Jejich matky byly s míčem za ostudu rodiny. Teď muslimové v úžasu tleskají

Až v úterý foukne rozhodčí do píšťalky, bude mít 54letá Maročanka Fatima oči přilepené k televizní obrazovce. Matka dvou chlapců, která je ženou v domácnosti, kdysi také snila o fotbalové kariéře. V roce 1976 jí učarovali maročtí reprezentanti, když poprvé vyhráli Africký pohár. Fatima toužila být jako oni.

Na marockých pláccích platí nepsané pravidlo – spoluhráče si vybírá a rozhoduje majitel míče. „Vyplížila jsem se z domu s bratrovým míčem a šla hrát do sousedství s kluky. Neměli jinou možnost než mě nechat hrát,“ vyprávěla Fatima v rozhovoru pro server New Arab.

Zda měla talent a mohla něčeho dosáhnout, se nikdy nedozvěděla. Jeden ze sousedů, kterému vadil hluk hrajících si dětí, jí míč vypustil a rodičům si stěžoval na její ostudné chování. Hrát si s chlapci totiž tehdy lidé považovali za ostudu. A takoví byli i její rodiče. Dívku za fotbal potrestali a léta už míč neviděla.

„Za mých časů by byl potřeba k fotbalu muž, aby v tebe věřil. V mé rodině to nikdy nedělali,“ říká smířeně fanynka Lvic z Atlasu, které na mistrovství v Austrálii dokázaly ve skupině senzačně vyřadit Němky i Jihokorejky. Fatima tak nyní fandí nejen svým, ale i dívkám z dalších zemí, kde jim jejich fotbalové sny sabotovali muži.

Slova Fatimy potvrzuje i současný úspěch marockých fotbalistek – i za ním stál nejprve muž. Transformace marockého fotbalu začala před devíti lety, kdy se do čela Královské marocké fotbalové federace dostal Fúzí Likžá. V prvních třech letech se nový prezident svazu věnoval sice jen mužskému fotbalu, v roce 2017 ale vyslyšel hlasy volající po větším financování ženského sportu.

O dva roky později spustila marocká federace plně profesionální ženskou fotbalovou ligu, a to nejen první, ale i druhou. V zemi tak nyní působí 42 profesionálních ženských týmů a profesionální druhou nejvyšší soutěž pro ženy mělo Maroko jako první stát světa. Sedmdesát procent rozpočtu klubů včetně platů hráček hradí federace a všechny kluby musí mít i týmy pro dívky mladší 15 let.

Jak připomíná deník Le Figaro, v Maroku žije na šest milionů mladých ve věku 15–24 let. Potenciál je obrovský.

Když loni marocké reprezentantky hrály finále Afrického poháru žen, sledovalo je na stadionu v Rabatu 45 tisíc fanoušků. Lidé skandovali jména hráček stejně, jako to dělají v případě mužských fotbalových hvězd.

Na právě probíhajícím šampionátu na sebe Maroko upozornilo ještě dříve, než začalo vyhrávat. Média na celém světě informovala o hráčce Nuhaile Benzinaové, která v zápase proti Jižní Koreji nastoupila jako první sportovkyně v hidžábu. Světová fotbalová federace (FIFA) už sice zákaz hraní v muslimském šátku dávno zrušila, v některých zemích včetně Francie ale stále platí.

Úterní zápas Maročanek proti Francouzkám má sice jasného favorita v evropském týmu, v mnoha ohledech bude ale pikantní. Řada hráček z obou týmů se dobře zná, vždyť ve Francii si fotbalem vydělává na živobytí hned pět marockých reprezentantek. Francouzský kouč Hervé Renard v minulosti trénoval marocký národní tým mužů a Maroko pro změnu vede francouzský stratég Reynald Pedros.

Hned několik hráček si po postupu Maroka na šampionát vzájemně gratulovalo a přálo štěstí. Střelkyně vítězného gólu proti Kolumbii Maročanka Anissa Lahmariová se na hřišti potká s Grace Geyorovou, s níž svého času hrála v klubu Paris Saint-Germain a staly se blízkými přítelkyněmi. Francouzský tisk tak o zápase píše jako o „osmifinále mezi přáteli“, nebo dokonce o „jedné velké rodině“.

Kamarádství ovšem v úterý půjde na chvíli stranou: „Bude to velmi těžký zápas, pokud ale budeme ve stavu mysli, v jakém jsme teď, můžeme doufat, že postoupíme. Uděláme pro to všechno,“ slíbil Pedros citovaný deníkem Le Matin. Poté připomněl, že šampionát je plný překvapení.

Maročanky mají šanci nejen napodobit úspěch svých mužských kolegů z mistrovství v Kataru, ale i přesvědčit poslední domácí konzervativce, že časy se definitivně změnily. I v muslimském Maroku.