Článek
Nedávné parlamentní volby nedopadly pro tábor francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nijak dobře. Vládní hnutí se svými spojenci sice zvítězilo, k absolutní většině v Národním shromáždění mu však chybí 44 poslaneckých křesel. Osud prezidentem plánovaných reforem je silně nejistý.
Macronův tábor ale odmítá tvrzení, že by byla země zablokovaná. Pro každý nový zákon si hodlá hledat ve sněmovně spojence.
Za Pyrrhovo vítězství odmítá výsledek voleb označit během rozhovoru pro Seznam Zprávy i opětovně zvolený poslanec Fréderic Petit, který věří, že vládnout půjde i bez absolutní většiny v parlamentu.
Nejdříve bych se vás zeptal, zda souhlasíte s hlasy mluvícími o tom, že se povolební Francii nedá vládnout?
Ne, s tím nesouhlasím. Parlament vypadá velmi podobně, jako kdybychom uspěli a schválili zákon o proporčním zastoupení. Myslím, že tam stále je většina rozumných a proevropsky smýšlejících poslanců, kteří mají vůli překonat společně krizi.
Koalice Spolu sice volby vyhrála, je to ale trochu Pyrrhovo vítězství…
Ne, to tak není. Pyrrhovo vítězství nastane v případě, kdy vyhrajete a pak všechno ztratíte. Tohle je ale jasné vítězství, jen připomínám, že pan Mélenchon (Jean-Luc, lídr levicové koalice, pozn. red.) má sotva 70 poslanců, i když tvrdil, že bude mít absolutní většinu. Je to tedy porážka pana Mélenchona a výhra vládní většiny, i když my sami nemáme absolutní většinu, což je nepříjemné.
Parlament, po jehož posílení dlouho volám, bude v tomto období pro ty, kteří pracují, a ne pro ty, kteří jen hrají politické divadlo. A to je dobře.
Jaký scénář bude podle vás mít za těchto okolností druhý mandát prezidenta Macrona?
Hodně pragmatické práce, která sjednotí Francouze. V parlamentu se bude hodně diskutovat o tématech, která hýbají veřejností, a nakonec se pro ně nalezne většinová shoda. Teď nemluvím o vládě a parlamentu, ale o veřejnosti. Ti, kteří dnes říkají, že jsou proti nám, často nejednají racionálně, ale spíše na základě emocí. Ve chvíli, kdy se uklidníme a zamyslíme, zjistíme, že se v mnoha věcech zase až tak moc nelišíme.
Marine Le Penová prohlásila, že penzijní reforma je po volbách pohřbená. Věříte, že ji i přes nynější složení parlamentu půjde schválit?
Paní Le Penová, to je divadlo. Ta reforma, kterou považuje za pohřbenou, tu ještě není. Důchody je třeba reformovat, změna ale nespadne z nebe, je potřeba na ní pracovat. Současný důchodový systém ve Francii je velmi nespravedlivý. Jak ho ale změnit, nikdo neví. Paní Le Penová by na reformě měla pracovat – více než pracovala při svém posledním mandátu – a předkládat nějaké návrhy a přijmout námitky, pak půjde Francie nahoru.
Fréderic Petit
- Jednašedesátiletý politik strany Demokratické hnutí (MoDem) je poslancem Národního shromáždění zastupujícím Francouze žijící v Německu, střední Evropě a na Balkáně.
- Vystudovaný environmentální inženýr pracoval několik let pro firmu Veolia, řídil i jednu z jejích dceřiných firem v Polsku, kde se zapojil do práce parlamentu.
- Poslancem byl zvolen poprvé v roce 2017, letos svůj post obhájil s ještě vyšším počtem hlasů.
- V parlamentu mimo jiné předložil letos v lednu rezoluci odsuzující režim běloruského diktátora Alexandra Lukašenka kvůli politickým represím i únosu letadla Ryanairu.
Koalice NUPES se stala hlavní opoziční silou v parlamentu…
Ne, to není pravda. Koalice NUPES neexistuje, máme tu pět politických stran, které si nerozumí ani v základních otázkách, neshodnou se například v pohledu na jadernou energii nebo ekologii. Takže to není skutečná koalice, ale jen předvolební koalice. Je to tedy spíše pět malých opozičních uskupení.
Pravdou nicméně je, že krajně pravicové Národní sdružení získalo historicky nejlepší výsledek ve volbách? Jak si to vysvětlujete?
Je důležité, aby dvacet procent populace mělo své zastoupení v parlamentu. Já jsem vždy v MoDem (Demokratické hnutí, političtí spojenci macronovců, pozn. red.) říkal, že je lepší, když bude Národní fronta (starý název Národního sdružení, pozn. red.) v parlamentu, než aby byla na ulici. Teď je v parlamentu, má svůj klub, ale nemá většinu.
Ve chvíli, kdy se jimi začneme zabývat, lidé uvidí, že velký počet jejich řešení prostě není uskutečnitelný. Já doufám, že když už jsou v parlamentu, budou pracovat. A když budou pracovat, zjistí, že jejich řešení prostě nejsou dobrá.
První mandát prezidenta Macrona začal krizí žlutých vest. Dá se volební výsledek číst jako jakási jejich odveta?
Ne, to vůbec ne.
A myslíte, že se dočkáme jejich návratu do ulic?
Já osobně jsem hodně diskutoval s lidmi, kteří žluté vesty podporovali. Žluté vesty politiku dělat nechtějí a nejsou schopny se dát dohromady a vytvořit stranu. Dnes nejsou žádnou politickou silou, je to spíše jistý druh sociálního hnutí. V každém případě je ale na politických stranách, aby zvedly ta legitimní témata, která žluté vesty přinášejí.
Když se podíváte na současné složení parlamentu, kde vidíte nejpravděpodobnější partnery pro vládní tábor?
V Národním shromáždění je 666 možných partnerů, je jím každý poslanec.
To jste dost optimista…
Vždyť já říkám, že nemáme absolutní většinu v parlamentu, mně to ale nevadí. Znamená to ale, že každý poslanec teď bude muset opravdu pracovat, pokud chce, aby šla Francie kupředu. Bude muset vysvětlovat, proč si něco myslí, a ne jen dělat divadlo před televizní obrazovkou. Každý den budeme muset pracovat, aby parlament znovu získal sílu, kterou má v demokracii mít.
My nejsme jediná země světa, kde je vláda bez absolutní většiny v parlamentu… Když lidé pracují, funguje to.
