Majstrštyk Alžběty II. Jeden úspěch bude její následník těžko dohánět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ten záběr patří v seriálu Koruna k jedněm z nejdojemnějších a zároveň jistým způsobem k nejmrazivějším. Mladá Alžběta přijíždí narychlo z cesty po Africe domů, protože její otec král Jiří VI. zemřel a ona se stala novou královnou. Proti ní jde po chodbě její vznešená babička královna Marie a své vnučce vysekne hluboké, předpisové pukrle. Do té doby byla naopak povinována tímto projevem úcty k babičce právě Alžběta.

Je to symbol toho, že monarchie se ani na moment nezastaví, trůn neosiří, povinnost vůči zemi nepočká, až dotruchlíte.

Stejný moment se dá vyčíst i z prohlášení Buckinghamského paláce, kterým bylo oznámeno, že Její Veličenstvo královna Alžběta II. ve čtvrtek 8. září zemřela. Druhý odstavec zní: Král a královna manželka zůstávají na Balmoralu.

Země není bez panovníka. Královna zemřela, ať žije král! Ani chvíli po matčině smrti tu není princ Charles, už jedině král Karel III. (nebo Charles III., jak se vám víc líbí). Země není bez vládce, kola stroje jménem monarchie se točí dál. Kontinuita a stabilita jsou klíčové.

Nový král v rámci toho hned navázal na zesnulou panovnici v jednom malém, lehce přehlédnutelném detailu. Vydal tradiční prohlášení o zármutku, který, „jak dobře ví, s ním sdílí celá země, Commonwealth a nespočet lidí po celém světě“. V posledním odstavci se pak uchýlil k oblíbenému pořadí slov své matky. „Mou rodinu a mě utěší“ vědomí, jak velký respekt a zároveň hluboký cit královna vzbuzovala.

Neboli mírně upozadil sebe samého a rodinu vytkl dopředu.

V tom je skryto mnohem víc než jen odkaz na „milovanou maminku“. Rodina především je také zárukou stability. Vzkaz „my všichni jsme tu pro vás“. Nejde o jednoho krále, ale celou tu „firmu“ jménem Koruna, která vám nadále, jako královna Alžběta II., bude poskytovat jistotu v tomto nestabilním světě, kde se střídají politici. My tu budeme stále a budeme vaším jistým přístavem.

A také je to ukázka skromnosti. Doklad toho, že král není sebestředný. To je rozhodně něco, co trochu plachá Alžběta II. nebyla. Byla za to občas vysmívaná jako staromilská. Ale pravidelně se uchylovala k formulaci, kdy byla až na druhém místě. V prvních letech či spíše desetiletích vlády mnohokrát v projevu řekla „můj manžel a já“. Mnozí v tom viděli až obsesivní lpění na tradiční formulaci, která naznačuje, že muž je důležitější než žena. Pro Alžbětu II. to ale bylo také vyjádření velkého obdivu k princi Philipovi, který byl po jejím boku (nebo spíše dva kroky za ní) po více než 70 let.

V projevu k výročí stříbrné svatby v roce 1972 sama využila toho, že se jí za to tisk trochu posmívá, a řekla, že snad právě v tento den se formulace „můj manžel a já hodí víc než kdy jindy“. A při zlaté svatbě pak zase v jedné větě dokázala říct, že bez něj by svou obtížnou misi nebyla schopna naplnit: „Já sama, celá naše rodina, tato a mnoho dalších zemí mu dlužíme víc, než by on sám někdy přiznal, a víc, než si my sami uvědomujeme.“

Ještě jednu formulku, která je vnímána jako relikt starých časů, občas používá král Karel III. a v rozhovorech s lidmi ji ráda využívala právě jeho matka (v bulváru kvůli tomu byla zhusta karikována). Používala slůvko „jedna“ namísto toho, aby řekla „já“. Neboli „jeden by si myslel“ namísto „já si myslím“. Jde sice skutečně o pozůstatek vyjadřování vyšších vrstev v minulosti, ale hlavně opět dodává nádech pokory. A kromě jiného umožňuje panovníkovi více se distancovat od pronášené věty. Naplnit tak zásadní vlastnost, která se od monarchie očekává. Nestrannost.

O povinnosti panovníka na veřejnosti „nemít názor“ ostatně údajně právě královna Marie pronesla: „Nedělat nic je nejtěžší práce ze všech. Pohltí to každičkou špetku tvé energie. Být nestranný a nezaujatý není přirozené, není to lidské.“

Alžbětě II. se to až na pár drobných zaváhání podařilo po celou neuvěřitelně dlouhou dobu její vlády.

I díky tomu byla pro mnohé „jedním z nejmilejších lidí na světě“, jak se o královně vyjádřil v kondolenčním projevu očividně pohnutý kanadský premiér Justin Trudeau. Právě díky nestrannosti se s ní mohli ztotožnit všichni. Vážit si jí za pracovitost, výdrž, eleganci, slušnost, skromnost… Stačilo si vybrat. Hlavně pak byla pevným bodem, který se zdánlivě vůbec neproměňoval. Přitom ale naopak zvládla někdy nepostřehnutelnými krůčky dovést monarchii do moderní doby. Ne vždy úplně s nadšením a někdy trochu opožděně posunula až mystickou roli panovníka a jeho rodiny k mnohem civilnější, vřelejší, lidštější podobě firmy jménem Koruna.

Uměla se poučit z chyb. Takovou bylo třeba to, že se nevydala záhy k místu tragického závalu a sesuvu půdy v Aberfanu ve Walesu v roce 1966, kde zahynulo 116 dětí a 28 dospělých. Obávala se prý, že by svou přítomností narušovala záchranné práce, ale veřejnost chtěla vidět soucitnou královnu. Podruhé příliš váhala s veřejným vystoupením po smrti princezny Diany a chtěla chránit své vnuky, prince Williama a Harryho, uzavřena na svém milovaném Balmoralu. Tehdy utrpěla image monarchie velmi citelné šrámy.

Uměla je ale napravit. Tím, že si pustila více k tělu kamery na svých cestách. Nebo tím, že si nechala poradit s novými médii. Mimochodem, jak upozorňuje CNN, byla první z rodiny, kdo měl oficiální účet na sociálních sítích. Stejně jako byla fascinována prvními osobními počítači – jeden si odvezla z návštěvy USA za prezidentování Ronalda Reagana –, tak se v době pandemie covidu naučila zdatně využívat videokonferenčních hovorů. A ačkoli sama byla vychována (a dlouhá desetiletí se toho držela) v tom, že za zdi paláce se nemá nechat nahlížet, tak podporovala mladou generaci v jejich mnohem civilnějším vystupování. Což –jak je vidět na popularitě Williama a Kate – byla sázka na dobrou kartu.

Úkolem nového krále bude v modernizaci monarchie pokračovat. Ne mílovými kroky, to se bude spíš očekávat od prince Williama. Ale rozhodně to nesmí vypadat, že se snaží monarchii zakonzervovat. Výhodu má Charles v tom, že alespoň v některých oblastech jsou jeho názory velmi dobře známé. Zejména jde o ochranu klimatu či zodpovědné zemědělství. Může tak více spojit roli panovníka s prosazováním klíčových témat, byť nadále si musí zachovat alespoň takovou nestrannost, aby nebylo jasné, jestli by mu byl milejší premiér z konzervativní nebo labouristické strany.

Mnohem těžší pro krále Karla III. bude navázat na svou matku v jejím největším úspěchu. Dokázala totiž něco, co se nedalo na počátku její vlády předpokládat. A možná je to s podivem, ale je to Commonwealth. Ten sám o sobě nemá velkou váhu, je to volná platforma nesourodých zemí. Ale je to královnin majstrštyk v tom, že jí pomohl naplnit hlavní úlohu dobrého panovníka.

Takový vladař totiž má předat monarchii v lepším stavu, než ji přebral. A Alžběta, ač v té době těžila ještě z nesmírné popularity královské rodiny z válečného období, přebírala rozpadající se impérium. Jednotlivé kolonie postupně vyhlašovaly nezávislost a význam Velké Británie tak upadal. Díky projektu Commonwealthu se jí ale narativ této změny podařilo otočit. Vytvořila volné sdružení 54 nezávislých států, jehož je hlavou. Nadále má tak britský panovník na mezinárodním poli větší váhu, než by měl se zcela rozpadlou říší. Spolu s tím, jak se za jejího panování podařilo Korunu modernizovat, je jednoznačné, že Karel III. přebírá mnohem méně zranitelnou monarchii, než jakou dostala velmi nečekaně v mladém věku jeho matka.

V lepším stavu tak asi monarchii Williamovi nepředá. Ale má šanci mu ji zanechat alespoň stejně stabilní, měl ostatně 70 let na přípravu a především měl dokonalý vzor. Ženu, jež se 70 let držela jednoho slibu, který svým poddaným dala v projevu k 21. narozeninám ještě jako princezna. „Slibuji před vámi všemi, že celý svůj život, ať bude dlouhý, nebo krátký, zasvětím službě vám a službě naší velké svrchované rodině, do které patřím i já,“ pronesla přes rádiové vlny z Kapského Města do všech koutů tehdejšího britského impéria.

Život to byl úctyhodně dlouhý a slib jste vrchovatě naplnila, Vaše Veličenstvo.