Bělorus žijící v Česku říká, jakou nastražil Lukašenko past na lidi v cizině

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Běloruský student Roman žije v Česku už osm let. V lednu bude skládat státnice, kromě toho si vydělává prací v nemocnici. V posledních dnech se ale ocitl ve velké nejistotě, protože mu příští rok v dubnu skončí platnost pasu. Nový dekret diktátora Alexandra Lukašenka přitom ruší pravomoci zastupitelských úřadů vydávat či prodlužovat lidem v zahraničí pasy a další dokumenty.

Stejně tak si osobní přítomnost u běloruských úřadů nově vyžadují i majetkové transakce, například nákup automobilu či bytu. Výměna pasu či občanského průkazu bude nyní možná jen na běloruském ministerstvu vnitra nebo zahraničí.

Návštěva rodné země s sebou ale nese četná rizika – často se totiž stává, že lidé vracející se ze zahraničí, například navštívit své rodiče, jsou doma zatčeni a uvězněni. Důvodem bývá nejen účast na demonstracích proti Lukašenkovu režimu, ale třeba i poslání peněz na fond obětem protivládních nepokojů z roku 2020 nebo také pomoc Ukrajincům bránícím se ruské agresi.

Roman se kvůli bezpečnosti obával zveřejnit své skutečné jméno, ale redakce ho zná. Sice nepatří k aktivistům, kteří proti diktatuře pravidelně vystupují, jedné demonstrace se ale v roce 2021 zúčastnil. „A jsou z ní fotky,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy s tím, že by pro něj návrat do vlasti nemusel být bezpečný.

Kromě toho se od září 2020 snažil pomáhat s umístěním běloruských studentů na české univerzity. „Psal jsem všem rektorům, aby přijali studenty, kteří doma trpí kvůli svým politickým aktivitám,“ říká Roman.

Hlavní důvod, proč se nechce vracet domů, je ale jiný: „Je jím služba v armádě. Trvá 18 měsíců a jít do armády, která spolupracuje s tou ruskou, opravdu nechci. Nechci s tím mít nic společného,“ vysvětluje Roman, podle něhož žije v Česku asi sedm až osm tisíc Bělorusů, a problém s doklady jich prý proto bude řešit nejspíš hodně.

Co teď bude dělat, zatím neví. První možností, na kterou se chce v příštích týdnech zaměřit, je získání cizineckého pasu, nejdříve ale musí zjistit podmínky, za nichž je Česko vydává.

„Cestovat teď můžu, nejdůležitější doklad je povolení k dlouhodobém pobytu na území ČR. Problém je v tom, že každý rok žádám o jeho prodloužení, vždy na základě aktuálního platného pasu. Co se bude dít, až bude pas neplatný, nevím,“ obává se.

Běloruské úřady mají informace o všech lidech, kteří posílali peníze do fondu na pomoc obětem represí, protože vše probíhalo přes facebookový účet, a tedy veřejně. Režim také pravidelně pořizuje fotodokumentaci z demonstrací a podle snímků identifikuje jejich účastníky, na něž rovněž čeká vazba.

Na dotaz serveru Zerkalo, co mají nyní Bělorusové žijící v zahraničí dělat, měl poslanec Gennadij Davydko jednoduchou radu: mají se vrátit do vlasti a odpykat si trest. „Běloruského pasu je potřeba si vážit,“ prohlásil politik, který předsedá Stálé komisi pro lidská práva, národní vztahy a média.

„Pokud se nikdo nedopustil žádných zločinů či přestupků, dveře jsou pro něj vždy otevřené. A mají pasy, pokud mají běloruské, měli by si jich vážit, používat je a vrátit se do vlasti. Je-li to nutné, odpykejte si trest a pracujte normálně ve svobodné, spravedlivé a čisté, mírumilovné zemi,“ prohlásil.

Otázkou je, k čemu nyní budou sloužit běloruské konzuláty v zahraničí. Podporovat mezi zeměmi vzájemný obchod sice mohou, vlastním občanům už ale neposlouží. Veřejným tajemstvím je, že slouží – podobně jako v případě Ruska – k umístění agentů KGB.

Jen v Německu fungují čtyři konzuláty – v Hamburku, Mnichově, Chotěbuzi a Bonnu. K tomu samozřejmě i ambasáda v Berlíně. Tři konzuláty má pak Bělorusko v sousedním Polsku. V Česku funguje jen pražská ambasáda a honorární konzul v Karlových Varech.

Od doby, kdy Lukašenko zmanipuloval prezidentské volby v roce 2020 a zahájil bezprecedentní represe, podle údajů Eurostatu Bělorusové obdrželi v Evropské unii přes 522 tisíc povolení k pobytu. Jen loni vydaly jednotlivé země EU 309 tisícům běloruských občanů taková povolení, píše polský deník Rzeczpospolita.

Zdaleka nejvíce povolení vydalo Bělorusům Polsko (285 tisíc), následuje Litva (13 tisíc) a Německo (1900). Polsko navíc vydává běloruským občanům, kteří mají pobytovou kartu nebo povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta EU, takzvaný polský cestovní doklad, který jim umožňuje cestovat do jiných zemí, aniž by měli běloruský pas.

Běloruská opozice vedená Svjatlanou Cichanouskou pak v litevském exilu připravuje vydávání opozičních pasů, o jejichž uznání jedná s různými zeměmi. Podle deníku Rzeczpospolita ale uznání běloruského opozičního pasu evropskými státy není příliš pravděpodobné.

„Zákon č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců nabízí řešení v podobě ‚cestovního průkazu totožnosti a cizineckého pasu‘, ale ne všechny okolnosti mohou být právním důvodem pro vydání těchto dokladů. Například všeobecná branná povinnost v Bělorusku takovým důvodem není,“ řekla pro Českou televizi Kryscina Šyjanoková, ředitelka Kanceláře demokratických sil Běloruska v ČR.

Šyjanoková proto navrhuje, aby Ministerstvo vnitra zvážilo plošné řešení pro všechny běloruské občany, kteří mají povolení k pobytu na českém území. Pokud k tomu nedojde, hrozí Romanovi a dalším Bělorusům nucený návrat do vlasti. A s ním i možný nástup do armády, případně i do vězení.