Markíza není ČT. Ale bojuje se o ni stejně

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Teoreticky je to vlastně opravdu jednoduché. Slovenská TV Markíza je obyčejná komerční televize, která má mít jediný, zcela legitimní zájem: aby se na ni dívalo co nejvíc lidí a aby svým akcionářům z české PPF vydělala co nejvíc peněz. A protože akcionáři také nesou plné riziko svého podnikání, musejí mít právo rozhodnout, jak k tomuto cíli dojít.

Ano, teoreticky to tak je. Vlastně by bylo fajn, kdyby tomu tak bylo. Jen je to trochu moc rychle převyprávěný příběh. Slovenská realita je – jako obvykle – o něco složitější. Protože Markíza, ani kdybychom si to snad přáli, není „obyčejná komerční televize“.

V takové obyčejné komerční televizi by bylo opravdu úplně namístě, aby nadřízení fakticky vyhodili nejoblíbenějšího moderátora politických debat v zemi, jak se to stalo Michalu Kovačičovi. Ten na konci své patrně poslední epizody nedělní debaty Na tělo upozornil diváky, že se v jejich televizi něco děje. A jak on to vidí, není ve hře dokonce nic menšího než redakční nezávislost. Respektive nebezpečí, že se i na Slovensku povede zavést orbánovský model zcela poslušných médií.

Kovačič udělal věc, kterou si v médiích nemůže dovolit udělat nikdo. Ani v těch soukromých, ani ve veřejnoprávních. Aspoň z Česka to vypadá celkem jednoduše. Kdybych něco takového zkusil v Seznam Zprávách, rovnou bych se cestou domů mohl zastavit na HR oddělení, abychom to zbytečně neprotahovali.

Ale abychom nezůstali jen u těchto v podstatě banálních pouček, musíme si to říct celé v současném slovenském kontextu.

Markíza je nejsledovanější a nejvlivnější slovenské médium. A taky - což je hodně důležité - dnes asi jediný opravdu masový kanál, jímž se mohou i k voličům dnešní vládní koalice dostat kritické informace o vládnoucí slovenské garnituře v čele s Robertem Ficem.

O té garnituře, která už stihla zestátnit veřejnoprávní televizi, byť ta byla i předtím nesrovnatelně slabší, než jak to známe z Česka. O té garnituře, která už startuje i na další, soukromá média.

Politici této garnitury mnohem raději a častěji komunikují s „alternativními médii“, jak tomu říkají, i když je to ve skutečnosti spíš pestrá směsice proruských konspirátorů, pomatenců nebo klidně obyčejných nácků. Ostatně z této stáje vzešla i současná ministryně kultury zodpovědná za mediální politiku Martina Šimkovičová, dříve shodou roztomilých náhod moderátorka Markízy, poté hvězda „alternativní“ TV Slovan. Ta se dost obtížně popisuje, jestli na to máte nervy a žaludek, pusťte si to.

Markíza je sice „obyčejná komerční televize“, jenže ve zpravodajství a publicistice dosud tak trochu suplovala slabá veřejnoprávní média. Nebo se taky dá říct, že dělala normální kritické zpravodajství. Což ovšem ficovská skvadra považuje bezmála za podvratnou činnost a sám premiér označil Markízu po svém loňském návratu k moci za „nepřátelské médium“.

Samozřejmě, že to Markíza dělat nemusí, klidně může své zpravodajské úsilí obrátit k bouračkám, zločinu, zvířátkům a občas k nějaké té neutrální reportáži o politice ve stylu „he said, she said“. Podmínky zákona tím asi naplní, jen to není úplně vyčerpávající definice zpravodajství v jakémkoli médiu.

Markíza nezískala své dominantní postavení na Slovensku díky geniálním manažerským rozhodnutím. Uspět v roce 1996 na vyhladovělém trhu v konkurenci pouze uťáplé Slovenské televize, jež se v mečiarovských časech propadla na nejhlubší dno, bylo jako kopnout penaltu do prázdné brány.

Je to typický postkomunistický příběh o zlatém vejci v podobě televizní licence. Tento tehdy v podstatě svévolně rozdělovaný státní majetek spadl do klína několika šťastlivcům. V příběhu Markízy nechybějí dramatické majetkové spory, politické tlaky ani velká mediální moc, s níž lze dobře operovat a taky obchodovat. Hodně to připomíná příběh české Novy. Tu dnes stejně jako Markízu po mnoha dramatických zákrutách vlastní PPF –⁠⁠ a dnes už je to vlastně ona skutečná „obyčejná komerční televize“.

Taky se hodí připomenout, že i když tu mluvíme o komerčních stanicích, tak i pro ně na Slovensku stejně jako v Česku platí jistá zákonem daná pravidla „vyváženosti“. Jakkoli už od časů Vladimíra Železného a jeho spojenectví s Václavem Klausem a Milošem Zemanem z let 1998 až 2002 víme, že se s tímhle termínem a jeho praktickým použitím dá žonglovat, jak je zrovna potřeba.

Vedení Markízy tento týden oznámilo, že ukončilo jednání se stávkovým výborem a začalo přijímat výpovědi těch novinářů, kteří cítí, že nebudou moci dál pracovat svobodně, tedy podle běžných editoriálních a etických standardů. Teprve uvidíme, jak bude vysílání Markízy za pár týdnů či měsíců vypadat.

Nikdo asi nemůže na PPF, jež má na Slovensku i další obchodní zájmy (třeba v mýtném systému), nakládat odpovědnost za zachování demokracie v zemi. Ale taky by se v Dejvicích neměli tvářit, že vůbec nevědí, co a proč dělají.