Lépe na tom nikdy nebyla. Přesto na francouzské krajní pravici zuří válka

Bratrovražedná válka. I tak by se dal označit současný boj na francouzské krajní pravici, která zažívá před prezidentskými volbami imaginární primárky. Kandidáti, kteří mají podobné názory na zahraniční politiku, imigraci i řadu dalších témat, se přetahují o voliče i známé politiky.

Posledním příkladem zběhnutí od Marine Le Penové (šéfky Národního sdružení) k Eriku Zemmourovi je europoslanec Nicolas Bay. Politik, který patří dlouhá léta k nejviditelnějším tvářím lepenovců, opustil stranu za dramatických okolností. V úterý ho předsednictvo zbavilo veškerých funkcí a obvinilo, že už několik měsíců vynáší informace do Zemmourova tábora. Ve středu pak Bay, někdejší stranická dvojka, oficiálně ohlásil podporu bývalého politického komentátora.

„Kandidatura Le Penové vzbuzuje jistou lhostejnost,“ nechal se slyšet s tím, že četné „zvraty a neúspěchy“ šéfky strany vedou jen k nižší mobilizaci voličů.

Bay přitom není ani zdaleka jediným vlivným členem strany, který se přidal k „ostřejší“ konkurenci. Už 19. ledna změnil stranické barvy další europoslanec a šéf delegace Národního sdružení v Evropském parlamentu Jérôme Rivière. Pikantní je, že až do svého odchodu patřil mezi mluvčí kampaně Marine Le Penové. O ní prohlásil, že „není v situaci, kdy by prezidentské volby mohla vyhrát“.

O dva dny později ho následoval další europoslanec Gilbert Collard a na začátku února jeho kolegyně Maxette Pirbakasová. Ta si nebrala příliš servítky: lidé okolo Le Penové už prý netvoří politickou stranu, ale spíše klan, citoval ji server Franceinfo.

Odchod právě Pirbakasové k Zemmourovi mohl leckoho překvapit – politička pochází z ostrova Guadeloupe a má černou pleť. Zemmour je přitom většinou politického spektra označován za rasistu a xenofoba, v minulosti byl už také opakovaně odsouzen za šíření náboženské nenávisti. Pirbakasová je ale přesvědčena, že Zemmour není rasistou, protože „už byl na Guadeloupu“.

Národní sdružení mluví po Bayově odchodu o zradě a sama Le Penová řekla, že ho očekávala. Stranická dvojka Jordan Bardella nicméně tvrdí, že nejde o žádné „krveprolití“ – lepenovci jsou na ztráty zvyklí. Podle investigativního serveru Mediapart přišla strana od roku 2017 o polovinu (!) svých lokálních představitelů.

Poslední průzkum agentury Ifop pak naznačuje jisté oživení Zemmourovy kampaně. Zatímco po oznámení kandidatury se kontroverzní esejista rychle vyhoupl na druhé místo a předstihl stálici Le Penovou, v poslední době se spíš pohyboval kolem 15 procent na místě čtvrtém, až za kandidátkou konzervativních Republikánů Valérií Pécresseovou.

V průzkumu zveřejněném ve středu se ale dostal před Pécresseovou a od Le Penové ho dělí jediný procentní bod.

Tři pravicoví či krajně pravicoví kandidáti tedy zápasí o druhé místo, první obsazuje ve všech průzkumech stávající hlava státu (v tom posledním měla 26 procent).

Mezi Le Penovou a Zemmourem jsou sice mnohé programové průniky, zároveň se ale v řadě věcí liší. Šéfka Národního sdružení dlouhodobě mluví o „dediabolizaci strany“, tedy jejím posunu do hlavního proudu a distancuje se od otce zakladatele, antisemity Jeana-Marieho Le Pena.

Zemmour svými výroky naopak rád provokuje a tam, kde se Le Penová tváří umírněně, neváhá použít skandální výroky, za něž ho čekají soudy.

Rozdíl je i ve voličské základně obou krajně pravicových lídrů. Jak vysvětlil serveru Euractiv Mathieu Gallard, ředitel výzkumu v institutu Ipsos, liší se voličská základna sociálně i věkově.

Le Penová sází především na dělnickou třídu: hlas by jí dalo 34 procent dělníků, ale jen šest procent vedoucích pracovníků. U Zemmoura je rozdíl mnohem menší, jinak řečeno voliči častěji spadají do střední třídy a jsou bohatší.

Co se týče věku, volí Le Penovou hlavně lidé od 30 do 50 let, senioři pak podstatně méně. U Zemmoura je opět složení voličů pestřejší.

Podle Gallarda tyto rozdíly částečně vysvětluje fakt, že Zemmour se stal favoritem části bývalých voličů Republikánů, konkrétně konzervativce Françoise Fillona, jehož šance zhatil v roce 2017 skandál s fiktivním zaměstnáváním manželky.

Jistou výhodu má pak Le Penová v tom, že ji volí i ženy, Zemmourovy voliče tvoří převážně muži. Pro krajní pravici sice obvykle hlasují spíš muži, Le Penové se ale v posledních volbách podařilo tento handicap smazat. Zemmour však se svými antifeministickými výroky nejspíš příliš žen nepřesvědčí.

Sociolog Gallard navzdory rozdílům upozorňuje i na prostupnost mezi tábory obou kandidátů – pro mnoho voličů Zemmoura je Le Penová druhou volbou, což platí i naopak. Rozhodne tak prý schopnost vytvořit ze sebe v očích voličů obraz toho, kdo má šanci Emmanuela Macrona porazit. Času mají oba kandidáti ještě necelé dva měsíce.