Hlavní obsah

Mají dost Francie a jejího vlivu. V Africe vzniká nová aliance

Foto: Profimedia.cz

Vůdci trojice západoafrických zemí, které vytvářejí novou alianci: Assimi Goïta z Mali, Abdourahamane Tchiani z Nigeru, Ibrahim Traoré z Burkiny Faso.

Chtějí se osamostatnit, vymanit z koloniálního područí a řešit problémy po svém. Odchod tří zemí a možný rozpad důležitého hospodářského bloku by ale mohl západní Afriku dál destabilizovat.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

ECOWAS, tedy Hospodářské společenství západoafrických států, je pro tento region zásadním blokem. V něčem by mohl připomínat spolupráci v rámci Evropské unie. Teď z něj ale odchází několik členských zemí.

„Dnes jsme jako Afričané velmi hrdí na to, že vidíme summit, který je africkým summitem,“ pronesl podle BBC na začátku července nigerský předseda Národní rady mládeže Sidi Mohamed.

Burkina Faso, Mali a Niger tou dobou v nigerské metropoli Niamey stvrdily svůj odchod ze sdružení ohlášený už v lednu. Všechny státy v současnosti řídí vojenské režimy. V Niamey se tak sešla trojice „prozatímních“ hlav států: generál Abdourahamane Tchiani z Nigeru, plukovník Assimi Goïta z Mali a vojenský důstojník Ibrahim Traoré z Burkiny Faso. Zpřetrhání vazeb s blokem označili za „neodvolatelné a okamžité“.

Důvody rozpadu bloku nastínil Sidi Mohamed, jenž v citované řeči pokračoval: „Summitem, na němž se státy rozhodly spojit své síly, aby vytvořily alianci pro svůj rozvoj, a to bez zahraničních aktérů, bez partnerů z mocností, které jsou zvyklé nám vládnout.“ Lídři na setkání zároveň stvrdili vznik nového spojenectví - Aliance sahelských států.

Pro kontext – přestože je ECOWAS organizace afrických zemí, mezi její klíčové partnery patří především západní státy. V regionu má dominantní postavení (skrze jazyk, měnu i obchodní vazby) i Francie, jelikož byly všechny státy v minulosti jejími koloniemi. Právě proti tomu se tři odcházející země snaží vymezovat.

Co je ECOWAS?

  • ECOWAS je regionální blok původně s 15 členy, který mimo jiné zajišťuje volný pohyb osob a zboží mezi těsně propojenými ekonomikami. Na jeho území žije téměř 400 milionů lidí.
  • Původní myšlenkou byla ekonomická spolupráce. Zásadní se nicméně sdružení ukázalo z pohledu vojenské spolupráce a při řešení regionálních konfliktů, například v Sierra Leone nebo Libérii.
  • Přestože tři odcházející země patří geograficky i populačně k největším, všem chybí přístup k moři, který potřebují kvůli zahraničnímu obchodu, upozornil americký deník The New York Times.
  • Na skupinu odcházejících zemí připadá dohromady osm procent HDP celého sdružení. Význam mají zejména v oblasti potravinové bezpečnosti. Niger je klíčovým vývozcem cibule, zatímco Burkina Faso vyváží do subregionu rajčata.
Foto: Seznam Zprávy

ECOWAS vznikl v roce 1975.

Současný odklon od Francie je tak výsledkem trendu trvajícího delší dobu, upozornil pro Seznam Zprávy afrikanista Jan Záhořík z katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni. „Jde o snahu o finální dekolonizaci,“ říká.

Odchod trojice zemí z ECOWAS přesto šokoval celý region.

„Ještě před třemi lety by nikoho nenapadlo, že se ECOWAS rozpadne. Ze všech sdružení v Africe vypadal, že je nejdynamičtější, protože když byl v regionu problém, tak byl schopný vyslat síly,“ vysvětlil Záhořík.

Vztahy ECOWAS se třemi státy byly nicméně napjaté už před jejich odchodem. Společenství se dlouhodobě vymezovalo proti vojenským pučům a apelovalo na ustanovení civilních vlád. Proti juntám uvalilo sankce, od kterých ale ve světle nejnovějšího dění ustoupilo.

Burkina Faso, Mali a Niger sankce od počátku odmítaly jako „nezákonné, nelegitimní a nelidské“. Podobně jako někteří analytici navíc upozorňovaly na to, že ECOWAS ke všem lídrům členských států nepřistupuje stejně.

Odklon od Francie, sblížení s Ruskem

Francouzské vazby a vliv v regionu přetrvávaly i v postkoloniálním období. A Paříž místní obyvatelstvo v posledních letech zklamala. Francouzské jednotky, ale i vojáci z dalších spojeneckých států z pohledu odcházejících zemí zásadně selhali při efektivním řešení dlouhodobého zásadního problému regionu, tedy v boji proti džihádistickým skupinám.

Když v rozmezí let 2020 až 2023 ve třech zemích proběhly převraty a k moci se dostaly vojenské junty, které mimo jiné deklarovaly, že v boji proti islamistům obstojí, rozhodly, že už spojenecké jednotky na svém území nechtějí. Protizápadní i antikoloniální sentiment směřovaný především proti Francii ale pronikl i do tamních společností.

Například Mali tak opustily francouzské jednotky v roce 2022 s tím, že pokračování vojenského angažmá „nebylo možné z důvodů obstrukcí úřadů malijské přechodné vlády“. Z Burkiny Faso oficiálně odešly na začátku roku 2023 a z Nigeru na konci téhož roku, právě po vojenském převratu.

Francouzské potíže v Africe

Za necelé tři roky došlo v regionech západní a střední Afriky dohromady k osmi vojenským převratům. Přestože má každý z nich svá specifika, spojuje je, že se tak stalo v zemích s dříve silným francouzským vlivem.

Podle afrikanisty Záhoříka odpor vůči Francii posílilo i to, že země si zachovávala nadstandardní přístup k zásobám nerostných surovin v těchto státech. To se teď mění.

Všechny tři země opouštějící ECOWAS navíc v posledních letech významně posílily vztahy s Ruskem. Podle Záhoříka to ale jejich motivaci odejít z bloku spíš neovlivnilo.

„Nepřeceňoval ani bych nepodceňoval ruskou stopu. Nejsem zastáncem názoru, že za vším, co se děje v Africe, je ruská sabotáž. To by bylo příliš jednoduché a laciné, protože protizápadní africký sentiment mezi rovníkem a Středozemním mořem je hmatatelný dlouhá léta a návrat Ruska do Afriky je toho spíš důsledkem než příčinou.“

„Umím si představit, že v momentě, kdy se stát zbaví jednoho patrona, v tomto případě Francie, tak vakuum začne vyplňovat jiná velmoc, která nabízí v případě Ruska vagnerovce (žoldnéře schopné ochránit strategické cíle, pozn. red.),“ vysvětluje dále.

Podle Záhoříka zatím není jasné, jestli státy odchodem z ECOWAS a větším příklonem ke Kremlu můžou získat nějaké výhody. Ostatně ve zmíněném boji proti džihádistům státy ani po odchodu západních jednotek žádný výrazný úspěch neslaví.

ECOWAS se nevzdává

ECOWAS se snažil odchodu tří zemí zabránit. Přemlouvání vlád dostal na starosti nově zvolený senegalský prezident Bassirou Diomaye Faye. Společenství na něj vsadilo, protože pochází ze stejné generace afrických politiků jako vůdci vojenských junt. Podobně jako oni se také kriticky vyjadřuje na účet Západu a Francie.

Zda uspěje, je ale otázkou. Burkina Faso, Mali a Niger se v současnosti nachází v ročním přechodném období. Až po něm budou smět z organizace zcela vystoupit.

Ruský vliv v Africe

Na jejich modu operandi se téměř nic nezměnilo. Místo charismatického Jevgenije Prigožina ale stojí v čele vagnerovců pro operace v Africe samotný Kreml.

Zbylé státy ECOWAS ale mají obavy o budoucnost. Předseda řídící komise organizace Omar Alieu Touray po červencové schůzce varoval, že regionu hrozí rozpad. Omezený může být volný pohyb osob i zboží v regionu. BBC varovala i před možností zhoršení bezpečnostní situace v regionu.

„Pro ECOWAS to znamená ztrátu tří zakladatelských zemí a je otázkou, co to bude znamenat do budoucna… Těžko říct, jestli to povede k reformě uskupení a zda má budoucnost,“ říká Záhořík.

„Myslím si, že v budoucnu se mohou (k odchodu) přidat další země. Záleží, jak se nově vzniklé alianci bude dařit. Zda to bude jen o slovech, nebo dojde i k něčemu nad rámec ekonomické spolupráce,“ domnívá se afrikanista.

„Umím si představit, že aliance nastaví institucionalizovanou míru spolupráce s Ruskem nebo jinými aktéry ve snaze vytvořit alternativu ECOWASu, která může inspirovat další frankofonní země, které jsou nespokojené s dominancí Francie,“ dodává expert.

Prioritou Aliance sahelských zemí je především navázat vojenskou spolupráci pro boj s islamistickými skupinami. Státy ale také plánují navázat spolupráci v oblasti zemědělství nebo infrastruktury a zvažují i vytvoření investiční banky.

Všechny ale prozatím nadále používají měnu CFA frank, která je navázaná na euro a garantována Francií, což je dědictvím francouzské hospodářské politiky vůči jejím koloniím, podotýká britská BBC.

Doporučované