Macronovce straší druhé kolo, Le Penová není bez šancí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje z Francie/

Dlouhé týdny před prezidentskými volbami ve Francii se zdálo, že současného prezidenta Emmanuela Macrona nemá šanci nikdo ohrozit. Šéfka nacionalistického Národního sdružení Marine Le Penová stagnovala mezi 17 a 19 procenty podpory, Macron jí utíkal o deset bodů.

S blížícím se hlasováním však kampaň Le Penové nabrala novou dynamiku. Tři dny před prvním kolem voleb ztrácela na stávajícího prezidenta pouhé tři procentní body.

„Má aktivní kampaň založenou spíše na setkávání se s voliči ve venkovských a zemědělských oblastech než na velkých mítincích, kam chodí hlavně přesvědčení příznivci,“ vysvětluje na Twitteru Mathieu Gallard, ředitel výzkumu agentury Ipsos. To podle něj u Francouzů rezonuje, protože od hlavy státu očekávají, že bude lidem blízko a bude jim naslouchat.

V tom, že vede ne tak viditelnou a levnější kampaň, se ostatně podobá i svému hlavnímu soupeři. Emmanuel Macron dlouhou dobu ani neprozrazoval, zda bude opět kandidovat, nakonec tak učinil až v dopise Francouzům pouhých 38 dní před prvním kolem.

Do televizních diskuzí s protivníky ale nechodí a mítinky také nemá – místo nich se prezentuje jako jeden z lídrů Evropy při řešení důsledků války na Ukrajině.

Na rozdíl od dalšího z prezidentských uchazečů, bývalého televizního glosátora Erika Zemmoura, jenž Le Penovou v průzkumech na čas předběhl, dokázala Le Penová lépe vycítit, co nyní Francouze nejvíc trápí.

Její kampani dominuje téma kupní síly, které rezonuje – i kvůli válkou posílené inflaci – po celém kontinentu. Zemmour v tomto směru poněkud zaspal a stále se soustředí jen na své ústřední téma, jímž je migrace a údajná ztráta národní identity. Což dělá v době, kdy lidé řeší cenu paliv na benzinkách.

„Já budu volit Macrona, ve druhém kole porazí Le Penovou 55:45,“ odhaduje pařížský důchodce Arnaud při popíjení ranní kávy na zahrádce jedné z kaváren ve čtvrti Montmartre. Při slovech o vítězství použije i Macronův slogan Tous ensemble (Všichni společně).

V minulých prezidentských volbách prý svůj hlas odevzdal republikánovi Françoisi Fillonovi. Když nepostoupil do druhého kola, Arnaud už dál hlasovat nešel.

Právě starší lidé by měli být pro nynější hlavu státu jednou z opor, mají totiž obvykle vyšší volební účast než mladí. Ti navíc častěji volí levici: „Ještě jsem se pořád nerozhodla, tady v 18. obvodu jsme tentokrát nedostali programy, musím si je o víkendu přečíst na internetu. Váhám mezi Mélenchonem a Jadotem,“ přiznává mi během rozhovoru 35letá umělkyně Poline.

Na vážkách je i majitel obchodu s domácími potřebami Zaman: „Zatím přemýšlím, ale jedno vím jistě: Le Penovou volit určitě nebudu,“ říká. A i on bude svoji volbu řešit až o víkendu.

Fakt, že hlavní favorité zvolili i kvůli válce na Ukrajině poněkud uměřenou kampaň, se může projevit i na nižší volební účasti. O jisté apatii hovoří i nízká sledovanost televizních debat – na nich nicméně chyběl současný prezident.

Pokud by se předpoklad expertů naplnil a Francouzů by přišlo k volebním urnám znatelně méně než při posledních volbách v roce 2017, nahrálo by to Macronovi.

Kromě výše zmíněného faktoru věku může hrát roli i fakt, že nižší účast ve volbách mívají obvykle lidé z dělnických profesí. Pokud jich přijde k volbám ještě méně, mohla by ztratit především Marine Le Penová, která se na tento elektorát soustředí.

Pro Le Penovou – pokud postoupí do druhého kola – ale hovoří další faktory. I díky provokacím Zemmoura se dokázala prezentovat jako mainstreamová politička, přestože její program se změnil spíš v nuancích než od základu – neusiluje už například o odchod z Evropské unie, ale chce prosadit přednost národních zákonů před unijními. Mlčí už také o návratu k franku, protože zjistila, že ho lidé prostě nechtějí.

Podařilo se jí také odlákat část voličů dříve vládních Republikánů. Už během republikánských primárek se svěřil jeden z jejich finalistů Eric Ciotti, šéf jihofrancouzského départementu Alpes Maritimis, že by v případě druhého kola Macron – Le Penová volil šéfku Národního sdružení.

A takových voličů, kteří tradičně hlasovali pro umírněnou pravici a nyní přecházejí k Le Penové, může být značné množství.

Ve Francii sice stále funguje takzvaná republikánská fronta – tedy volba proti krajní pravici ve druhém kole –, ta ale v posledních letech oslabuje. Faktem je i to, že zvláště na levici funguje i velká averze vůči osobě současného prezidenta, který je osočován z elitářství. Říkají, že je prezidentem pro bohaté.

Mnozí z těchto voličů dají letos v prvním kole hlas krajně levicovému Jeanu-Lukovi Mélenchonovi, i když by třeba raději volili umírněnější levici. Kdysi dominantní socialistická strana je ale v rozkladu, o čemž svědčí až směšné preference její kandidátky Anne Hidalgové.

Několik osobností socialistů se proto v minulých dnech sešlo, aby řešilo budoucnost strany. Přítomen byl exprezident François Hollande, současný šéf strany ale pozvání nedostal.

Mélenchon sice v posledních týdnech v průzkumech sílí, mezi ním a druhou Le Penovou stále zeje šestibodová propast. V posledních volbách v roce 2017 to dotáhl na 19 procent, letos může díky přetažení dalších levicových voličů skončit ještě výše.

Stále ale platí, že by jeho postup do druhého kola byl obrovským překvapením. Výše zmíněná republikánská fronta proti krajní pravici by tak už Macronovi nepomohla a jeho tým by musel vymýšlet zcela novou strategii. Zda to bude potřeba, se dozvíme dnes večer.