Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od zvláštního zpravodaje v Izraeli/
„Naposledy jsem s tátou telefonoval 7. října v 7:45 ráno. Řekl mi, že jsou s mámou v bezpečném pokoji a že slyší střelbu, rány a sirény. V pozadí jsem slyšel mámu a řekl jsem jim, že je mám rád a že si brzy promluvíme. O pět minut později se už neozvali.“
Svoji písemnou výpověď o osudném 7. říjnu 2023, kdy během útoku teroristů z Hamásu a dalších palestinských organizací přišel o oba rodiče, mi Maoz Inon poslal až po skončení rozhovoru. „Unavuje mě to a mluvit o tom je emocionálně náročné,“ omluvil se.
Ve chvíli, kdy slyšel o zabitých známých z kibucu, začínal ztrácet naději. „Odpoledne nám zavolal bezpečnostní důstojník z komunity, který nám sdělil, že dům mých rodičů shořel do základů a dalších 18 členů komunity je mrtvých.“
Poté už následovala nekonečná bolest a slzy. „Abych se zachránil a vyléčil, rozhodl jsem se zvolit cestu míru a usmíření a pokračovat v odkazu svých rodičů,“ rozhodl se rodák z kibucu Nir-Am ležícího asi dva kilometry od hranic Pásma Gazy.
Rukojmí unesení do Gazy
- Teroristé z palestinského Hamásu a dalších hnutí 7. října 2023 a v dalších dnech podle izraelských údajů do Pásma Gazy unesli 251 lidí, Izraelců i cizinců (např. Thajců pracujících v izraelských továrnách).
- 72 rukojmích bylo podle Izraele zavražděno nebo skončilo v zajetí už během 7. října.
- 117 lidí se od té doby vrátilo do bezpečí, z toho 105 v rámci výměn mezi Hamásem a Izraelem, osm zachránila izraelská armáda a čtyři propustil Hamás jednostranně.
- Do Izraele bylo navráceno 37 těl unesených, z toho tři zemřeli v důsledku palby izraelských vojáků.
- V zajetí zůstává 97 rukojmích unesených teroristy 7. října.
Fakt, že teroristé z Hamásu se při svém útoku dokázali vypořádat s velmi dobře střeženou hranicí a překonat bariéru se všemi technologickými vymoženostmi, považuje Maoz Inon za důkaz, že dělicí zeď či plot nepřináší bezpečí, stejně jako bomby nepřinášejí mír.
„Chci, aby moji rodiče byli oběťmi míru, ne války. Motivuje mě, aby tato válka byla poslední,“ říká aktivista, který se už setkal s papežem Františkem, krátce po našem rozhovoru zamířil do Francie na setkání s poslanci, den předtím mluvil se zástupcem šéfa Bundestagu.
Stavět na partnerství, ne traumatu
Muž, který založil v Izraeli úspěšnou síť hostelů pro batůžkáře a vymyslel Ježíšovu stezku vedoucí turisty 65 kilometrů ve stopách křesťanského proroka, je přesvědčen, že čas na mír je právě teď.
„Politika a diskurz izraelské vlády nás nutí žít dál v traumatu. To já odmítám, chci žít a vytvářet lepší budoucnost, která nebude založená na 7. říjnu, ale na hodnotách. Na partnerství, ne na traumatu,“ vysvětluje.
Devětačtyřicetiletý Inon přiznává, že ho řada lidí považuje za naivního snílka. Argumentuje ale desítky let starými zkušenostmi, které ukazují, že násilí a války řešení blízkovýchodního konfliktu nepřinesly.
Změnit diskurz se prý navíc dá prakticky ze dne na den. „Podívejte se na válku v roce 1973. Jsem si jistý, že kdyby tehdy někdo řekl, že čtyři roky poté egyptský prezident navštíví Izrael, mysleli by si, že to není možné. Diskurz byl tehdy proti jednáním a převládal názor, že je lepší si nechat Sinaj bez míru, a ne naopak.“
Premiérem Izraele se ale stal pravicový politik – a za britského mandátu stíhaný terorista – Menachem Begin. Právě on dokázal uzavřít mír s Egyptem a v ulicích izraelských měst tehdy zavlály egyptské vlajky. Jak připomíná Maoz Inon, měly je v rukou i děti vojáků zabitých v jomkipurské válce.
Plán konkrétních kroků k míru
„Měli bychom se poučit od Evropské unie a jejího založení – lidé zjistili, že aby nebyla třetí světová válka, je potřeba udělat z dřívějších nepřátel budoucí partnery. Mír je možný, vy v Evropě jste to dokázali,“ směje se Inon.
Na otázku, jaké konkrétní kroky je potřeba k míru udělat, má jasno. Především se musí vytvořit koalice Izraelců a Palestinců, kteří usilují o mír. Maoz Inon argumentuje tím, že poptávka je obrovská a že stejný názor opakovaně vyjadřují i mnozí generálové izraelské armády.
„Dále žádáme svět, aby změnil svoji politiku - obracíme se na EU, Británii, Spojené státy, Radu bezpečnosti OSN, aby si vynutily okamžité zastavení války a zahájení rozhovorů. Nejdříve o propuštění rukojmích, poté má následovat dialog vedoucí k trvalému míru. Voláme po zbraňovém embargu na Izrael, po sankcích proti extremistickým osadníkům (židovským osadníkům na Západním břehu Jordánu, pozn. red.) i proti naší vládě vyznávající židovskou nadřazenost,“ říká otevřeně.
Česká podpora Izraele je šílená, tvrdí
Na otázku, co říká trvalé podpoře české vlády Izraele na půdě OSN, se rozohní: „To je naprosto šílené. Jestli se česká vláda považuje za přítele Izraele, musí si uvědomit, že izraelská vláda není racionální. Je to vláda, která dělá politiku židovské nadřazenosti a snaží se vládnout od řeky k moři. Musí být zastavena, než bude pozdě.“
Maoz Inon se obává, že pokud nepřestane válka a krveprolévání, může vše skončit ztrátou třeba i milionu lidských životů. „Možná teprve potom Česká republika změní svoji pozici hlasování proti posudku Mezinárodního soudního dvora a proti doporučením Mezinárodního trestního soudu a přestane legitimizovat extremistickou a rasistickou vládu. Je to ostuda, říkám to jako Izraelec třetí generace, moji prarodiče stát zakládali,“ vzkazuje diplomatům do Prahy.
Maozu Inonovi je jedno, zda vznikne palestinský stát, nebo budou žít oba národy společně v jedné zemi. Říká, že mu jde o rovnost, spravedlnost a hlavně ukončení násilí. Nevyzná se v mezinárodním právu, a neví proto, zda v Gaze probíhá genocida, či ne. Je ale pro to, aby mezinárodní soudy získaly více pravomocí, a mohly tak válečným zločinům předcházet, nejen žalovat jejich pachatele.
Vládu Benjamina Netanjahua, která deklaruje osvobození rukojmích jako jeden z hlavních cílů invaze do Pásma Gazy, obviňuje ze snahy o zabití rukojmích: „Rukojmí jsou mí přátelé, mnohé z nich znám osobně. Cílem izraelské vlády je, aby zemřeli. Pak mohou dehumanizovat Palestince, sjednotit Izraelce a přesvědčit je o tom, že jde o spravedlivou válku,“ myslí si.
Dehumanizace Palestinců probíhá podle něj už teď - izraelská média podle jeho slov ani neuvádějí počty obětí. „Panuje tu informační blackout, nulová empatie. My si přitom zasloužíme víc - mír, kvalitu života a bezpečnost,“ uzavírá své úvahy.