Článek
Poté, co se za prodej drog dostal do ruského vězení, ztratil 35letý Aleksandr Mokin vůli žít.
Vlastní rodina ho zavrhla. Za mřížemi, kde si odpykával jedenáctiletý trest, čelil šikaně ze strany dozorců, za sebemenší prohřešky končil na samotce a kvůli chybějícím penězům si nemohl koupit ani základní potřeby, jako jsou zubní pasta či spodní prádlo.
Svému příteli se svěřil, že si připadá opuštěný a přežívá s pocitem viny z opakovaného upadnutí do závislosti na drogách.
Naděje mu svitla v létě 2022. To se trestaneckou kolonií č. 6 (IK6) začaly šířit zprávy, že vězeňská zařízení objíždí jeden z nejbohatších Rusů a nabízí milost těm, kteří přežijí šest měsíců bojů na Ukrajině.
„Nemůžu se dočkat, až k nám konečně dorazí,“ napsal svému příteli. „Moc bych si přál u toho být, i když vím, že to bude pravděpodobně cesta bez návratu.“
„Moc bych si přál u toho být“
Dočkal se na podzim, kdy se zakladatel vagnerovců Jevgenij Prigožin před ním a dalšími trestanci zjevil osobně.
Za šest měsíců na frontě nabízel svobodu a peníze. Zdůraznil ale, že mnozí se nevrátí.
Mokin společně s dalšími 196 spoluvězni narukoval týž den. O dva měsíce později byl po smrti. Ze skupiny rekrutů, kteří se na frontu vydali s ním, padl minimálně každý čtvrtý. Většina přeživších utrpěla vážná zranění.
Ucelený pohled na ruské trestance, kteří zamířili na Ukrajinu, přináší na základě dokumentů a výpovědí americký deník The New York Times.
Novináři uvádí, že získali jména a údaje 197 prvních rekrutů z IK6 a měli možnost zmapovat osud 172 z nich. S šestnácti, kteří se vrátili, mluvili, vyzpovídali i rodiny a přátele dalších.
Příběhy skládali i na základě záznamů na sociálních sítích, soudních dokumentů nebo databáze válečných obětí sestavené nezávislou zpravodajskou agenturou Mediazona.
Nábor za mřížemi
- Trestanecká kolonie IK6 leží u průmyslového města Čeljabinsk na Urale. Představuje rozsáhlý opevněný komplex kasáren a dílen. Jsou zde především vězni trestaní poprvé, kteří spáchali „závažné trestné činy“.
- Nábor vězňů letos v únoru od vagnerovců přebrala ruská armáda, která ho rozšířila. Ozbrojené složky začaly s nábory i ve vazebních věznicích nebo v zařízeních, kde zadržují migranty. Snaží se také více nalákat vězeňské veterány z řad vagnerovců.
- Pro ruská vězení je typický brutální kastovní systém. Například vězni nejníže v hierarchii, včetně drogových dealerů, jsou nuceni sloužit a stávají se terčem sexuálního násilí.
- „Jediné, co potřebujete k tomu, aby lidé stále narukovali, je vytvořit ve vězení špatné podmínky,“ řekla pro NYT Anna Karetnikovová, bývalá vysoká úřednice vězeňské služby v Moskevské oblasti, která na protest proti válce Rusko opustila.
Druhá šance
„Když jsou mobilizováni civilisté, odtrhnou je od rodin a práce, zatímco my nemáme co ztratit,“ vysvětluje vězeň a dnes i válečný veterán Aleksandr motivaci, proč vězni míří na frontu.
„Většinou jde o lidi, kteří uklouzli poprvé, ale uklouzli dost tvrdě,“ přidává se další bývalý trestanec Jevgenij, který se z fronty vrátil s nehybnou rukou.
NYT popisuje, že průměrných věk trestanců, kteří zamířili na bojiště, byl kolem 33 let. Většinou šlo o muže z menších měst a vesnic. Nejčastějším zločinem byl prodej drog a v průměru jim zbývalo odsedět si kolem pěti let. Jeden dostal například šest let za pěstování marihuany a pokus o prodej 40 gramů.
Velká část si odpykávala tresty za vraždy. Mezi nimi i muž s přezdívkou Vlk. Do vězení se dostal ve 20 letech, když při popíjení ubil dva lidi, jak vyplývá ze soudních záznamů. Nabídku vagnerovců tedy uvítal.
„Už jsem měl vězení dost. Uvědomil jsem si, že to není místo pro mě. Pochopil jsem to a převzal zodpovědnost za to, co jsem udělal,“ říká po návratu s tím, že nyní pracuje jako svářeč a studuje management.
Stavební dělník Nikolaj, odsouzený za prodej drog, prý narukoval z vlasteneckých důvodů. Zároveň chtěl vydělat peníze. I kdyby zemřel, vagnerovci rodinám padlých slíbili kolem 50 tisíc dolarů. To by, jak uvedl, vyřešilo jeho problémy s bydlením. „Nechtěl jsem být v očích dětí z naší vesnice tak špatný člověk… Nevzpomínaly by na mě jako na trestance, ale jako na člověka, který padl ve válce.“
Podle výpovědí nicméně mnohé vedly k odchodu na frontu i jiné důvody. Například možnost vykoupení a popasování se s pocitem viny.
Pro muže, kteří uvázli v krutých a nelidských podmínkách tamních věznic, představoval odchod na frontu rovněž způsob, jak získat zpět vlastní hodnotu a respekt společnosti, byť to zároveň znamenalo, že připraví o život někoho jiného. Přestali také být finanční zátěží pro své rodiny.
Mohlo by vas zajímat
Putin neuvádí do chodu revoluci, která by měla za cíl vytvořit „nového člověka“, jako se o to snažili Lenin, Hitler a Mussolini. Stáhl se na okraj svého dlouhého stolu a společnost umrtvil, píše publicista Teodor Marjanovič.
Trauma z války
Přeživší rekruti z IK6 se z fronty vrátili letos koncem dubna. Vojenské letadlo dosedlo v Čeljabinsku s asi 140 vězni na palubě.
„Zpočátku bylo těžké pochopit, že jsem měl takové štěstí. Že jsem se vrátil,“ líčí Nikolaj. „Prožíval jsem pocity šílenství hraničící s radostí.“
Většina vojáků popsala, že díky možnosti bojovat opět získali respekt společnosti. Například Sergeje při návratu v nové uniformě a s připnutými šesti medailemi vítala s pláčem jeho matka a zaražený otec. „Jejich pohled na mě se změnil, protože teď je každý ve vesnici respektuje… Jejich syn přivezl domů medaile z války.“
Vitalij s hrdostí popisuje, že se mu podařilo obnovit vztahy s odcizenou dcerou. „Všem ve škole říkala: ‚Táta je ve válce, táta je ve válce‘,“ vypráví.
Přeživší kromě vagnerovců vyjadřují vděčnost i prezidentu Vladimiru Putinovi, který jim udělil milost. „Strýček Vova mi odpustil, odpustil mně i mým bratrům,“ uvádí na Putinovu adresu Andrej, který nyní pracuje v textilním závodě. „Dal nám druhou šanci.“
NYT uvádí, že devět ze 120 veteránů svou šanci promarnilo a opět stanuli před soudem. Například za řízení pod vlivem alkoholu, drogové delikty či podvody.
Pro mnohé navrátilce je novou realitou život s válečným traumatem. „Nemůžu spát. Pomáhá jen alkohol,“ svěřuje se Sergej. „Musíte pochopit, že jsme chodili po střevech,“ dodává s odkazem na roztrhaná těla na bojišti.
„Vstal jsem, vzal si prášky, nasadil protézu, oblékl kompresní ponožku. Připravil si snídani, najedl se. Vzal si další prášky… To je všechno. Uplynuly dvě hodiny,“ popisuje svůj běžný den Jevgenij. „Řekli nám, že je vlast v nebezpečí, a my ji šli bránit, ale potom už nikoho nezajímá, co se s námi stane.“
Vagnerova armáda
Vagnerova skupina, někdy psána též jako Wagnerova, je soukromou „armádou“ zřízenou jedním z nejbližších spojenců Vladimira Putina.
Podle serveru Atlantic „Vagnerova skupina funguje jako nedeklarovaná pobočka ruské armády. Během vojenských operací pracují žoldáci po boku běžných ruských sil a jsou vyznamenáni ruskými vojenskými medailemi osobně Vladimirem Putinem.“
O invazi nepochybují
Reportéři z NYT dodávají, že mnozí veteráni nechtěli o svých prožitcích mluvit, shodli se ale, že zkušenost z fronty byla obecně brutální.
Nikdo pak nezpochybnil rozhodnutí Kremlu v souvislosti s invazí na Ukrajinu ani zločiny, které v zemi způsobili. Žádný veterán zároveň výslovně nepopřel drakonická disciplinární opatření uplatňovaná vagnerovci, která zahrnovala například popravy bojovníků obviněných ze zbabělosti nebo nekázně.
Vypověděli dále, že o tom, kdo přežil, rozhodovalo, v jaké se ocitl jednotce, kdo mu velel a jak moc si vážil lidského života.
Ruská vězeňská služba a ministerstvo obrany na dotazy neodpověděly, dodává NYT.
