Londongrad? Číňané a Arabové mají větší vliv než Rusové, tvrdí socioložka

Londýn – oblíbená destinace turistů, ráj ruských oligarchů. Zatímco ti první turistické památky obdivují, ti druzí by si je s trochou nadsázky mohli koupit. Z metropole se jednoduše stala lokalita, do níž z kapes ruských miliardářů putují obří investice, a místo, kam se sbíhají cesty ruského finančního světa.

Podle kritiků je z Londýna také jedna velká pračka peněz – aparát, jenž umožňuje vysávat (někdy i pochybným či přímo ilegálním způsobem získané) miliardy liber z ruské ekonomiky a přeměnit je do blyštivých aktiv ve Velké Británii.

Na fungování „Londongradu“ se zároveň podílí představitelé britské politické i společenské smetánky. Namátkou: princ Michael, bratranec královny Alžběty II., tajně dostával od ruského oligarchy Borise Berezovského tisíce liber, pro vládní Konzervativní stranu jsou ruské peníze zase zcela otevřeně potřebné palivo.

Seznam Zprávy se spojily na lince Praha–Londýn s Elisabeth Schimpfösslovou z Aston University v britském Birminghamu. Odbornice se otázce ruských elit věnuje ve svém výzkumu a v textu mimo jiné vysvětluje, proč si bohatí Rusové vybrali jako svůj druhý domov právě britskou metropoli. Mluví také o tom, že ne každý oligarcha propíraný v médiích je skutečně oligarchou. A popisuje, jaký vliv mají tito lidé na britskou politiku.

Do Londýna a Velké Británie se bohatí Rusové začali stahovat už v devadesátých letech kvůli znepokojivé míře úmrtnosti mezi ruskými podnikateli. „Do britské metropole raději přesídlili své rodiny, aby byly v bezpečí – aby jejich děti třeba někdo neunesl. Po přelomu tisíciletí pak přišla mnohem větší vlna Rusů, kteří zbohatli díky ropnému průmyslu,“ vysvětlila socioložka.

Londýn se stal podle Schimpfösslové pro oligarchy a bohaté Rusy destinací číslo jedna: „New York je také přitahoval, ale byl příliš daleko. A navíc – americký právní systém? To je úplně jiný příběh než ten, který máme ve Velké Británii. Ve Spojených státech by jim hrozilo mnohem více, Britové jsou prostě v mnoha ohledech laxnější. Každopádně Londýn byl blíž, ideální místo pro to, aby mohli vydělávat peníze v Rusku a zároveň řídit své investiční projekty na Západě a v celém světě. Londýnské elitní kruhy jsou navíc otevřené novým lidem.“

Ve Spojeném království šlo prostě všechno snadněji než jinde po Evropě. Zajistit dětem prestižní vzdělání i začít nový byznys. Navíc pro ty, kteří rozuměli tamnímu právnímu systému, se otevřelo další moře možností – mohli v něm totiž najít nespočet kliček a skulinek, které následně vytvořily prostor pro praní peněz.

„Teď tu funguje celý sektor plný advokátů, realitních makléřů a investičních poradců, kteří se umí pohybovat v právním systému tak, aby se jejich klient nedostal za hranice zákona,“ podotkla expertka.

Britský premiér Boris Johnson v minulých dnech oznámil, že kvůli válce, již na Ukrajině vyvolalo Rusko, si došlápne na jednotlivce i společnosti s vazbami na Kreml. A že praní ruských peněz ve Spojeném království učiní přítrž.

„Doufám, že se pletu, ale je to podle mě blamáž. Johnson mluví o opatřeních, která nechce ve skutečnosti použít,“ řekla Seznam Zprávám Schimpfösslová. Současné tvrdé rétorice britského kabinetu nicméně předcházely týdny vývoje. Zpočátku se k žádné větší akci totiž konzervativní vláda neměla.

„Týden před propuknutím války se ruští oligarchové v Londýně v panice pokoušeli o lobbing v britských elitních kruzích. Johnson pak přišel s prvními individuálními sankcemi, jež ale sankcemi ani pořádně nebyly. Namířil je proti třem ruským oligarchům – Gennadiji Timčenkovi a Borisi a Igorovi Rotenbergovým. Ale: jeden z nich nemá v Británii prakticky žádné zájmy a Rotenbergovi tu vlastní pár bytů pro vlastní užití,“ podotkla Schimpfösslová.

Premiér tak podle ní tímto způsobem vzkázal ostatním, „skutečným“ ruským oligarchům, že mohou v klidu spát: „Byl to takový signál, který naznačoval, aby byli v klidu, že je má vláda ráda, hlavně jejich peníze. Veřejnost ale začala, s tím jak se vyvíjely události na Ukrajině, na kabinet tlačit. Načež ministerský předseda oznámil, že se ‚těm podvodníkům postaví‘.“

Odbornice, jež se věnuje sociologii elit a soustředí se zejména na ty ruské, poukázala na to, jak se v posledních týdnech proměnilo vnímání nálepky „oligarcha“. „Teď se tak říká každému druhému člověku z Putinova okolí – státním i bankovním manažerům. Když se podíváte na unijní, britské a taky americké sankční seznamy, dosud jsme tam těch, kteří by odpovídali klasické definici oligarchy, viděli jen pomálu,“ uvedla.

„Klukem z plakátu“ na současné britské sankce je teď jistě Roman Abramovič, ruský miliardář a majitel londýnského fotbalového klubu Chelsea. Sankční opatření namířená právě na něj a dalších šest oligarchů oznámila britská vláda ve čtvrtek.

„Všichni ho znají, je to dobrý úlovek. Velká část jeho života je spojená se Západem, sankce tedy budou mít velký dopad – ne jako na Putinovy kamarádíčky z Kremlu, kteří jsou uklizení v Rusku a nikdy nečekali, že by je Západ nějak vřele uvítal,“ vysvětlila Schimpfösslová.

Významnými položkami na seznamu Abramovičova majetku, na nějž dosáhnou britské úřady, jsou jistě Chelsea FC a podíly v různých firmách – třeba těžební společnosti Evraz. V Londýně nicméně vlastní mimo jiné sídlo s patnácti ložnicemi v Kensington Palace Gardens, prominentní části metropole, a moderní penthouse nad Temží.

Abramovič byl v hledáčku britské vlády už v roce 2018 – poté, co britsko-ruské vztahy narazily na nové dno kvůli otravě bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala v anglickém Salisbury.

„Tehdejší premiérka Theresa Mayová plamenně mluvila o tom, jak ‚těm lidem nedovolí, aby setrvávali na britské půdě‘. A výsledkem toho všeho bylo, že Abramovičovi neprodloužili víza. To byla velká věc, ostatní oligarchy to znervóznělo. Nic víc se ovšem nestalo, Abramovič posloužil jako obětní beránek. Nějaký reálný dopad to ale nemělo, oligarchové v Londýně tráví jen pár měsíců ročně, musí se kvůli byznysu držet blízko Kremlu. A Abramovičovi pak mimochodem úřady stejně dovolily se vracet, kdykoliv bude potřebovat,“ objasnila socioložka.

Dalším velkým jménem je například Oleg Děripaska – podle britského deníku The Daily Mail má jeho bohatství hodnotu asi dvou miliard liber, tedy 60 miliard korun. Rus stojí v čele několika velkých ruských společností a podíl má mimo jiné v evropském stavebním kolosu Strabag a mnoha dalších společnostech. Podle listu The Guardian platí za „nejoblíbenějšího průmyslníka“ ruského lídra Vladimira Putina se známostmi ve vysokých patrech britské i ruské politiky.

V Děripaskově realitním portfoliu je několik exkluzivních nemovitostí v Londýně i hrabství Surrey, kde mu patří sídlo Hamstone House. Stejně jako Abramovič i Děripaska obsadil v Londýně jednu z nejelitnějších adres vůbec – vlastní rezidenci na Belgrave Square, kterou podle Financial Times pořídil pro svou rodinu. Ta má k dispozici soukromé kino, tureckou saunu a vlastní tělocvičnu.

Ruští oligarchové mají, jak již bylo zmíněno, vazby na britské politiky. Už léta britská média propírají sponzorské finanční dary, které do kasy Konzervativní strany plynou z ruských kapes. Mají ale ruské peníze přímý vliv na britskou politiku?

„Dívala bych se na to spíš tak, že jsou oligarchové pro řadu politiků, a to se bavíme i o těch na úplném vrcholu, lukrativními osobnostmi. Spíš než o samotnou snahu ovlivňovat britskou politiku jde o jednotlivé výměny, které jsou výhodné pro obě strany – politika a oligarchu. Nejde o nátlak, na to ani nemají tolik moci,“ upřesnila socioložka Schimpfösslová.

Ačkoliv si Londýn za svůj druhý domov vybralo mnoho ruských miliardářů, na státní úrovni jsou vztahy Velké Británie a Ruska paradoxně dlouhodobě mrazivé. Do začátku letošního března přitom fungoval spolek zvaný Westminsterské ruské fórum, jenž byl rozpuštěn osm dní po začátku ruské invaze na Ukrajině. Vysoko v jeho struktuře působili na počátku jeho fungování vlivní konzervativci.

Pro zajímavost: původně se spolek při založení v roce 2012 jmenoval Konzervativní přátelé Ruska. Jenže ještě téhož roku vyšlo najevo, že se drží příliš blízko ruským úřadům, a tedy i Kremlu. Kvůli kontroverzím z jeho rady odešli konzervativní poslanci, již byli jejími členy, a skupina se po kritice přejmenovala.

Formálně je nicméně atmosféra mezi Moskvou a Londýnem napjatá. A to už nejméně od roku 2006, kdy na konci listopadu došlo k otravě zběhlého ruského agenta Alexandra Litviněnka v jeho londýnském exilu. Ještě před svou smrtí z toho Litviněnko otrávený radioaktivním poloniem 210 obvinil ruského lídra Putina.

Otevřeně nepřátelské vztahy lehce rozmrzly s příchodem ekonomické krize o pár let později a také nástupem konzervativce Davida Camerona do čela Británie. Ten chtěl kvůli krizi rozšířit obchodní příležitosti právě i do Ruska – v roce 2012, kdy se v Londýně konaly letní olympijské hry, dokonce britský premiér osobně přivítal Vladimira Putina jako svého hosta.

O dva roky později ale Rusko anektovalo ukrajinský Krym a vztahy opět citelně ochladly a do současnosti k jejich obrodě nedošlo.

Vliv ruských oligarchů na Londýn a Velkou Británii nicméně představuje linku, která se s linkou britsko-ruských vztahů protíná jen občas. A svým způsobem jde o chiméru, jež si možná získala větší mediální pozornost, než jakou by si podle Schimpfösslové reálně zasloužila.

„Jistě, ruští oligarchové mají tady v Británii větší vliv než třeba v Rakousku nebo Německu. Ale realita je taková, že ačkoliv se to tak říká, Rusové Londýn ‚nevlastní‘. To spíš Arabové a Čínané. A jasně, Londýn se pro ruské oligarchy stal metropolí číslo jedna – otázkou ale zůstává, jak velký vliv nakonec mají. Třeba právě v porovnání s těmi čínskými,“ podotkla Elisabeth Schimpfösslová.

Představa o vlivných ruských oligarších a jejich všudypřítomných chapadlech je nakonec podle odbornice z birminghamské Aston University přehnaná: „Narativ, který tu koluje, se týká konkrétně Rusů, kteří si podle něj ‚koupí pěkný britský dům a zničí ho svým nevkusem‘. Nemluví o ‚superbohatých lidech‘ všech národností, kteří přijdou do Londýna a budou si s ním dělat, co chtějí. A tyhle rychlé závěry nakonec mohou být víc ke škodě než užitku.“