Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slovensko v pátek zažilo jednu z největších demonstrací za poslední roky. Sérii protestů, které se konaly po celé zemi, spustily výroky premiéra Roberta Fica o údajném pokusu o státní převrat, z jehož plánů obvinil tamní opozici a nevládní organizace.
„Ve společnosti postupně roste větší a větší averze vůči vládě, ale nemyslím si, že lidé v ulicích změní poměr sil nebo přivodí pád premiéra,“ odhaduje další vývoj v rozhovoru pro Seznam Zprávy slovenský sociální antropolog Juraj Buzalka.
Podle něj ve slovenské společnosti existují dvě skupiny, které proti sobě stojí - ta, která je radikalizovaná Ficem a alternativními politickými silami, a ta, která bojuje za udržení statusu quo. Mezi nimi stojí třetí skupina, která se teprve postupně probouzí.
„Uvidíme, jak dlouho jí to bude trvat. Myslím, že tato skupina je rozhodující a že se nakonec přihlásí nebo přikloní k té demokratické třetině,“ usuzuje.
Na páteční demonstraci v Bratislavě se podle organizátorů sešlo okolo 60 tisíc lidí, podle střízlivějších odhadů 35 až 40 tisíc, což z ní i tak dělá jednu z největších manifestací v posledních letech. Co to podle vás vypovídá o náladě ve slovenské společnosti?
Našlo se větší procento lidí, kteří už toho mají dost a chtěli vyjádřit svůj názor. Nevím, jestli bylo dosaženo kritického čísla. Odhaduje se to na procenta, která reprezentují danou lokalitu. Někde se to dosáhlo, někde ne. Uvidíme, jestli to bylo dostatečné. Vláda se tváří, že se jí to netýká.
Na plakátech stála hesla jako „dost bylo Fica“. Dospěla podle vás už situace do bodu zlomu?
Zlom asi demonstrace nezpůsobí. Podle mého názoru Ficovi mnohem víc záleží, a musí záležet, na tom, jak jsou rozloženy síly v parlamentu.
Tam je situace patová a nevypadá to, že by se to v nejbližších týdnech vyřešilo. Sám Fico řekl, že tomu dává čas do března. Možná jen blafuje, ale minimálně do března se podle mě nic nezmění.
Reportáž z páteční demonstrace
A ano, ve společnosti postupně roste větší a větší averze vůči vládě, ale nemyslím si, že lidé v ulicích změní poměr sil nebo přivodí pád premiéra. Nálady ve společnosti bych tedy nijak nepřeceňoval. Ano, je těžké se na to dívat nějakým kulturním filtrem měšťanským a liberálnědemokratickým. To je stále ten režim, který na Slovensku panuje, ale víceméně dochází k radikalizaci dříve sociálnědemokratické strany. Lidé jsou nespokojení, ale ještě to bude trvat.
Dalo by se charakterizovat, co protestující Slováky pobuřuje nejvíce?
Pravděpodobně ta až absurdní tvrzení, různá mobilizační schémata, kterými premiér a jeho suita oslovují zejména své voliče a voliče radikální a ještě radikálnější. Přebírají pravděpodobně i fašistické voliče a ty výrazně i národně orientované.
V tomto smyslu to vidím tak, že vláda nebo zejména strana Směr se radikalizuje, protože nemá kam jinam jít. Pokud si chce udržet podporu, která v tuto chvíli stagnuje, ne-li klesá podle průzkumů už několik měsíců, tak tohle je způsob, jak toho dosáhnout. Stále podle mě mohou vyhrát volby, kdyby byly do půl roku.
Prohlédněte si galerii z pátečního protestu v Bratislavě:
Jak moc je slovenská společnost v tuto chvíli polarizovaná?
Já o tom už dlouhodobě nemluvím jako o polarizaci, ale říkám, že část společnosti je radikalizovaná, zejména Ficem a těmi alternativními skupinami, řekněme politickými, nacionálními, fašistickými a dalšími. A pak je tu druhá část - možná stejně velká, řekněme, že má nějakou třicetiprocentní podporu - ta hájí status quo, tedy liberálnědemokratický režim, snaží se chránit brzdy a rovnováhy, instituce a tak dále.
Mezi nimi je skupina, která se teprve postupně probouzí. Uvidíme, jak dlouho jí to bude trvat. Myslím, že tato skupina je rozhodující a že se nakonec přihlásí nebo přikloní k té demokratické třetině.
Taková je situace, jenom nevíme, jak dlouho to bude trvat. Už s tím ale máme na Slovensku zkušenosti, když lidé přijdou volit. To se většinou nestává, účast je okolo 60 až 65 %. Když jsme ale porazili Mečiara v roce devadesát osm, tak to bylo okolo 83 %. Musí přijít volit lidé, kterým na tom bude opravdu záležet, a ti je pak pošlou do smetiště dějin. Kdy se ale budou volby konat, se teď nedá říct.
A existuje nějaký recept, jak uklidnit bouřlivé emoce na Slovensku, jak opět překlenout propasti mezi lidmi?
Nevím o tom, že by teď něco takového existovalo. Vždycky připomínám, že politický konflikt je jedna věc a každodenní život lidí je věc druhá.
Jsou rodiny, kde se o politice záměrně nemluví. Velmi mi to připomíná mečiarismus, kdy tady též byly obrovské politické příkopy, ale v konečném důsledku jsou ti lidé odsouzeni k tomu, aby spolu žili. Nevyměníte vlastní rodiče nebo kamarády z dětství, kteří se zbláznili nebo zradikalizovali natolik, že se s nimi nedá mluvit a skáčou na ty nejlacinější propagandistické výroky premiéra, kterému už 500 psychologů a psychiatrů řeklo, že potřebuje péči a měl by se zamyslet nad tím, jestli ještě může vykonávat tuto práci.
Pod to, aby odešel, se podepsaly další tisíce akademiků, vyjádřilo se i předsednictvo slovenského skautingu a církevní představitelé. Takže on (Fico, pozn. red.) jde proti proudu.
Premiér Fico se v některých svých výrocích z posledních týdnů zmínil také o možném vystoupení z Evropské unie a NATO. Jak moc citlivé je toto téma pro slovenskou společnost?
Myslím si, že v tomto případě je třeba ocenit opozici, že se do toho hned pustila. Slovenská společnost je samozřejmě většinově proevropská. Okolo 60 až 70 % lidí si uvědomuje, že je to velký přínos, zdroj stability. Navíc máme euro, které je pevnou kotvou.
Opozice to velmi pěkně začala používat proti Ficovi. Místopředseda parlamentu (Tibor Gašpar, pozn. red.), který je známým konspirátorem, dříve podepsal směšná prohlášení o spiknutí proti migraci. Jinak má vystudovanou tělesnou výchovu, sice byl policejním prezidentem, ale je to člověk, který asi nemá příliš sofistikované vnímání světa. On se takto vyjádřil a myslím, že Fico velmi litoval, že to vyšlo najevo, protože teď se to používá proti nim.
Ani voliči Směru nechtějí vystoupit z EU. Takže to bylo spíš takové nedopatření, možná nějaká politická hloupost, teď to hasí. Takže si nemyslím, že by to skutečně hrozilo.
Premiér to každou chvíli popírá. Já ho moc neposlouchám, ale z přepisů toho, co například v minulých dnech zaznělo ve Slovenském rozhlase, vím, že říkal, že nikdo nechce odnikud vystupovat, ani z NATO. Slováci jsou dokonce rádi i v NATO, cítí se tak nějak bezpečně. Premiér marně tvrdí opak.
Je to zvláštní, že to tak funguje. Jde spíš o otázku politické performativity, je to znak politické kultury, že se premiér vyjadřuje tímto stylem. Podobně je to mimochodem i s tím rusofilským zaměřením. Nikdo do Ruska skutečně nechce ani nechce být součástí ruského světa, ale funguje to jako určitá komunikační strategie.
Jako jeden z velkých problémů slovenské společnosti se často zmiňuje odchod vzdělaných lidí ze země. Může podle vás současný dramatický vývoj tento trend ještě posílit?
To je už dlouhodobě zásadním problémem naší země. Je to obrovská ztráta pro budoucnost a prosperitu. Velmi složitá věc. Nevím, jestli se to nyní posílí. Myslím, že to nezávisí zcela na současné vládě, i když ta tomu samozřejmě nepomohla.
Je to dlouhodobý problém země, která nemá strategii, jak přilákat mladé lidi zvenčí, aby zde studovali, a Slováky, aby se vrátili zpět. Slovensko nemá žádnou návratovou politiku, žádnou seriózní, propracovanou imigrační politiku, vůbec žádnou rozvojovou politiku.
Směr nikdy nenabídl žádný program, rozvoj, žádnou seriózní analytickou vizi země. Je konzumentem moci, je to velmi prázdná strana, která žije jen z toho, že je u moci, a šíří mezi lidmi nenávist a zlobu, protože negativní kampaň a populismus jí dávají kredit.
To, že mladí lidé odcházejí, je tragické pro zemi a pro její budoucí prosperitu, ale nevyřeší to jen Ficův odchod. I kdyby odešel, vůbec to neznamená, že by se lidé začali vracet.
