Leopard proti želvám. Střet západního tanku s ruskými dopadl jasně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejkritičtější oblastí ukrajinské obrany je v současnosti východní část Doněcké oblasti, především okolí města Kurachove. Jde o otevřenou krajinu s terénem příhodným k útoku, ve které obránci mají málo vhodných úkrytů.

Především však ukrajinské jednotky v tomto směru zjevně nemají dost sil – zejména mužů, aby všechny vhodné pozice dokázaly adekvátně bránit. A ruské velení si toho je zjevně dobře vědomo. Snaží se využít současné převahy na bojišti a získat co nejvíce území.

U Kurachoveho používají Rusové svou klasickou taktiku: kde mohou, obchází města a vesnice, čímž obránce nutí k ústupu pod hrozbou obklíčení. Kurachove se pokoušejí ruské síly obejít po severní i jižní straně. A právě jižně od města došlo k události, která je v kontextu války de facto výjimečná a zároveň také banální.

U vesnice Dalne jižně od Kurachove totiž došlo k jednomu z mála doložených střetů západního tanku s tanky ruské, respektive sovětské provenience za celou dobu války.

Taktická situace byla jednoduchá: ruské síly vyrazily do útoku východním směrem. Rozbít takové útoky je obvykle úkolem minových polí, dronů a dělostřelectva. V daném případě ovšem čekal na ruskou kolonu připravený tank, zřejmě Leopard 2A4 ve službách ukrajinské 33. brigády.

Stroj byl zřejmě vybaven důkladnou kamufláží (včetně „tepelné“, aby nebyl vidět v infračerveném spektru), takže unikl pozornosti jak ruských dronů, tak posádek obrněných vozidel - které ovšem toho moc nejspíše neviděly, o tom dále.

Ruskou kolonu naopak zjevně sledovaly ukrajinské drony, takže obránci měli mnohem lepší přehled o tom, kdy zahájit útok.

Stalo se to zřejmě ve chvíli, kdy se ruské stroje přiblížily k místu, kde byly položeny miny. Jeden výbuch na videu totiž spíše odpovídá explozi miny než zásahu tankovou municí. V každém případě ukrajinský tank několikrát zasáhl dva tanky jedoucí v čele ruské kolony a zřejmě i obrněné vozidlo za nimi. Rusové se pokoušejí palbu opětovat, ale nezdá se, že by to bylo příliš efektivní, a nakonec se dávají na ústup.

Video nám nedává přesnou představu o škodách, ale oba ruské tanky nejspíše zničeny nebyly. Jeden z ruských strojů údajně přišel jen o chladič, a tak z místa ujel, ale jeho motor se po nějaké době přehřál a musel být odstaven. Druhý byl zřejmě zničen.

Proč je taková situace vlastně výjimečná?

Protože pohyb v blízkosti fronty je na Ukrajině i pro obrněná vozidla extrémně nebezpečný. Vozidla obou armád se dnes většinu času drží nejméně několik kilometrů za frontou (pokud je to možné, což například u Kurachove vždy není) a přibližují se pouze, pokud dostanou nějaký určitý úkol.

Vyplatí se také přizpůsobit se. Tanky stále častěji používají kromě běžné kamufláže i nějakou „tepelnou“, která komplikuje jejich detekci v infračerveném spektru. V řadě případů také vyrážejí do boje v hodinách, kdy jejich tepelná stopa není tak nápadná, a protitankové střely naváděné dle teploty cíle se hůře zaměřují.

Zcela nezbytnými se ukazují také různé protidronové „klece“. Snižují riziko zásahu malými drony do slabého pancíře na střeše tanku. Původně vysmívaná inovace je dnes naprosto běžnou součástí výbavy obrněnců a alespoň některé nové ruské tanky už ji dostávají rovnou u výrobce. Objevuje se i u některých ukrajinských tanků Abrams.

Rusové dotáhli obranu do extrému v podobě tzv. „želvích tanků“. Na frontě se objevují ve větších počtech zhruba od jara letošního roku a jde o tanky, které sice nemohou bojovat jako moderní tanky, ale zato jsou bezpečnějším dopravním prostředkem pro pěšáky.

Nad samotným pancířem a věží tanku se tyčí mohutná plechová konstrukce, která prakticky kompletně zakrývá celý stroj. Dokonce pod ní nejde ani přesně poznat, o jaký typ se jedná.

Na první pohled přitom konstrukce může působit velmi pochybně. Mimo jiné naprosto znemožňuje otáčení věže, a tedy i efektivní použití zbraní tanku, včetně jeho děla. Nepochybně také snižuje pohyblivost vozidla. Bez toho se ovšem současná ruská taktika obejde.

Obrněnci totiž fungují především jako prostředek k dopravě pěchoty. Útoky probíhají v podstatě tak, že ruská kolona se seřadí za frontou. Pak vyrazí směrem k ukrajinským pozicím přes území nikoho, a když projede, vysadí pěšáky na určeném místě.

Vozidla se mohou chvíli zdržet, aby podpořila útok pěchoty palbou, ale velmi brzy se znovu stahují za vlastní linie. Ideálně do nějakých skrytých stanovišť pod střechou, aby unikla protivníkovým dronům a ostřelování. Hlavní zbraň tanku, tedy dělo, při tom není až tak důležitá.

Z tanku je omezený výhled, obvykle vůbec nemůže otáčet věž a pořádně mířit, ale to vlastně nevadí. Se střelbou, a už vůbec ne se střety s jinými tanky, v podstatě nepočítá. Statisticky jde o naprosto realistický předpoklad: situace, jakou jsme viděli u Dalneho, je naprosto výjimečná. Zatímco záběrů útoků tanků na drony jsme viděli spoustu, záběrů ze střetů mezi tanky je jako šafránu.

Na druhou stranu, když k takové situaci dojde, „želví tanky“ jsou ve zjevné nevýhodě – a tak také střet u Dalneho dopadl.

„Želví tanky“ jsou zřejmě vozidla se zcela specifickou rolí. Minimálně dva takto zachycené tanky byly vybaveny pluhem na odstraňování min. Jejich úkolem je tedy jet v čele kolony a prorazit cestu skrze minová pole, která jsou na ukrajinském bojišti všudypřítomná – a která představují další nevyřešený problém pro nasazení tanků obecně.

Stroje bývají vybaveny mimo jiné i rušičkami signálu pro řízení dronů. Mají zajistit, aby se drony v určitém okruhu od vozidla staly neovladatelnými, protože „přehluší“ signál mezi operátorem a strojem. Dosah není velký, bývá řádově od desítek po několik stovek metrů. To stačí ovšem na to, aby dostatečně výkonná rušička na prvním voze dokázala alespoň do jisté míry ochránit i vozidla za ním.

V posledních měsících to bylo zjevně relativně účinné řešení problémů s drony. Minimálně nevýhody takové přestavby tanků výrazně nepřevládaly nad výhodami, jinak by s nimi Rusové neztráceli čas. Ale protože na bojišti probíhá neustálý a velmi rychlý vývoj prostředků útoků i obrany, budoucnost „želvích tanků“ je velmi nejistá.

Operátoři dronů se elektronickou obranu i „krunýře“ tanků učí obcházet a stále častěji se na bojišti objevují drony proti rušení prakticky zcela odolné (na optickém vlákně nebo vybavené „umělou inteligencí“). Tanky se znovu budou muset přizpůsobit, nebo z bojiště budou muset zmizet úplně.