Čech z Lékařů bez hranic: Destrukce libanonských vesnic je šílená

Od uzavření příměří v Libanonu uplynuly ve středu dva týdny, pro část populace ale ještě válka neskončila.

S odkazem na pokračující izraelské útoky, na něž si vláda Benjamina Netanjahua vyhradila právo, to říká Tomáš Bendl, který se pohybuje po Libanonu jako manažer komunikace neziskové organizace Lékaři bez hranic.

V zemi je podle něj jasně vidět i pád diktatury Bašára Asada v sousední Sýrii.

„Syřané se vracejí domů, je ale těžké říci, kolik jich je, protože hranice je dlouhá a jsou na ní stovky přechodů. V jednu chvíli bylo v Libanonu na 1,5 milionu syrských uprchlíků,“ vysvětluje.

Právě pro syrské, ale i třeba palestinské uprchlíky byla válka ještě těžší než pro místní – přístup ke zdravotnickým službám totiž měli mnohem složitější než libanonští občané.

Obyvatelé libanonského jihu, kde žijí především šíité, utíkali před bombardováním na sever. Stát jim tam sice postavil provizorní přístřešky, v nich ale panovaly nevyhovující podmínky.

„Chybělo tam úplně všechno, například toalety, přístřešky byly často přelidněné, takže tam bylo ideální podhoubí pro šíření různých infekčních onemocnění, kožních onemocnění, respiračních problémů,“ líčí Bendl.

Jeho kolegové pracují na severu i na jihu, nemají ale přístup do oblastí, kde stále probíhají útoky. Mezi častá zranění na jihu patří popáleniny a tržné rány, příliv pacientů na severu byl ale podle Tomáše Bendla zvládnutelný, a to ze smutného důvodu. „Ti lidé byli často hned po útoku mrtví, bomby padají přímo na budovy. Častokrát se nám stalo, že do nemocnice, kterou podporujeme, přivezla sanitka 12 lidí. Z toho bylo ale deset mrtvých už ve chvíli, kdy je přijímali. Hodně z nich byly ženy a děti.“

Nejsilnější bombardování probíhalo na jihu země i na jihu hlavního města, útokům se ale nakonec nevyhnul žádný z osmi libanonských regionů. Terčem bombardování byla i místa na severu obývaném převážně křesťany. „Neviděl jsem to přímo, ale když jsem byl v regionu Akkar na severu, přilétla tam raketa a zbořila osmipatrový dům, ve kterém zemřelo 30 lidí,“ vypráví Bendl.

Mnohem horší byla samozřejmě situace na jihu, kde byly některé vesnice zcela zničeny. Kliniky, lékárny, kulturní domy, obecní úřady a v některých případech i školy byly srovnány se zemí. Civilní infrastruktura nebyla podle Bendla ušetřena vůbec.

Lidé se přesto vracejí na jih, byť někteří už nemají kam. Jiní sice měli štěstí, že jejich dům stále stojí, našli ho ale s vysklenými okny v důsledku tlakových vln po výbuších. Vzhledem k přicházející zimě tak část z nich stejně v domech nemůže zůstat.

Ze zhruba milionu lidí, kteří utekli před izraelskými nálety, se vrátily zhruba tři čtvrtiny, asi 250 tisíc lidí tak zůstává uprchlíky ve vlastní zemi. Do vesnic na jihu, kde Lékaři bez hranic provozují mobilní kliniky, se podle tamních starostů vrátilo okolo 60 až 75 procent obyvatelstva.

Bendlova slova o lidech, pro něž válka ještě neskončila, potvrzují i zprávy z tohoto týdne. Ve středu libanonské úřady oznámily zabití pěti osob při izraelských útocích v různých městech na jihu země. Ve městě Ajnata zabil dron jednoho člověka a dalšího zranil, další útok na Bint Džabál zabil tři lidi a pátou oběť hlásí město Bajt Lif.

Podle dohody o příměří se izraelské síly stáhnou z Libanonu do 60 dnů, ve stejném období má pak území na jihu obsadit libanonská armáda, která tam bude působit spolu s UNIFIL, mírovou misí Organizace spojených národů. Hnutí Hizballáh se pak má stáhnout za řeku Lítání (asi 30 kilometrů od izraelských hranic).

Libanonská armáda oznámila, že se už ve spolupráci s UNIFIL rozmístila okolo důležitého města Chijám, ležícího pět kilometrů od izraelských hranic. Ve městě se v minulých dvou měsících vedly těžké boje mezi Izraelem a Hizballáhem.

Tento týden se také sešel americký generál Erik Kurilla, který vede americké ústřední velení, se šéfem libanonské armády generálem Josephem Aúnem, aby projednali pokračující americkou podporu provádění dohody o příměří.