Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Válku zažívají ukrajinští civilisté už více než dva roky.
Přesto se snaží fungovat co nejvíc „normálně“ to jde. Pokračují ve svých životech, chodí do práce, a pokud to jde, tak se i baví a randí.
Seznam Zprávy oslovily tři Ukrajince, aby popsali, jak se proměnil jejich společenský život a vztahy. Dnes nabízíme rozhovor s Ljudmylou. „Je mi 32 let. Pracuji jako Key Account Manager v cestovní kanceláři. Žiju v Kyjevě, ale původně jsem z Poltavské oblasti,“ říká.
Jak ruská invaze na Ukrajinu, od jejíhož začátku uběhly už dva roky, proměnila váš společenský život?
Civilisté nemohou být z bezpečnostních důvodů v ulicích od půlnoci do páté hodiny ranní. V Kyjevě a téměř po celé Ukrajině tak platí noční zákaz vycházení.
Restaurace, kavárny a různé akce končí ve 23 hodin. Pokud plánujete někoho navštívit, musíte odejít okolo jedenácté, nebo zůstat až do pěti.
Jak se randí ve válce
Ksenia, Artem a Ljudmyla popsali, jak ruská invaze změnila jejich sociální život. Zatímco dříve navštěvovali noční kluby, teď s přáteli tráví čas hlavně doma. Setkávají se i v kinech a galeriích, kam chodí za ukrajinskou kulturou.
Máte vůbec náladu chodit ven a bavit se?
Tancovat nebo něco podobného nechodím. Společenský život se přesunul do divadel, muzeí a kin, jelikož teď zažíváme rozkvět ukrajinské kultury. Lidé se chtějí dozvídat víc o naší historii a kultuře.
Pro mě to teď není o zábavě, ale o setkávání se. Znám ale stále lidi, kteří na večírky nebo karaoke chodí a je to správné. Jsem ráda, že na to mají náladu. Když je ale hlášeno ostřelování, všechny podniky zavřou a jdeme se schovat do krytů. Je to otravné, ale taková je teď naše realita.
Také mám ráda stand-upy, které tu jsou oblíbené. Vypadá to, že humor, především ten o závažných tématech jako válka, smrt nebo okupace, pomáhá uvolnit napětí ve společnosti. S kamarády se také scházíme a hrajeme stolní hry nebo společně vaříme.
Matka s dcerou o životě na Ukrajině
Krystyna Rybačok žije v ukrajinském hlavním městě Kyjev, její matka Svitlana v osmitisícovém městečku Kozova na západě Ukrajiny. Od frontové linie je dělí stovky kilometrů, válka ale i tak silně ovlivňuje každodenní život obou z nich. Promluvily o tom v otevřeném rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Je to společenské dilema - zda je v pořádku se v době války bavit. Moji přátelé na frontě říkají, že nesoudí lidi, kteří se baví, protože oni bojují za to, aby se na Ukrajině mohlo žít normálně. Ale samozřejmě, pokud jste doma a socializujete se, měli byste přispívat, dobrovolničit, pomáhat armádě a být proaktivní.
Já výčitky kvůli tomu, že vedu „běžný společenský život“, nemám. Dokud pomáhám armádě, daruji, jsem proaktivní, šířím pravdu o válce, mluvím s kamarády ze zahraničí a popularizuji ukrajinskou kulturu.
Jak válka ovlivnila seznamování a randění?
Pro mě se nic nezměnilo. Je ale pravdou, že na začátku války mnoho lidí začalo své vztahy přehodnocovat. „Pokud teď zemřu, je to člověk, kterého jsem chtěla mít nablízku? Jak moc mě můj partner podporuje?“ přemítali.
Po této fázi si ale myslím, že zůstalo všechno při starém - s člověkem, se kterým prožíváte těžké časy, cítíte větší spojení.
Válka nás také donutila přehodnotit obecně ženskou a mužskou roli - otázku maskulinity, stres z nejisté budoucnosti nebo emocionální tlak.
Každopádně sdílený smutek, obavy, vzájemná podpora a budování odolnosti jsou podle mě k nezaplacení.
Ukrajina zažívá společenskou změnu
Ukrajinky si během války vybudovaly ve společnosti velmi výrazné postavení, a to navzdory silné patriarchální tradici. Je otázka, zda to vydrží i v dobách míru, říká pro Seznam Zprávy socioložka z Kyjeva Anna Kvitová, která se věnuje postavení žen v ukrajinské armádě.
Je těžké v těchto podmínkách udržovat přátelství?
Udržovat přátelství lze z mého pohledu normálně. Zjistíte navíc, kdo jsou vaši opravdoví přátelé a kdo vás dokáže podržet v těžkých časech. Občas se ale stává, že potřebujete podporu, ale nejste schopni ji dát někomu jinému. Přichází to na nás všechny ve vlnách.
Když ale začne ostřelování, je jasné, že se bojíte o rodinu i přátele a neustále jim píšete, abyste se ujistili, že jsou v bezpečí.
Je vůbec možné navazovat v této době nová přátelství a romantické vztahy?
Lidé navazují hodně vztahů. Když jsou nasazeni na frontě nebo třeba dobrovolničí.
Myslím, že jako národ jsme se stali klidnějšími. Uvědomujeme si, že smrt je všude kolem, a nikdy nevíme, kdy přijde konec. Lidé jsou tak odvážnější, méně v životě váhají, a to zejména ve vztazích. Vědí, že v jednotě je síla.
