Meloniové „recept na migraci“ naráží na odpor, kritizují ho Albánci i Italové

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Italská premiérka Giorgia Meloniová oslavovala listopadovou dohodu mezi Římem a Tiranou coby „recept“, jak efektivně snížit počet připlouvajících migrantů. A hlásala, že příklad by si z toho měla vzít celá Evropská unie.

Brzy se ale začalo ukazovat, že tak hladce to podle všeho nepůjde. Italsko-albánskou dohodu totiž může potkat stejný osud, jako britský „model Rwanda“, který kvůli rozsáhlým soudním bitvám zatím nevedl k deportaci jediného migranta (psali jsme například zde).

Na vysvětlenou: díky dohodě mají v balkánské zemi vzniknout dvě uprchlická centra, kam by mohla Itálie ročně poslat až 36 tisíc migrantů, které zachrání ve Středozemním moři.

Albánský ústavní soud ovšem ratifikaci dokumentu minulý týden zablokoval. Jeho předsedkyně Olta Zaçajová se nechala slyšet, že v lednu uspořádá veřejné slyšení a soud rozhodne, zda dohoda je, či není v rozporu s ústavou.

Minimálně do té doby tak o ní nemůžou poslanci hlasovat, jejich souhlas je přitom nutný.

Soud reagoval na požadavek albánské opozice, která dohodu kritizuje už od jejího podpisu. Tvrdí, že porušuje ústavu a mezinárodní závazky. Tvrdí, že přesahuje rámec běžné dohody mezi vládami, neboť se Tirana „vzdává své svrchovanosti nad územím, kde mají centra vzniknout“.

Jak upozorňuje server Info Migrants, uprchlická centra mají být považována za hraniční nebo tranzitní zóny, kde bude platit italská jurisdikce. Umístěni do nich budou moci být pouze migranti, které italské lodě zachrání mimo italské teritoriální a evropské vody.

Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) avizovala, že Itálii nebude moci pomáhat s repatriací migrantů z Albánie do zemí původu, jelikož k tomu nemá svolení. „Pokud Itálie potřebuje pomoct, můžeme to udělat na italském území pod italskou jurisdikcí,“ vzkázal ředitel organizace Hans Leijtens.

Dohoda, která byla do poslední chvíle držena v tajnosti, pobouřila také část albánské veřejnosti. Zaznívají hlasy, že vláda k dohodě s dalekosáhlými dopady dospěla bez toho, aniž by téma veřejně prodebatovala.

„Zdá se, že náš premiér (Edi Rama) neustále přebírá řešení světových problémů, aby získal nějaký mezinárodní kredit, aniž by to předem konzultoval s lidmi,“ postěžovala si v listopadu serveru Yahoo 27letá albánská lidskoprávní aktivistka Arilda Lleshiová.

Upozornila, že stavba uprchlického tábora v přístavním městečku neodpovídá tomu, co si Ramova vláda předsevzala – udělat z Albánie elitní turistické letovisko.

Část Albánců nicméně dohodě fandí a souzní s výrokem premiéra, že jde o gesto reciprocity vůči Itálii. Ta v roce 1991 – po pádu komunistického režimu – přijala tisíce Albánců, kteří ze země prchali.

„Všechny moje děti jsou v zahraničí. (Italové) nás vítají už 30 let. Je na nás, abychom udělali dobrý krok, zachovali to a ukázali, že máme otevřená srdce,“ míní například 66letý Bib Lazri, který žije v jedné z vesnic, kde má uprchlické centrum vyrůst.

Místopředseda albánského parlamentu Agron Gjekmarkaj dříve uvedl, že je sice vděčný za to, co Itálie pro Albánii udělala, na takový krok ale země připravená není.

Dodal, že vláda Giorgii Meloniové je pod velkým tlakem, aby snížila počet migrantů připlouvajících k italským břehům, „Ramova vláda by ale neměla tuto krizi přenášet do Albánie“.

Další opoziční politici pak premiéra obvinili z toho, že dohodu podepsal „jen kvůli svým vlastním pochybným zájmům“ a že „je ochoten vyměnit zájmy země za nečestnou podporu a obchodování s vlivem“.

Expert na migraci Robert Stojanov v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy odhadoval, že albánská vláda očekává, že jí Itálie na oplátku proklestí cestu do Evropské unie.

Dohoda ovšem budí emoce i v Itálii. Tamní opozice tvrdí, že dokument je „otevřeným porušením mezinárodním a evropských zákonů“ a zemi dělá ve světě jenom ostudu. Rozhodnutí albánského ústavního soudu proto přivítala.

„Dohoda mezi Itálií a Albánií je nebezpečný zmatek, který nejen porušuje lidská práva, ale neodpovídá ani mezinárodním pravidlům a úmluvám,“ uvedl podle serveru il Giornale Pierfrancesco Majorino, která má v opoziční Demokratické straně na starosti migrační politiku.

Podle něj by italská vláda udělala nejlíp, kdyby dohodu úplně zrušila. Upozornil přitom na to, že zbudování a provozování center bude pro Itálii náročné mimo jiné z finančního hlediska.

Italský ministr zahraničí Antonio Tajani dříve slíbil, že uprchlická centra nebudou Řím stát příliš mnoho peněz.

Šéf rezortu vnitra Matteo Piantedosi později doplnil, že částka bude nižší než ta, o které v posledních dnech píší italská média, tedy 200 milionů eur ročně. „Definování prostředků probíhá v orgánech ministerstva, ale je třeba je vnímat jako investici do řízení migrační politiky,“ zdůraznil.

Výdaje na fungování center budou podle Piantedosiho kompenzovat náklady, které nyní Itálie vydává na zvládání mohutného přílivu migrantů.

Italsko-albánskou dohodu v minulosti kritizovaly také humanitární organizace. Mezinárodní záchranný výbor ji označil za „dehumanizující“ a řekl, že zasazuje další ránu principům solidarity, které jsou základem pro vytvoření fungujícího evropského azylového systému.

Obavy z dohody ve čtvrtek vyjádřil také komisař pro lidská práva v Radě Evropy, která není orgánem EU.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová se nicméně dohody navzdory rozhodnutí albánského soudu zastala a označila ji za „příklad nekonvenčního myšlení založeného na spravedlivém sdílení odpovědnosti se třetími zeměmi v souladu se závazky vyplývajícími z práva EU a mezinárodního práva“.