Masakr v Olenivce zůstává rok poté bez jasného vysvětlení, postarala se Moskva

Věznice Olenivka ležící v Rusy okupované části Donbasu představuje symbol ruského útlaku. Svědectví o brutálních podmínkách, kterým zde civilisté i váleční zajatci čelí, umocnil masakr 50 obránců Mariupolu při explozi a následném požáru ve skladu sloužícím jako cela. Další desítky vojáků utrpěly při tragédii, která se odehrála 29. července minulého roku, zranění.

Někteří z Ukrajinců, kteří při explozi zahynuli, byli podle Kyjeva těžce zranění vojáci. Měli se vrátit na Ukrajinu v rámci výměny zajatců, která se chystala na následující týdny.

Zatímco na Ukrajině se tito muži stali válečnými hrdiny a jejich podobizny se objevily na billboardech po celé zemi, ruská propaganda je vylíčila jako nacisty, kteří se podílejí na vraždách civilistů. Někteří ruští představitelé veřejně volali po jejich popravě.

A zcela opačná byla také reakce obou zemí na červencový masakr. Zatímco na Ukrajině vedly události v Olenivce k řadě demonstrací kritizujících brutalitu ruského režimu, v Moskvě se staly jednou z hlavních zbraní propagandy.

A ačkoliv od událostí uplynul už rok, příčina exploze v Olenivce zůstává dodnes oficiálně neznámá. I když důkazy ukazují prakticky všechny jedním směrem.

Rusko dlouhodobě odmítá pustit do věznice nezávislé vyšetřovatele. Organizace spojených národů dokonce v lednu musela kvůli nepřístupnosti zařízení rozpustit misi, která měla tragédii vyšetřit.

Obě strany - Rusko i Ukrajina - viní z exploze protivníka.

Kyjev obvinil ruské síly, že útok spáchaly s cílem zakrýt mučení a popravy vězňů, kterých se ve vězení dopouští. „Na základě analýzy fotografií a videozáznamů, ke kterým máme přístup, můžeme říci, že šlo o výbuch zevnitř té budovy,“ uvedl pro agenturu AP ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec.

Snímky z místa podle něj ukazují poškození jen jedné budovy, přičemž exploze nerozbila všechna okna. To by nebylo možné, pokud by byl komplex ostřelován, tvrdí ombudsman.

Podezření, že Moskva útok dlouho plánovala, podporuje několik indicií. Jen několik dní před tragédií přemístili ruští strážci desítky ukrajinských válečných zajatců z hlavních cel do skladu, jenž se stal terčem útoku, vypověděli svědci z místa.

Den před výbuchem navíc ruské síly umístěné poblíž tábora zahájily podle Kyjeva palbu na ukrajinské vojáky ve zjevné snaze přilákat odvetnou palbu. Deník The New York Times pak s odkazem na ukrajinské úřady poznamenal, že nedaleko věznice vzniklo jen krátce před útokem pohřebiště.

Ruská propaganda nicméně měla svou verzi jasnou již několik hodin po výbuchu. Reportér státní televize přímo v Olenivce ukazoval na záběrech zbytky rakety HIMARS americké výroby, jimiž Spojené státy minulý rok posílily ukrajinskou obranu.

Byl to začátek ruské mediální ofenzivy, jejíž poselství bylo stejně cynické jako brutální, popsala stanice CNN. Moskva tvrdí, že Ukrajina zabila své vlastní vojáky úderem raket HIMARS, protože nechtěla, aby se přiznali k válečným zločinům, a aby odradila ostatní obránce země od kapitulace.

Všechny nezávislé důkazy nicméně ukazují na to, že ruská verze má k pravdě daleko. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v nedávném prohlášení uvedl, že na základě důkladných rozhovorů s přeživšími incidentu a dalších informací, nemohla explozi způsobit raketa HIMARS.

Taktéž stanice CNN, která založila vyšetřování na analýze videozáznamů a fotografií z místa útoku, satelitních snímků z doby před útokem, vyloučila, že by raketa HIMARS způsobila explozi skladiště, v němž byli vězni drženi.

Přesto zůstává nejasné, jaká zbraň tedy mohla zabít a zranit tolik vězňů. Podle odborníků však většina důkazů ukazuje na to, že za smrtí vojáků stojí intenzivní palba.

Odborník na zbraně Chris Cobb-Smith, který si prohlédl snímky a videozáznamy následků, tvrdí, že budova, skladiště s tenkými stěnami a plechovou střechou, by po úderu systémem HIMARS nezůstala stát.

„Na těch videích není nikde žádný kráter, postele se nepohnuly, sloupy jsou nepoškozené, ale je tam vidět masivní poškození ohněm. Kdyby to byl řízený raketový systém s vícenásobným odpalem, byly by vidět krátery, rozbité stropy a stěny, rozmetaná těla,“ řekl CNN Cobb-Smith.

K podobnému závěru došel i americký think tank Institut pro studium války (ISW). Ten označil ukrajinskou verzi na základě dostupných důkazů za pravděpodobnější, protože charakter výbuchů neodpovídal úderu HIMARS.

Útok na věznici v Olenivce by byl další z řady zjevných ruských válečných zločinů, ke kterým došlo od 24. února 2022, kdy prezident Vladimir Putin nařídil invazi na Ukrajinu. V prvních měsících války ruské síly spáchaly několik masakrů v Kyjevské oblasti. Po jejich stažení zůstaly například v Buči nebo Izjumu masové hroby. Při obléhání Mariupolu Moskva bombardovala porodnici i divadlo, kde se ukrývali civilisté. Ve všech případech nicméně Rusko odmítlo jakoukoli vinu.

Nejenže se rodiny obětí stále nemohou dostat k odpovědi na zásadní otázku - kdo a jak zavraždil jejich blízké, těla padlých vojáků navíc zůstávala dlouhé měsíce na ruském území.

Rodina Serhije Pavličenka čekala až do letošního května na možnost svého blízkého pohřbít. Ani v prvních týdnech po útoku přitom nevěděla jistě, zda se stal obětí exploze. Rusko sice zveřejnilo seznam zabitých vojáků, Kyjev jej ale označil za nepřesný a pobídl rodiny, aby na další informace ještě čekaly.

„Pro příbuzné a přátele, kteří čekají na návrat svých blízkých, to bylo nesmírně těžké. Jsou teď ve stavu nejistoty. Rusko však neposkytuje žádné oficiální seznamy,“ poznamenal podle listu Ukrajinska pravda minulý srpen Maksym Zhorin, vojenský velitel a bývalý velitel pluku Azov.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil Olenivku za koncentrační tábor, kde jsou drženi ukrajinští zajatci. Lidé propuštění z vězení vypověděli, že ruští vojáci běžně používali u výslechů bití a týrání. Podmínky, které v zařízení panují, popsali jako otřesné.

Anna Voroševová, humanitární pracovnice, které bylo umožněno opustit Olenivku začátkem července, uvedla podle deníku The Guardian, že nedostatek hygieny způsobil, že mnoho zadržených onemocnělo. V celách určených pro 10 osob se jich mačkalo více než 50 a v prostorách byl akutní nedostatek pitné vody, uvedla.

„Nejstrašnější bylo, že neustále šlo slyšet zvuky bití mužů a jejich prosby, aby to mučení přestalo,“ popsala.

Další bývalý vězeň Jevhen Maliarčuk řekl CNN, že „zřetelně slyšel, jak tam přivádějí válečné zajatce a vyslýchají je, bijí… velmi tvrdě bijí. Byly tam velmi děsivé zvuky, které nám nedaly spát.“