Článek
Thwaitesův ledovec, který se svou rozlohou téměř rovná Velké Británii, ztrácí miliardy tun ledu každý rok, a přispívá tak ke zvyšování hladin moří. Už loni vědci citovaní serverem Science Daily spočítali, že roztátý led pouze z tohoto ledovce činí čtyřprocentní podíl na celosvětovém zvýšení hladin moří a oceánů, BBC psala dokonce o pěti procentech.
Tání Thwaitesova ledovce a jeho nejbližších sousedů se za posledních 30 let více než pětinásobně zrychlilo. Pokud by došlo k jeho kompletnímu kolapsu, vedlo by to podle vědců ke zvýšení hladiny moří o celých 65 centimetrů. Thwaitesův ledovec si proto v angličtině vysloužil přezdívku „Doomsday Glacier“ neboli Ledovec soudného dne.
Teď američtí a britští vědci, kteří ledovec dlouhodobě studují, přišli s další znepokojivou zprávou: Plovoucí část ledovce Thwaites by se mohla v příštích pěti až deseti letech „rozpadnout jako čelní sklo od auta“.
V takové případě by mohly dosud bezpečně zadržované pevninské části ledovce ztratit svou oporu a začít sklouzávat do oceánu, čímž by se zrychlilo zvyšování celosvětové hladiny moří, píší britská a americká média.
Plovoucí část ledovce Thwaites dosud vědci považovali za jeho nejstabilnější část. Oteplující se vody místních moří nicméně ledovec dosud nevídaným způsobem narušují.
Vědci to detailně popsali už dříve: s rychlým táním Thwaitesova ledovce mají co do činění kanály, které jím prochází až u mořského dna. „Tyto kanály dosud nikdo takto detailně nezmapoval, objevili jsme, že jsou mnohem rozsáhlejší, než by kdokoli mohl čekat, vedou až do hloubky 600 metrů,“ popsala Kelly Hoganová, která na výzkumu pracovala.
Skrze kanály do nitra ledovce podle vědců „téměř jistě“ proudí voda, která je i na Antarktidě ve velkých hloubkách poměrně teplá, a ohřívá tak Thwaitesův ledovec zespodu.
Podle satelitních snímků pořízených letos v listopadu se v důsledku tohoto jevu objevují na plovoucí části ledovce velké trhliny, podobné takzvaným pavučinám na rozbitých čelních sklech automobilů. Podle vědců hrozí, že se tyto pukliny v jednu chvíli rozšíří po celé délce plovoucího ledu, který se následně rozlomí na stovky plovoucích ledovců. Stát by se to mohlo již za několik let.
Samotný rozpad by na hladinu světových oceánů zatím vliv neměl, protože tento led plave v moři již nyní. Jeho rozlomením by však zmizela „brzda“, jež drží na pevnině obrovské množství ledu ve východní části ledovce, která by se zřejmě začala sunout do oceánu.
Ledovec Thwaites přitom obsahuje dostatečné množství vody na to, aby v případě kompletního rozpuštění zvýšil hladinu světových oceánů až o zmiňovaných 65 centimetrů. Jeho celkový sesun sice podle vědců potrvá stovky let, zrychlení tohoto procesu však může mít i tak velmi nepříznivý vliv na životy milionů lidí žijících v nejníže položených částech planety, a to již v horizontu několika desetiletí.
Pokud by se plovoucí část ledovce skutečně rozpadala, mohly by se ledovcové stěny Thwaitesu tyčící se nad mořskou hladinou začít bořit do vody. Takový jev ještě vědci na Antarktidě nezaznamenali, podle jejich modelů ale nyní přichází v úvahu. Pokud by se tento proces spustil, zřejmě by při něm došlo k uvolnění velkého množství ledu do vody.
„To, čeho jsme svědky teď, už stačí k tomu, abychom měli obavy,“ řekla vědkyně Anna Crawfordová ze skotské Univerzity St. Andrews. „Thwaites je docela monstrum,“ dodala.