Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Během své prezidentské kampaně prezident Donald Trump slíbil, že ukončí válku na Ukrajině za jediný den. Se začátkem jeho druhého volebního období, které se blíží prvním 100 dnům, je jasné, že mu strategie na ukončení konfliktu nevychází podle plánu.
Podle bývalého velvyslance USA v Rusku Michaela McFaula z dob prezidenta Baracka Obamy je zřejmé, že prezidentovou prioritou není dosažení míru, ale budování vztahů a uzavírání dohod, které vyhovují ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi.
McFaul, který se s Putinem několikrát setkal, Seznam Zprávám společně s dalšími diplomaty a experty popsal, jaké to je s ruským diktátorem vyjednávat a proč to Trump podle něj dělá špatně.
Ústupky využívají k dalším ústupkům
„Jednal jsem s Rusy mnohokrát a naučil jsem se, že pokud budete Putinovi dávat ústupky, aniž byste si něco žádali na oplátku, vezmou si je a budou žádat o další. Náš prezident se tímto způsobem vydal špatně, protože své karty vyložil na stůl hned na začátku,“ říká McFaul.
V jednáních mezi Ruskem, USA a Ukrajinou momentálně není žádný výrazný posun. Hodinu poté, co se strany dohodly na třicetidenním příměří na útoky na energetickou infrastrukturu, Ukrajina oznámila, že jej Rusko porušilo.
Jednání o míru se protahuje a podle znalců tamních poměrů se Kreml snaží získat čas přidáváním maximalistických požadavků, které by v budoucnu vážně narušily ukrajinskou suverenitu a národní bezpečnost.
Trump se nechal slyšet, že se na Putina zlobí. Později dal najevo i znepokojení kvůli tomu, že Rusko útočí na Ukrajinu „jako šílenec“. Podle analytika a bývalého britského velvyslance v Rusku Laurie Bristowa jsou však šance na to, že Rusko bude někdy nějakou formu příměří plně respektovat, prakticky nulové, a Trump by tak neměl být vůbec překvapen.
Podle diplomata, kterého do Moskvy vyslaly konzervativní vlády, neexistuje žádná vyhlídka na změnu Putinových základních cílů - tedy dobytí části Ukrajiny, svržení tamní vlády a okleštění její suverenity. Bristow proto doporučuje změnu taktiky.
„Putin nepřekvapí nikoho, kdo se s ním a s jeho režimem setkal. Když s ním vyjednáváte, musíte být připraveni na to, že ho nepřesvědčíte, pokud mu pouze předložíte fakta. Vyjednávání s ním ani zdaleka není o faktech, je to boj o sílu, psychologii a strategii. Kdo s Putinem sedí u stolu, musí být připraven nejen na složitá jednání, ale i na hry, manipulace a neustálý tlak. Sliby pro něj nic neznamenají,“ říká.
Podle McFaula navíc šéfovi Kremlu nahrává, že Trump přejímá Putinovo vidění celého konfliktu. „Po Trumpově zvolení někteří Ukrajinci doufali, že díky svému osobnímu vztahu s Putinem by mohl fungovat jako zprostředkovatel, kterého budou obě strany brát vážně,“ říká bývalý velvyslanec s tím, že místo toho Trump opakovaně dává najevo svou loajalitu vůči Putinovi.
Proměna ukrajinského vidění Trumpa
Jediné slovo podle ukrajinského politického analytika Sergeje Sydorenka vystihuje pocity lidí v zemi po dvou měsících Trumpovy vlády: zrada. Obává se, že výsledkem bude hluboké zakořenění antiamerikanismu ve společnosti.
Tato linie Trumpova jednání se podle něj naplno projevila 24. února, kdy jeho administrativa - jako jediná mezi spojenci USA - hlasovala proti rezoluci OSN odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu a přidala se tak k Rusku, Bělorusku, Severní Koreji a dalším autoritářským režimům.
Trumpova vstřícnost vůči Moskvě pokračovala i v dalších krocích: navrhoval, aby se Rusko vrátilo do skupiny G8, odkud bylo vyloučeno po anexi Krymu. Bez jakýchkoli podmínek poslal ministra zahraničí Marca Rubia na jednání s ruským ministrem Sergejem Lavrovem, zatímco s prezidentem Zelenským jednal pouze nižší představitel Keith Kellogg.
Test Trumpovy trpělivosti?
Zatímco Trump si však myslí, že mu vstřícnost vůči Rusku pomůže, Putin ho pravděpodobně obelstí, říká Bristow.
„Putinova původní reakce na Trumpův návrh příměří totiž jasně ukazuje, že si myslí, že má vyjednávací převahu, a téměř jistě počítá s tím, že Trumpova netrpělivost, jak vůči Ukrajině, tak vůči spojencům v NATO, bude hrát Rusku do karet,“ popisuje bývalý diplomat s tím, že se to projevilo při krvavých útocích na ukrajinské civilisty z posledních dnů.
„Putin testuje Trumpovu trpělivost a Trump nekoná, jen říká, že je na něj naštvaný, a to je problém,“ podotýká zase ukrajinský novinář Ilja Ponomarenko.
Putin je zkušený stratég, který staví svou moc na pečlivě budovaném obrazu silného vůdce. Jeho styl vyjednávání je tvrdý a nekompromisní. Jak pro Seznam Zprávy popsali bývalí diplomaté, dobře rozumí dynamice moci a psychologii protivníků a dává si pozor, aby nikdy neukázal slabost.
„Často se snaží dostat druhou stranu do defenzivy tím, že překrucuje fakta, využívá historických křivd nebo nastavuje jednání tak, aby bylo výhodné pro něj,“ popsal redakci americký historik a bývalý poradce exprezidenta Baracka Obamy v otázkách Ruska Michael Kimmage.
České zkušenosti s ruskou diplomatickou školou
Neústupní a vždy dobře připravení. Tak popisují bývalí čeští diplomaté ruské vyjednávací schopnosti, které se projevují i v probíhajících setkáních s představiteli Spojených států, jež mají vést k ukončení konfliktu na Ukrajině.
Vůdce Kremlu také rád používá taktiku vyčerpávajícího vyjednávání. To znamená, že protahuje rozhovory, mění podmínky na poslední chvíli a testuje, kolik je toho jeho protistrana ochotná vydržet. To již dříve popsal například šéf bruselské kanceláře Financial Times Henry Foy, který s Putinem v roce 2019 vedl rozhovor.
„Nechal nás čekat dvě hodiny, čímž nás patřičně rozhodil. Jeho protahovací technika je taktikou, o Putinovi se to ví, musíte s tím počítat a podle toho plánovat. Teď je vidět, jak se nevyplácí dopředu neplánovat a jen slepě důvěřovat diktátorovi,“ řekl Foy.
Dalším rysem Putinova vyjednávacího stylu je neustálé testování protivníka. Putin sleduje, kdo je pevný a kdo se dá zviklat. Pokud narazí na slabost nebo nerozhodnost, využije ji ve svůj prospěch. Například ve vztahu k NATO a USA často hraje na rozdělení spojenců a snaží se vyvolat pochybnosti o jednotě Západu.
„Právě proto by měl Trump teď jednat, ne jen mluvit o tom, jak je strašné, že na Ukrajině pokračuje ruské bombardování, a jak tomu „nerozumí“, ale přitvrdit, odříznout Rusko a znovu ho izolovat,“ navrhuje Ponomarenko.
S tím souhlasí i Bristow, podle kterého není vůbec těžké odvodit, co by skutečně dostalo Rusko pod tlak a zvýšilo šanci na trvalejší příměří. Podle něj je klíčem vytvořit takové podmínky, za kterých bude pozice Ruska nevyhnutelně slábnout.
Putinova strategie na americké prezidenty
Náklonnost mezi americkým a ruským prezidentem se buduje i mimo telefonáty a jednání. Pro Vladimira Putina je přečtení druhé strany a zisk osobních sympatií osvědčenou taktikou, která mu už několikrát přinesla diplomatický úspěch.
To znamená především posílit schopnost Ukrajiny bránit se, zvýšit ekonomický tlak na Moskvu – například omezením příjmů z prodeje ropy a důslednějším uplatňováním sankcí – a zároveň přijmout jednotnou a rozhodnou odpověď NATO na hrozbu, kterou Rusko pro alianční bezpečnost představuje.
Především však bude muset Trumpova administrativa změnit své vyjednávací techniky, myslí si McFaul.
„Podívejte, já jsem seděl u přesně stejného stolu s Ušakovem a Lavrovem, dvěma největšími poradci Putina, když jsem byl ve vládě. Jejich strategie je jednoduchá, oni sedí a vyčkávají a my Američané jsme nervózní, a tak vyjednáváme prakticky sami se sebou. To přesně se dělo tehdy a děje se to i teď. Dáte jim na stůl ústupek, protože mlčí, oni si ho strčí do kapsy a řeknou: Tak co nám dáte dál?,“ popisuje.
Rusko už podle McFaula dosáhlo úspěchu, když slyšelo, že Ukrajina se má vzdát části svého území a nebude moct vstoupit do NATO. „Přitom právě tohle byly dvě nejsilnější karty, které se měly využít jako páka k vyjednání ústupků ze strany Ruska. To je naprosto katastrofální vyjednávací strategie ze strany Spojených států,“ uzavírá.
