřebujeme, ty ale přicházejí jen díky migrantům. Ti jsou také mnohem levnější pracovní silou než turečtí občané a obsazují pozice, o něž není zájem a Turci by je bez sociálního zabezpečení nevykonávali. Já sám pocházím z Černomořského regionu, kde jsou lidé velice nacionalističtí a proerdoganovští. Znám řadu z nich, kteří teď podporují migranty, protože mají díky nim levnou pracovní sílu na pěstování čaje nebo ořechů. Alternativou k nim by mohli být Kurdové, ty ale nenávidí.

Jestli ale migrace pomohla ve volbách spíš vládě nebo opozici, je těžké říci.