Lže a podvádí. Ale podržel šéfa, a tak republikán sbírá funkce

„Nejsem zločinec, který podvedl celou zemi, vymyslel si fiktivní postavu a kandidoval za ni do Kongresu. Jsem na scéně už dlouho,“ uvedl pár týdnů zpátky v rozhovoru pro rádiovou stanici WABC republikán Geroge Santos. Bránil se tehdy tvrzením, že lhal ve svém životopise, který mu dopomohl ke křeslu v americkém Kongresu.

„Nebudu se na to vymlouvat, ale spousta lidí ve svých životopisech přehání nebo skutečnost trochu překrucuje. (…) Neříkám, že jsem se toho nedopustil,“ uvedl dále politik. Přiznání ke lžím tak nemohlo být jasnější.

I přes vlnu nevole, která se po zveřejnění jednotlivých podezření zdvihla, Santos zasedl v nově zvoleném Kongresu a vrhl se do práce. V úterý mu následně – navzdory tomu, že se přiznal k podvodům – připadly pozice ve dvou sněmovních výborech nižšího stupně (Výbor pro malé podniky a Výbor pro vědu, vesmír a technologie).

Ani jeden z těchto výborů není příliš atraktivní pro zákonodárce, kteří doufají, že se během pobytu v Kapitolu zviditelní. Už vůbec pak nejsou tak vysoce ceněné jako výbory, o které měl Santos usilovat skrze soukromé žádosti u republikánských lídrů (Výbor pro finanční služby nebo Výbor pro zahraniční záležitosti).

I když se republikánští lídři prozatím rozhodli, že se Santosem budou jednat jako s každým jiným členem sněmovny, jeho žádosti o lukrativnější pozice odmítli. Někteří předsedové se podle informací CNN politikovu zařazení právě do jejich výborů dokonce přímo bránili.

Roger Williams, texaský republikán a nový předseda sněmovního Výboru pro malé podniky, však rozhodnutí jmenovat Santose do svého výboru obhajoval. „Neschvaluji to, co řekl a co udělal. Myslím, že to ostatně nedělá nikdo. Není to moje role. Byl zvolen,“ vysvětlil politik pro CNN.

Santose k rezignaci odmítl vyzvat i Kevin McCarthy, republikánský předseda sněmovny. Ten prý o tom, že by Santos přikrášloval svůj životopis, nevěděl, vždy mu ale některé věci „vrtaly hlavou“. Politik by podle něj měl být nyní podroben etickému šetření a o jeho dalším osudu pak musí rozhodnout voliči v jeho newyorském obvodu, nikoliv zákonodárci.

McCarthy moc dobře ví, jak vzácná je většina, kterou Republikánská strana momentálně ve sněmovně má. Republikáni v ní drží 222 křesel a jak ukázala volba předsedy, s bezpodmínečnou loajalitou mnohých z nich McCarthy počítat nemůže.

Před dvěma týdny totiž byla veřejnost svědkem toho, že nejméně 20 republikánů nebylo ochotných z něj udělat předsedu komory. Santos je ale prozatím hlasem, na který se McCarthy může spolehnout. Pro kalifornského republikána hlasoval při každém z 15 hlasování a pokud by nyní musel odstoupit, McCarthy by ztratil spojence.

Pokud by navíc newyorský kongresman přišel o místo, uvolnilo by se křeslo v obvodu, který Joe Biden v prezidentských volbách získal s rozdílem osmi procentních bodů. Neexistuje tedy žádná záruka, že by Santosův nástupce byl republikán, a demokraté by nakonec mohli mít reálnou šanci zúžit republikánskou sněmovní většinu.

Pokud by potenciálním náhradníkem Santose však republikán byl, je pravděpodobné, že by nešlo o tvrdého konzervativce, a řady sněmovních rebelů by se tak nerozrostly. Spoléhat se na to však McCarthy nemůže.

Média se ovšem začínají zabývat otázkou, kde přesně na konzervativním spektru vlastně stojí sám Santos. I když se v předešlých letech prezentoval jako kandidát, který souzní s myšlenkou exprezidenta Donalda Trumpa na „obnovení skvělosti“ Spojených států, před loňskými volbami jako by naznačoval spíše mainstreamovější a umírněnější přístup.

Poté, co si ho během prvního dne nového Kongresu téměř žádný z kolegů nevšímal, si totiž na konci prvního týdne už našel své místo v nečekaných řadách a v dolní komoře Kongresu se začal objevovat po boku členů tvrdé pravice, včetně Matta Gaetze z Floridy a Marjorie Taylor Greeneové z Georgie.

Minulý týden pak například vystoupil v podcastu Bannon's War Room Stephena Bannona, bývalého poradce exprezidenta DonaldaTrumpa, který se podílel na snaze zvrátit výsledky prezidentských voleb z roku 2020. Do svého týmu navíc najal postavy, které mají vazby na radikální pravici nebo jsou samy součástí různých kontroverzí.

Právě i tyto faktory proto naznačují, že jeho postoje v Kongresu – pokud v něm zůstane po celé dvouleté funkční období – budou nejspíše více napravo než ty, které prezentoval v kampani.

Podle mnohých demokratů se Santos vůbec neměl odvážit na půdu Kongresu vstoupit a nejen oni dnes volají po politikově rezignaci. Aby se vzdal mandátu, požadují i někteří jeho republikánští kolegové, zatímco ostatní alespoň zintenzivnili dotazy na jeho kauzu.

Například republikán James Comer, který je šéfem sněmovního Výboru pro dohled, označil newyorského politika za „špatného člověka“. Upozornil ale i na to, že rozhodnutí o odvolání čerstvého poslance není na něm. K tomu může dojít až ve chvíli, kdy se zjistí, že porušil zákony o financování volební kampaně.

Tento scénář by však nemusel být až tak vzdálený. Minulý týden totiž byla k Federální volební komisi podána stížnost, která Santose obviňuje z nezákonného použití prostředků na kampaň k úhradě osobních výdajů a ze zatajení zdroje více než 700 tisíc dolarů, které republikán do volební kampaně vložil.

Santosův tým měl navíc také zfalšovat způsob, jakým finanční prostředky v průběhu kampaně utratil. Uvádí totiž desítky výdajů ve výši 199,99 dolaru, což je o jeden cent méně, než je hranice, nad kterou se musejí uchovávat účtenky.

Kauzu okolo politika uvedl do pohybu článek listu The New York Times, podle kterého Santos ve svém životopise nejspíše lhal o své kariéře, financích i rodinné historii. Později se pak v tomto duchu začala objevovat další zjištění a mnohým médiím se původní informace povedly nezávisle ověřit.