Macron na severu Afriky následuje Trumpa. Jde proti OSN i svému spojenci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Francouzský prezident Emmanuel Macron sice vyhlásil politické „příměří“ během olympijských her, přesto ale učinil zásadní zahraničně politické rozhodnutí bez vlády i parlamentu. V dopise adresovaném marockému králi Muhammadu VI. u příležitosti výročí 25 let na trůnu Macron podpořil marocké nároky na okupované území Západní Sahary.

Macron tak paradoxně následoval bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, s nímž se jinak v mnoha věcech neshodne. Trump v roce 2020 uznal suverenitu Maroka nad Západní Saharou jako součást dohody o normalizaci vztahů mezi severoafrickým královstvím a Izraelem.

Macron v dopise napsal, že marocký plán na autonomii Západní Sahary představuje „jediný základ“ pro vyřešení téměř 50 let trvajícího konfliktu. „Současnost a budoucnost Západní Sahary spadají do rámce marocké suverenity,“ domnívá se Macron.

Francouzský prezident zdůrazňuje nezbytnost hospodářského a sociálního rozvoje oblasti. Plán před dvěma lety podpořilo i Německo a Nizozemsko, posléze i Španělsko, které v minulosti tradičně stálo spíše na straně Alžírska.

Maroko navrhuje plán autonomie „v rámci své suverenity a národní jednoty“. Marocký plán by tedy zachoval suverenitu nad Západní Saharou, část správních, legislativních a soudních pravomocí by pak převedl na místní obyvatele.

Maroko nyní z pouštního pásu, který se táhne podél Atlantského oceánu, ovládá zhruba 80 procent území. Zbytku vládne Fronta Polisario, Alžírskem podporované separatistické hnutí, které usiluje o nezávislost. Oblast je bohatá na fosfáty, moře omývající tamní břehy je pak významným zdrojem pro rybolov.

Konflikt se datuje od roku 1975, kdy Maroko podniklo mírový „Zelený pochod“ do bývalé španělské kolonie, aby zvrátilo rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ).

Haagský tribunál sice uznal vazby Západní Sahary na Marocké království, zároveň ale Rabatu upřel suverenitu nad tímto územím. Bývalý koloniální správce Španělsko přitom souhlasilo s referendem, v němž by se obyvatelé Západní Sahary vyslovili ke své budoucnosti.

Na základě stanoviska ICJ považuje OSN Západní Saharu za území, kde nebyla dokončena dekolonizace a jde tedy o neautonomní území –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jinými slovy mezinárodní společenství neuznává ani nárok Maroka, ani legitimitu Saharské arabské demokratické republiky, kterou vyhlásila v roce 1976 Fronta Polisario.

Válčící strany se sice dohodly na referendu, které se mělo konat už v roce 1991, k tomu ale až dosud nedošlo. Maroko i Fronta Polisario se totiž rozcházejí v názorech na podmínky hlasování.

Obě strany se snažily změnit demografickou strukturu obyvatelstva, zejména Maroko přivedlo do oblasti o velikosti zhruba Velké Británie po roce 1975 několik set tisíc lidí. V Západní Sahaře nyní žije asi půl milionu obyvatel, většina z toho v hlavním městě Laayoune.

Macronův krok vyvolal zlobu v Alžírsku, ale i na domácí politické scéně. Alžírsko stáhlo z Francie svého velvyslance a Francii obvinilo z porušení mezinárodního práva, podpory kolonialismu a upírání práva Sahařanů na sebeurčení.

Francouzská politická scéna se pak v názoru na Západní Saharu dělí podle toho, zda jde o pravici, či levici. Šéfka Zelených Marine Tondelierová označila Macronovo rozhodnutí za „historickou chybu, kterou udělal jediný muž v čele státu bez vlády i parlamentní většiny“.

Za „ukvapené gesto v rozporu s mezinárodním právem“ považuje Macronův dopis i zástupce krajně levicového hnutí Nepoddajná Francie Hadrien Clouet, jehož citovala televize BFM.

Naopak pravicoví Republikáni si myslí, že bylo načase „vzít v potaz realitu“. Souhlas s prezidentem netradičně vyslovila i opoziční vůdkyně Marine Le Penová, která považuje Západní Saharu za nedílnou součást Marockého království.

Zatímco během svého prvního mandátu se Macron snažil o sblížení s Alžírskem, nyní vyšel vstříc jeho regionálnímu rivalovi. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Jak informovala francouzská stanice RFI, hned 1. srpna vyhrála francouzská společnost Egis Rail zakázku na pomoc s řízením projektu na vlakové spojení mezi městy Kénitra a Marrákeš.

Ekonomické sbližování Francie a Maroka ale už probíhá několik měsíců. Francie si přeje zvýšit své investice v Maroku do vodárenství, udržitelných energií a dopravy, a to i v saharských provinciích.

„Je to znovuobjevení hospodářského partnerství, v němž má Maroko mnoho projektů, ať už v oblasti infrastruktury, v obnovitelných zdrojích nebo v technologiích, které se neomezují jen na Maroko, ale zasahují do celého západoafrického prostoru,“ řekl RFI Abdalmálik Aláví, prezident Marockého institutu strategických informací.

Stažení alžírského velvyslance z Paříže nemusí být na druhou stranu spojené s ekonomickým útlumem. Francouzské investice v Alžírsku sice za Marokem zaostávají, obchodní výměna mezi oběma zeměmi je ale srovnatelná.

Francouzi vyvážejí do Alžírska potraviny a průmyslové výrobky, opačným směrem putuje zejména plyn, díky němuž není Francie závislá na Rusku. Obchodní kontrakty jsou v tomto případě silnější než politické spory, shodují se experti.