Má Čína novou vojenskou základnu? USA se bojí o své postavení

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když Kambodža v roce 2022 podpořila rezoluci OSN odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu, mohlo se zdát, že to značí posun v její zahraniční politice a odklon od tradičně pročínského postoje.

Postoj k válce na Ukrajině možná upevnil vztah Kambodže se Západem, nedávný vývoj na jižním cípu asijské země však opět ukázal, kdo je tady skutečně pánem. Satelitní snímky z kambodžské námořní základny Ream po většinu letošního roku registrovaly dva našedlé obrazce pravidelně zde kotvící.

Ukázalo se, že patří čínským válečným lodím o výtlaku 1500 tun. Navíc nově vybudované kotviště a přilehlé doky jsou dostatečně velké na to, aby pojmuly i mnohem větší plavidla. Dokonce tak velká, jaká kambodžské námořnictvo vůbec nemá.

Je to jen další kapitola o expanzi čínského vlivu.

Pekingu se během posledních let podařilo v Jihočínském moři bez většího pozdvižení přeměnit útesy v umělé ostrovy s letišti a infrastrukturou a základnami pro raketové systémy. Vodami tak proplouvají lodě cizích mocností, vojenská letadla provokativně testují vzdušné obranné linie i trpělivost sousedů.

Spojené státy zase díky dohodě s Filipínami získaly přístup k dalším vojenským základnám v Jihočínském moři, jak jsme informovali zde.

„Většina států jihovýchodní Asie se tradičně snaží balancovat mezi Čínou a USA a udržovat funkční vztahy s oběma velmocemi. Čína je vnímaná hlavně jako klíčový ekonomický partner, kdežto Spojené státy představují zejména důležitou bezpečnostní garanci, obzvlášť pak vůči Číně,“ říká pro Seznam Zprávy odborník na čínsko-evropské vztahy Richard Turcsányi z Central European Institute of Asian Studies (CEIAS).

Jihovýchodní Asie je pro Čínu unikátně důležitý region, na který se zaměřuje dlouhodobě a využívá pro to veškeré dostupné zdroje. Nejen ekonomické, ale také vojenské.

Trvalou vojenskou přítomnost Číňanů na kambodžském území tamní vláda opakovaně popírá a odvolává se na ústavu, která trvalou zahraniční vojenskou přítomnost v zemi zakazuje. Přítomnost Číny na jejím území je dle Kambodže ryze ekonomická.

Podle Turcsányiho je oficiální postoj Kambodže „politickou povinnou jízdou“. „Současný režim v Kambodži je vůči Číně velmi přátelský a taková vyjádření bych nebral vážně. Z toho, co víme, je základna minimálně vhodná pro dvojité užívání, tedy i vojenské, a že se tam čínské lodě zdržovaly,“ dodává odborník.

Spekulace nad možnou čínskou základnou v Ream probíhají už roky a znepokojují zejména Američany. V současné době má Peking více lodí než USA, ale daleko méně zahraničních vojenských základen. Konkrétně a oficiálně má Čína v současné době pouze jednu zahraniční vojenskou základnu, a to v africkém Džibutsku, kterou vybudovala v roce 2016.

Oproti tomu jich Spojené státy mají přibližně 750 – jednu rovněž v Džibutsku a mnoho dalších v zemích geograficky blízkých Číně, jako je Japonsko a Jižní Korea.

Ještě několik let zpátky pomáhaly základnu Ream na jižním cípu Kambodže modernizovat Spojené státy jako součást vojenské pomoci Kambodži v hodnotě desítek milionů dolarů ročně. USA však tuto pomoc po roce 2017, kdy byla zakázána hlavní kambodžská opoziční strana a její představitelé byli vyhoštěni nebo uvězněni, omezily, připomíná BBC.

Kambodžská vláda, která již byla stále více závislá na čínské pomoci a investicích, náhle změnila partnera.

Do roku 2020 byly v Reamu zbourány dvě budovy financované USA a začalo rozsáhlé rozšiřování tamních zařízení financované Čínou. Do konce loňského roku vzniklo nové molo - téměř totožné s molem dlouhým 363 metrů na základně v Džibuti a dostatečně dlouhé na to, aby se na něj vešla největší čínská letadlová loď.

Základna Ream v Kambodži nálepku oficiální čínské vojenské základny zatím nemá a je otázkou, kdy a jestli vůbec ji někdy mít bude. Faktem však je, že ji Čína pro tyto účely již využívá.

„Samozřejmě že tato možnost zvyšuje vliv Číny v regionu - vojenský i jiný. Předpokládám, že přinejmenším Vietnam z takového vývoje nebude mít radost a možná na něj bude reagovat snahou posilovat vztahy s USA. Čínská vojenská přítomnost v okolí Ream de facto znamená, že je Vietnam obklopený Čínou po celém obvodě svého pobřeží,“ vysvětluje Turcsányi.

Vietnam spolu s Thajskem patří k zemím jihovýchodní Asie, které v kontextu soupeření mezi Čínou a USA tíhnou spíše k Američanům.

„Vietnam má s Čínou hranici a teritoriální spory a celkově je vietnamská národní identita ve velké míře formulovaná jako protičínská. To souvisí s tím, že Vietnam vnímá svou národní historii jako boj o nezávislost proti tisícileté čínské okupaci,“ vysvětluje Richard Turcsányi.

Oproti tomu Kambodža často spolu s Laosem představují země, které se v posledních letech čím dál více přiklání k Číně. „To souvisí s více důvody - například nedemokratickým režimem, ale ve velké míře také s korupcí a oligarchickými skupinami, které profitují se spoluprací s Čínou. Roli sehrává také fakt, že Kambodža měla historicky dobré vztahy s Čínou i během studené války,“ dodává odborník.

Taková čínská pozornost v cizí zemi se však nikdy neobchází bez vedlejších efektů.

„Jako pravděpodobný scénář vnímám to, že se bude ekonomická a politická závislost Kambodže na Číně dále prohlubovat. Kambodža se může stát, a v určité míře to už probíhá, ‚uneseným státem‘, kde elita režimu přímo benefituje z kontaktů s různými čínskými aktéry. Často to ani nemusí být oficiální představitelé Číny, může se jednat o poloformální a neformální skupiny i v rámci Číny,“ vysvětluje expert.

Jako příklad uvádí různé infrastrukturní projekty, jakými jsou nově otevřené letiště v Siem Reap anebo plánovaný kanál ve Phnom Penhe.

Rostoucí angažovanosti Číny v Kambodže však evidentně nevyvolává nadšení u místních.

„Veřejné mínění je zajímavý faktor. Z různých indikací se zdá, že jsou mnozí Kambodžané vůči přítomnosti Číny velmi negativní. Je otázka, jestli v tom hraje roli nějaký veřejný tlak,“ přemítá odborník. „Je tak paradoxní, že státy, které mají vůči Číně nejvíc pozitivní politiku - Kambodža, Laos, Myanmar – zdánlivě mají veřejnost dost kritickou. K těmto státům však bohužel často nemáme dobrá data o veřejném mínění, takže toto tvrzení vychází trochu z anekdotických zpráv,“ dodává.

Vedle toho s sebou čínská přítomnost nese například růst a udržování korupce, kriminalitu, problémy s hazardem, obchodování s lidmi, výskyt kyber kriminálních sítí, které mají útočiště v regionu i díky zkorumpovaným politikům a následně útočí na lidi po celém světě, říká Turcsányi.

I možná proto podle čerstvého průzkumu The State of South East Asia, který proběhl na vzorku 1994 obyvatel jihovýchodní Asie, sleduje růst Číny s obavami 67,4 procenta dotázaných, o 3 procentní body více než minulý rok.

Čínský vliv v regionu roste už několik desetiletí a děje se tak na úkor USA a Japonska. Napětí v oblasti tak nemá na svědomí jen Čína, ale zčásti také Spojené státy. Ty se svého dominantního postavení nechtějí vzdát.

Průzkum ASEAN Studies Centre z  Yusof Ishak Institute mapuje také pozoruhodnou změnu nálad respondentů z jihovýchodní Asie. Obliba Číny vzrostla z loňských 38,9 % na 50,5 %. Tento trend je patrný zejména mezi respondenty z Malajsie (75,1 %), Indonésie (73,2 %), Laosu (70,6 %), Bruneje (70,1 %) a Thajska (52,2 %).

Naopak v případě USA došlo k poklesu popularity z loňských 61,1 % na letošních 49,5 %. Stále se však těší většinové podpoře Filipín (83,3 %), Vietnamu (79,0 %), Singapuru (61,5 %), Myanmaru (57,7 %) a Kambodže (55,0 %).

Pokud jde však o diplomatický vliv, je silným hráčem vedle USA a Číny ještě Japonsko. Podle Asia Power Index pro rok 2024 Japonsko předstihlo Spojené státy a dostalo se na druhé místo v žebříčku diplomatického vlivu, přičemž Spojené státy v roce 2020 poprvé od nástupu Trumpovy administrativy klesly v tomto měřítku moci na třetí místo.