Je jen jediná cesta, jak ukončit válku na Ukrajině, říká Macronův ministr

Možná je to jeho mládím, možná tím, že ve funkci je teprve dva měsíce. Benjamin Haddad (39) působí na ministra klíčového evropského státu až nečekaně bezprostředně. Na konci prvního rozhovoru dá novinářce ze střední Evropy na sebe mobil se slovy „kdybyste něco potřebovala, jsem k dispozici“.

Pro běžného Čecha je jeho jméno neznámé. Kdo ale sleduje ruskou válku na Ukrajině v detailu, musel na jeho jméno narazit. Na půdě francouzského Národního shromáždění patřil právě Haddad mezi nejvýraznější zastánce pomoci Kyjevu.

Tuto svou pozici si zachoval i po přechodu do vlády. „Říkám to všem v Evropě a v Americe, kdo přemýšlejí, co dál: jedinou cestou, jak ukončit tuto válku a sednout si za jednací stůl, jak o něm mluví prezident Volodymyr Zelenskyj, je nastolit rovnováhu sil v terénu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na bojišti. Ukrajinci musí mít prostředky k nastolení této rovnováhy,“ říká pro Seznam Zprávy.

Haddad zároveň ctí kompetenci Východoevropanů, pokud jde o Rusko, a tak ho bylo možné potkat na jaře na bezpečnostní konferenci v Tallinnu a v létě v Praze na Globsecu ještě jako „jen“ francouzského poslance.

Emmanuel Macron už nemůže v roce 2027 kandidovat na prezidenta a v zemi se mluví o tom, kdo bude jeho nástupce, který se postaví krajní pravici. Jméno „jestřába“ Haddada, pokud jde o postoj k Ukrajině, patří mezi ta skloňovaná.

Jaké je pro Francii hlavní ponaučení z vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách?

Hlavní lekce leží doma, ve Francii a v Evropě. Nemůžeme být každé čtyři roky závislí na hlasech voličů v Michiganu nebo Wisconsinu, pokud jde o zajištění naší vlastní bezpečnosti. Musíme hájit naše zájmy, protože Donald Trump bude hájit zájmy své.

Budeme muset masivně investovat do naší konkurenceschopnosti, protože –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak vyplývá mimo jiné z nedávno zveřejněné Draghiho zprávy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ velmi zaostáváme. Jeden příklad za všechny: zatímco 60 procent světových investic do umělé inteligence míří do USA, do Evropy je to jen šest až sedm procent. A musíme zajistit další prostředky na vojenskou podporu Ukrajiny.

Jak si to představujete konkrétně? Když mluvíme o obraně, mluvíme o výsadních pravomocích jednotlivých států Evropské unie a jejich parlamentů. Situace v každé zemi je odlišná –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Německo dočasně zmrazilo navyšování pomoci Ukrajině, některé země EU jsou neutrální, členové NATO dlouho nedávali na obranu dohodnuté minimum.

Francie během dvou funkčních období Emmanuela Macrona zdvojnásobí svoje výdaje na obranu. Právě teď je v našem parlamentu návrh státního rozpočtu, který počítá se škrty ve výši 60 miliard eur, výdajů na obranu se to ale nedotkne (Francie letos překročí dvě procenta svého HDP na obranu schváleného státy NATO, pozn. red.).

Musíme ale pokračovat. Pokud chceme, aby Evropa byla schopna hájit svoji bezpečnost, musí se to projevit i v rozkvětu tohoto průmyslu, v pracovních místech a inovacích.

Bývalá estonská premiérka, nyní šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová, navrhla společnou půjčku ve výši 100 miliard eur na financování obrany. Podporujeme to. Během pandemie covidu-19 jsme si společně půjčili na hospodářské oživení, byla to věc existenčního zájmu Evropy. Pokud platí, že také obrana je věcí existenčního zájmu, pak si dodejme také tyto prostředky a rozvíjejme evropský obranný průmysl. Samozřejmě tak, aby byl operabilní v rámci Severoatlantické aliance.

Jak se podle vás bude vyvíjet spolupráce právě v rámci NATO na pozadí nominace vůči Alianci skeptického Petea Hegsetha do funkce amerického ministra obrany? Nebude například ohroženo sdílení strategických informací v NATO, když zpravodajskou komunitu v USA má vést dosavadní šiřitelka konspiračních teorií Tulsi Gabbardová?

Mým úkolem není vyjadřovat se ke konkrétním nominacím do vlády. Respektujeme suverénní volbu amerického lidu a je v našem zájmu spolupracovat jak s novým americkým prezidentem, tak s jeho týmem. Klíčové bude, jakou politiku ve vztahu k Evropě bude nová americká administrativa prosazovat a jak budeme moci společně bránit naši bezpečnost. A to se teprve ukáže.

Polský premiér Donald Tusk pozval po amerických volbách několik evropských lídrů na koordinační schůzky k Ukrajině. Francie bude přítomna, stejně jako Velká Británie, ale například Německo, největší země EU a polovina z francouzsko-německého motoru, nebo Česko coby lídr takzvané muniční iniciativy, nebyly pozvané. Nechyběly vám? A co je cílem těchto schůzek?

Říkám to všem v Evropě a v Americe, kdo přemýšlejí, co dál: jedinou cestou, jak ukončit tuto válku a sednout si za jednací stůl, jak o něm mluví prezident Volodymyr Zelenskyj, je nastolit rovnováhu sil v terénu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na bojišti. Ukrajinci musí mít prostředky k nastolení této rovnováhy. Vladimir Putin musí pochopit, že tuto válku nemůže vyhrát. A pochopí to ve chvíli, kdy se vyrovnají síly na bojišti. Proto jakákoli koordinace mezi námi, i tato, abychom zjistili, co máme k dispozici a co můžeme udělat pro navýšení vojenské pomoci Ukrajincům, je vítaná. Polský premiér v tom hraje důležitou roli.

Já hluboce věřím ve vztahy Francie s Polskem, s Českou republikou a celým regionem. Prezident Macron pronesl v Bratislavě na Globsecu loni zásadní projev –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ řekl, že jsme měli častěji dbát varování před ruskou hrozbou ze strany vašeho regionu. Souhlasím. Také proto jsem v prvním týdnu po jmenování ministrem odjel do Varšavy, a také proto jsem teď tady.

Hodně se mluví o roli maďarského premiéra Viktora Orbána v rámci EU. Vy jste se zúčastnil schůzky téměř padesáti evropských lídrů v Budapešti těsně po amerických volbách. Jaká byla atmosféra okolo stolu v Budapešti?

Cítil jsem jednotu. Slyšel jsem od většiny Evropanů v podstatě to, co říkám teď vám. Tedy, vezměme konečně svůj osud do vlastních rukou. Polský premiér to trefně napsal v jednom tweetu těsně před americkými volbami: Ať vyhraje Harris nebo Trump, éra geopolitického outsourcingu je u konce. V tomto smyslu jsem cítil velké sblížení názorů v Budapešti.

Sdílel ho i Viktor Orbán?

Mohu říci toto: všichni máme zájem na tom, abychom zůstali jednotní a soudržní tváří v tvář nové americké realitě. Všech 27 zemí Evropské unie. Protože pokud zítra přijedeme do Washingtonu ve vzájemném rozporu a budeme upřednostňovat transakční bilaterální vztahy, oslabí nás to nejen kolektivně, ale také individuálně. Čeká nás vyjednávání o obchodu s USA. Mnohem větší váhu budeme mít v té chvíli společně coby velký integrovaný trh s téměř půlmiliardou obyvatel než každý za sebe.

Ještě otázka k roli Francie na Ukrajině: Je Francie připravena poskytnout bezpečnostní záruky Ukrajině? Například tak, že by vyslala svoje vojáky hlídat část ukrajinských hranic, o čemž se občas mluví?

Nechci spekulovat o jednotlivých řešeních pro Ukrajinu. Pravdou ale je, že musíme se spojenci pracovat na pevných, důvěryhodných a trvalých bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu tak, aby odstrašily možnou budoucí agresi vůči této zemi.

Jaké záruky považujete za trvalé a zároveň proveditelné? Je to členství Ukrajiny v NATO? A podporuje ho Francie?

Nejdříve musíme poskytnout Ukrajincům prostředky k obnovení rovnováhy sil na frontě. Válka na Ukrajině není žádným regionálním konfliktem, ale útokem na celou evropskou bezpečností architekturu, kterou teď Ukrajinci brání (po USA také Francie nepřímo podpořila použití jejích zbraní dodaných Ukrajincům k zásahům na ruském území, pozn. red.) A dál? Ano, budeme muset dodat zemi trvalé a robustní bezpečnostní záruky. Členství v NATO je jednou z možností.

Zvolený prezident Donald Trump vyhrožuje, že uvalí cla na evropské zboží. Kde vidíte riziko? Tady nebo v uvalení dalšího amerického cla na Čínu, což by pak znamenalo, že se Evropa stane konzumentem amerického rozhodnutí vůči Číně, protože čínské zboží zřejmě zavalí Evropu?

Je zajímavé, jak to formulujete –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že budeme konzumentem rozhodnutí, které učiní jiní. To je přesně to, čemu se musíme vyhnout, být závislí na rozhodnutích druhých. Pokud jde o otázku obchodu, jsem potěšen, že Evropa už konečně roste z naivity –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nedávné uvalení evropských cel na elektroauta z Číny jsou toho příkladem.

Spojené státy a Evropská unie jsou si navzájem největším obchodním partnerem, takže není v ničím zájmu rozpoutat mezi námi celní válku. Ale tváří v tvář výhrůžkám a nátlaku musíme mít prostředky, jak se bránit a jak chránit naše firmy a náš průmysl.

A jak si Francie myslí, že by na to měla Evropa reagovat? Stejným způsobem, tedy uvalením cel na americké zboží?

Mezi Amerikou, Čínou, Ruskem a Indií, velmocemi, které tvrdě hájí své zájmy, nesmíme zůstat posledními žijícími býložravci. Podporujeme současné přípravy Evropské komise odpovědět na možná americká cla vůči nám stejným nebo podobným způsobem.

Donald Trump vyhrožuje obchodními překážkami pro evropské zboží také v případě, že Evropa bude na síť X Elona Muska, budoucího člena vlády, aplikovat svoji digitální regulaci, konkrétně nařízení o digitálních službách (DSA) a další normy. Je tu podle Francie prostor k ústupku z této regulace?

Evropa skutečně vytvořila nástroje na regulaci digitálního prostředí tak, aby jednotlivé platformy moderovaly obsah, který šíří –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ potíraly nenávist, lži a dezinformace. Je to přístup, který podporuje nejen Francie, ale podporují ho především evropští občané. Můžeme na něj být hrdí a musíme ho bránit. Není žádný důvod z tohoto přístupu ustupovat.