Macronův svět se otřásá. Padli tři ministři, vládu čeká boj o důvěru

Facka. Tak zněl úderný a všeříkající titulek na obálkách některých francouzských novin. Ztrátu absolutní většiny prezidentových spojenců v parlamentu sice leckterý průzkum předvídal, že to ale bude o 44 křesel, neodhadl nikdo. Nedělní volby otřásly francouzskou politikou od základů a Emmanuel Macron se ocitl v jisté izolaci.

„Ve srovnání s rokem 2017 ztratila prezidentova strana polovinu poslanců. Bude třeba, aby prezident změnil svůj přístup. Jeho vláda bude hluboce destabilizována,“ řekl deníku Le Parisien politolog Pascal Perrineau.

Slova o destabilizaci vlády nejsou nijak přehnaná, hned třem ministrům dali voliči stopku. Neuspěla například ambiciózní ministryně pro ekologický přechod Amélie de Montchalinová, jež měla být jednou z hlavních tváří kabinetu. Macron jí svěřil jednu z nejdůležitějších agend své druhé pětiletky. O poslanecké křeslo přišel i bývalý ministr vnitra a dosavadní šéf poslaneckého klubu macronovců Christophe Castaner.

Nová premiérka Elisabeth Borneová sice v départementu Calvados svůj mandát obhájila, její osud ale po nedělním politickém zemětřesení také není jistý. „Bude to složité. Bude potřeba představivost, drzost, otevřenost. Obávám se, že země je zablokovaná,“ citoval deník Le Figaro vládní mluvčí Olivii Grégoireovou, podle níž přinesly volby vládnímu táboru zklamání, i když je vyhrál. Samotná Borneová označila výsledek voleb za riziko pro Francii na úrovni „národní i mezinárodní“.

V médiích se dokonce začalo spekulovat i o rozpuštění parlamentu, tato možnost, kterou ústava dává, ale není příliš pravděpodobná. Spíše se očekává, že Macronův tábor bude muset složitě vyjednávat o každém zákonu – nejpravděpodobnějšími partnery mu v tomto směru budou konzervativní Republikáni, kteří se umístili se šesti desítkami získaných křesel až na čtvrtém místě.

Kromě nich a prezidentova tábora nyní velkou část Národního shromáždění obsadí zástupci krajní levice a pravice. Levicová koalice Nupes, v níž hraje prim Nepoddajná Francie neúspěšného prezidentského kandidáta Jeana-Luka Mélenchona, se stala největší opoziční silou, a krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Penové získalo historicky nejlepší výsledek a s 89 poslanci více než zdesetinásobila síly oproti volbám z roku 2017.

S levicovou koalicí jako s potenciálním spojencem Macron příliš počítat nemůže. Koalice Nový lidový, ekologický a sociální svaz (Nupes) už ohlásila, že pátého července vyvolá v parlamentu hlasování o nedůvěře vládě. Stejně nepřátelsky naladění jsou pochopitelně lepenovci, jejichž euroskeptický a nacionalistický program se liší od toho Macronova snad úplně ve všem.

Poražená finalistka prezidentských voleb Marine Le Penová tentokrát Macronovi porážku vrátila. Nacionalistická politička se ale navzdory úspěchu odmítla vrátit do čela své strany a chce se soustředit na práci v parlamentu. „Penzijní reforma je pohřbená,“ vzkázala prezidentovi, co si myslí o jeho programové prioritě na příštích pět let.

S tím ale nesouhlasí Eric Morin, marseilleský novinář a stoupenec k Macronovi kritickému hnutí žlutých vest: „I když nemají většinu, uzavřou spojenectví s pravicí a krajní pravicí, aby prosadili reformu s odchodem do penze v 65 letech,“ řekl Seznam Zprávám. On sám má z voleb smíšené pocity – doufal ve většinu pro opoziční levicový blok, místo toho se ale dočkal toho, že Macronova strana má stále největší poslanecký klub. „Liberalismus a netolerance tvoří dvě hlavní skupiny v Národním shromáždění,“ myslí si.

Volby poznamenala velmi slabá účast, každý druhý Francouz (53,77 procent) zůstal doma. Prezidentovo přání, aby získal jasnou většinu, se tak nesplnilo. Rekordní neúčast nicméně letos nebyla, při posledních volbách před pěti lety přišlo voličů ještě o něco méně.