Článek
Necla Camuzová dala svému druhému synovi jméno Yagiz. V překladu to znamená „statečný“.
V den, kdy Turecko zasáhlo silné zemětřesení, byl Yagiz na světě pouhých deset dní. I přesto se svou matkou přežil další necelé čtyři dny pod hromadou sutin.
Rodina bydlela ve druhém patře moderního vícepodlažního domu ve městě Samandag. „Byla to hezká budova a cítila jsem se tu bezpečně,“ řekla Necla v rozhovoru pro BBC.
V době nočního zemětřesení byla vzhůru, krmila svého syna. Když otřesy začaly, chtěla se dostat za svým manželem Irfanem a starším synem Yigitem Kerimem do sousedního pokoje.
To už se jí nepovedlo, protože se spolu s novorozeným synem najednou ocitla o patro níž zavelená betonem.
Podrobnosti o zemětřesení
Bilance obětí neustále roste:
Prohlédněte si satelitní snímky, které ukazují, jak zemětřesení proměnilo Turecko:
Turecká vláda dál čelí kritice kvůli pomalé reakci:
První okamžiky pod sutí
Necla ležela v pyžamu pod obrovskou hromadou sutin, které ještě před pár okamžiky byly jejím domovem. Aby zjistila, v jaké situaci se ona a její syn nachází, musela se spolehnout na jiné smysly než zrak. Byli v úplné tmě.
Zpočátku měla problémy s dýcháním kvůli rozvířenému prachu, který se ale po chvíli usadil.
Jako první zjišťovala stav svého syna. Přežil.
Necla BBC vyprávěla, že okolní sutiny je udržovaly v dostatečném teple. V dálce na povrchu slyšela hlasy a snažila se na sebe upozornit a přivést pomoc. „Je tam někdo? Slyšíte mě někdo?“ křičela.
Po chvíli popadla kusy sutin a začala s nimi bouchat o skříň. Myslela si, že ji lidé nahoře lépe uslyší, ale bála se, že by rány mohly vyvolat zřícení sutin, které jim nad hlavou zadržovala ona skříň.
Nikdo na její volání neodpovídal. Necla si začala připouštět možnost, že je nikdo nezachrání.
Přes 90 hodin v obležení betonu
V temnotě ztratila veškerý pojem o čase. Nevěděla, jestli je den, nebo noc. Ani kolik dní uběhlo od osudového zemětřesení. Naději jí dodávala přítomnost syna.
„Většinu času spal. Když se probral, tak brečel, ale poté, co jsem ho nakrmila, se znovu uklidnil,“ řekla Necla v rozhovoru s novinářkou BBC Alice Cuddyovou.
Věděla, že i přes nehostinné podmínky se o něj musí postarat. Jejich štěstím v neštěstí bylo, že i přes stísněný prostor ho mohla nakojit. Sama se neúspěšně snažila pít své mateřské mléko, protože neměla zdroj pitné vody.
Celou dobu se také bála o svého a manžela a staršího syna, kteří pravděpodobně leželi pod sutinami někde blízko nich. Neustále slyšela nad hlavou zvuky probíhajících vyprošťovacích prací. Zvuky se však zdály příliš vzdálené. Rozhodla se tedy zůstat potichu, aby neplýtvala energií.
Fotky zázraků z Turecka a Sýrie
Po necelých čtyřech dnech Necla uslyšela štěkot záchranářských psů, který následovaly hlasy záchranářů. Myslela si, že sní.
„Jste v pořádku? Bouchněte jednou, jestli jste v pořádku. V jakém bytě žijete?“ zeptal se jeden ze záchranářů, kteří Neclu našli.
Když ji společně se synem vyzvedli, byla dezorientovaná, ale šťastná.
Zpátky do „normálního“ života
V nemocnici Neclu přivítala její rodina. Dozvěděla se, že jejího manžela a staršího syna převezli do jiné nemocnice v Adanské provincii. Oba utrpěli vážná zranění nohou, ale přežili.
Necla ani její syn neutrpěli žádné významné fyzické poranění a po 24 hodinách je z nemocnice propustili. Neměli se kam vrátit. Jejich domov byl v troskách.
Nyní žijí s dalšími 11 lidmi v provizorním stanu. Zde se navzájem všichni podporují a vyhlížejí lepší zítřky. Pijí kávu, hrají šachy a vyprávějí si příběhy, které v posledním týdnu zažili.
Necla se snaží vypořádat s tím, co se jí přihodilo. Tvrdí, že bez jejího syna by tu už nebyla. Jediné, co si přeje, je, aby Yagiz nic podobného už nezažil. „Jsem ráda, že je stále novorozeně, nic si nebude pamatovat,“ řekla.
Zemětřesení a lidskost
Děvčátko, které se narodilo matce zavalené při zemětřesení v Sýrii, přišlo o rodiče i sourozence. Záběry ze záchrany novorozence obletěly média i sociální sítě a tisíce lidí nyní nabízejí, že dítě adoptují.
Srdceryvné snímky z Turecka a Sýrie:
Záchranáři dále zachraňují
Yagiz není jediným dítětem, které záchranáři vyprostili. Jen v pátek jich vysvobodili celkem devět. Pár stovek kilometrů od Yagize ve městě Kahramanmaras vytáhli zpod sutin batole. Dovedl je k němu jeho pláč. Plakal, protože měl oči plné prachu.
Na východ od epicentra ve městě Diyarbakir záchranný tým zachránil další dvě děti – novorozeného Muslima Salema a jeho šestiletou sestru. Společně s nimi byla vytažena i jejich matka.
Také v Sýrii se daří dostat alespoň některé děti a jejich rodiče do bezpečí.
Ibrahim z města Azaz, kterému nejsou ani dva roky, se po třech dnech vrátil do náručí svého otce Jomaa. Jeho matka a starší setra bohužel nepřežily. Jomaa teď aspoň doufá, že se najde jeho další syn Mustafa, který zůstává nezvěstný.
